Letošní léto by se dalo rozdělit na dvě části. Pre-RfP a post-RfP, tu a tam zasypaná kryptickými zprávami Palaye Royale, kteří mě donutili rozluštit nejen tweet v morseovce, ale také binární kód. Ugh.

Dnešní playlist je až podezřele dlouhý. 11 písniček, 10 interpretů a overwhelmed me.

BREAK ME DOWN – SLEEPING WITH SIRENS

Se Sleeping With Sirens jsem měla strašně dlouho love-hate vztah. Chtěla jsem je mít ráda, protože jsou jedním ze základních kamenů pop punku či do jaké spadají kategorie, no prostě alternativního rocku. Ale hlas Kellina (zpěvák SWS) mi vždy strašně lezl na nervy, nevím proč. A už tuplem nevím co mi cvaklo v mozku, že mi najednou nevadí.

Jejich poslední dva singly patří k jedněm nejhranějším písničkám na mém Spotify a je to až tak „špatné“ že mám lístek na jejich listopadový koncert ve Vídni.

NEVERMIND – LEONIDEN

Leoniden je jedním z objevů letošního Rock for People. Před tím jsem o nich jen slyšela a na RfP mě naprosto ohromili. Kytarista v záchvatu padoucnice, zpěvák crowdsurfoval s elektronickým bubínkem (či jak se tomu říká), pyrotechnika… I was sold. Nejvíc protancovaná hodina. V listopadu hrají v pražském Rock Café spolu s I Love You Honey Bunny (česká kapela, také byli na RfP) takže z celého srdce doporučuji si je přijít poslechnout a zapařit.

View Post

Od února se tu žádný nový playlist neobjevil. Za každý měsíc jsem měla jen jednu či dvě písničky, které se tu předtím neobjevili a tak mi přišlo zbytečné se opakovat, protože jsou písničky a umělci, které poslouchám pořád.

Ale konečně se mi to v mém playlistu nahromadilo a mám pro vás písniček dokonce 10.


Žádné nové umělce vám asi nepředstavím, ale mám hodně nových písniček či pár deep cutů z jejich diskografie. Protože to be honest další kapelu to obsess over nepotřebuji. Vystačím si s tím co mám, díky moc 😀

ONE WAY TRACK – FLASH FORWARD

Flash Forward jsou na mém playlistu už od února, kdy jsem je viděla poprvé jako předskokany Palaye Royale, pak o nějaký měsíc později jsem je viděla znovu, ale tentokrát s To The Rats And Wolves. A od té doby můj playlist neopustili.

Je to první z několika německých kapel v tomto postu a mě nepřestává pořád zarážet. Od našich sousedů se máme co učit, nejen co se hudby týče.

GHOST OF OHIO – ANDY BLACK

Pro Andyho mám slabost, to není žádná novinka. Hlavně tedy pro jeho hlas. Což je tak trochu unpopular opinion, jelikož dostává dost naloženo, právě kvůli jeho hlasu a „mizernému zpěvu“. Budu první co zvedne ruku a přizná, že není bůhvíjak dobrý zpěvák s průměrným, ne-li podprůmerným rozsahem. Ale já mu to dokážu odpustit, právě kvůli barvě a tónu jeho hlasu a taky proto, že ne všichni můžou být Brendon Urie a hopsat si skrz šest oktáv jako by se nechumelilo.

Jeho druhé sólové album se doopravdy povedlo. Shadow Side ve mě nezanechala moc velký dojem, ale The Ghost of Ohio je za mě hodně povedené. John Feldmann (hudebník – zpěvák a kytarista pro Goldfinger; a producent, mimo jiné spolupracuje i s Blink-182, The Used, Fever 333 a v minulosti se zapojil i do tvorby Panic! At The Disco, Escape The Fate, All Time Low či 5 Seconds Of Summer) se opět předvedl.

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: