Víc z koncertu je na mé IG TV ZDE.


Akorát sedím ve vlaku zpátky do Prahy. Mám pocit, že něco podobného říkám pokaždé, když se odněkud vracím – ale z Mnichova se mi vůbec nechtělo.

Nejenže jsem na pár dní unikla tropům co stále panují v Česku, ale ještě jsem viděla Palaye Royale.

Po koncertě jsem měla radost jako malé děcko, že jsem se tentokrát neztrapnila a co víc, byla schopná vést smysluplnou konverzaci s Remingtonem. Ale ani ne o 24 hodin později mi to karma dala pěkně sežrat.


V Mnichově jsem byla poprvé. Myslela jsem si, že najít onen klub bude snadné, ale trochu jsem se spletla.

U-Bahn jsem zmákla během chvilky a dokonce napoprvé jela ve správném směru (což se mi občas nepovede ani v Praze), ale pak jsem tam chodila dokolečka asi 20 minut a hledala místo M. Google mě pokaždé zavedl někam jinam, díky moc. Pak jsem ale zahlédly holky, co vypadaly dost bizarně na to, abych usoudila, že jdou taky na Palaye a nenápadně se vydala za nimi.

K hale jsem přišla až asi hodinu před otevřením dveří, dřív jsem to vůbec nestíhala. Ale s místem vzadějc jsem byla už předem smířená. Přišla jsem pořád ještě docela včas, během poslední půl hodiny se ona fronta ještě asi zdvojnásobila.

Poprvé se mi stalo, že u vstupu kontrolovali i občanky a tak jsem měla možnost nenápadně omrknout věkové složení. Neplnoletí měli na hřbetu ruky modrý křížek a že jich bylo. Napřiklad slečny přede mnou byly ročníky 2003-2005. Asi si dokážete představit jak jsem se cítila stará 😀 Co taky bylo pro mě poprvé – byla jsem jedna z nejvyšších takže jsem viděla docela hezky i z druhé poloviny davu.

View Post

Od února se tu žádný nový playlist neobjevil. Za každý měsíc jsem měla jen jednu či dvě písničky, které se tu předtím neobjevili a tak mi přišlo zbytečné se opakovat, protože jsou písničky a umělci, které poslouchám pořád.

Ale konečně se mi to v mém playlistu nahromadilo a mám pro vás písniček dokonce 10.


Žádné nové umělce vám asi nepředstavím, ale mám hodně nových písniček či pár deep cutů z jejich diskografie. Protože to be honest další kapelu to obsess over nepotřebuji. Vystačím si s tím co mám, díky moc 😀

ONE WAY TRACK – FLASH FORWARD

Flash Forward jsou na mém playlistu už od února, kdy jsem je viděla poprvé jako předskokany Palaye Royale, pak o nějaký měsíc později jsem je viděla znovu, ale tentokrát s To The Rats And Wolves. A od té doby můj playlist neopustili.

Je to první z několika německých kapel v tomto postu a mě nepřestává pořád zarážet. Od našich sousedů se máme co učit, nejen co se hudby týče.

GHOST OF OHIO – ANDY BLACK

Pro Andyho mám slabost, to není žádná novinka. Hlavně tedy pro jeho hlas. Což je tak trochu unpopular opinion, jelikož dostává dost naloženo, právě kvůli jeho hlasu a „mizernému zpěvu“. Budu první co zvedne ruku a přizná, že není bůhvíjak dobrý zpěvák s průměrným, ne-li podprůmerným rozsahem. Ale já mu to dokážu odpustit, právě kvůli barvě a tónu jeho hlasu a taky proto, že ne všichni můžou být Brendon Urie a hopsat si skrz šest oktáv jako by se nechumelilo.

Jeho druhé sólové album se doopravdy povedlo. Shadow Side ve mě nezanechala moc velký dojem, ale The Ghost of Ohio je za mě hodně povedené. John Feldmann (hudebník – zpěvák a kytarista pro Goldfinger; a producent, mimo jiné spolupracuje i s Blink-182, The Used, Fever 333 a v minulosti se zapojil i do tvorby Panic! At The Disco, Escape The Fate, All Time Low či 5 Seconds Of Summer) se opět předvedl.

View Post

Není den abych neměla v uších sluchátka či puštěné Spotify na plné pecky. Cesty tramvají apod. bez sluchátek jsou pro mě nepředstavitelné (jsem v tomto sama?).

Mám to štěstí/smůlu že kapely v žánrech, které mám nejraději nejsou zrovna mainstreamově známé takže dnes máte jedinečnou šanci objevit nové umělce (o většině jsem už na blogu mluvila takže pro někoho to zas taková novinka asi nebude :D).

Nejsem fanda popu, rapu či další dnes mainstreamové hudby takže ode mě nečekejte moc tipů z této oblasti. Jedinou vyjímkou v mých playlistech jsou asi Panic! At The Disco (a stoprocentně jsem pro Jonas Brothers, jestli oni nezachrání pop music tak jsme oficiálně v háji). 95% kapel apod., co poslouchám, jsou z té tvrdší strany spektra.

PALAYE ROYALE

Výsledek obrázku pro palaye royale

Toto asi nikoho nepřekvapí.

Kluci z Palaye jsi mě naprosto získali – jak hudbou tak i osobností. Hrají starý dobrý rock’n’roll a na pódiu to umí rozbalit. Obzvlášť Remington, lítá jak střelený sem a tam, kam může tam vyleze a několikrát za koncert se vydá do samotného publika „dělat bordel“.

View Post

EMO. Slovo, kteří snad všichni prožívající pubertu kolem roku 2010 znají. Z původu dost specifického termínu se postupem času stal blanket term pokrývající vše alternativní, označují se tím věci, které vůbec nejsou EMO, lidi to používají jako urážku a někteří si myslí, že by se to nemělo používat vůbec.

CO JE EMO?

EMO je styl hudby, který se odtrhl od post-hardcore a punku na konci 80. let a počátkem 90., průkopníkem byli/jsou kapely jako Weezer, Jimmy Eat World apod.

Ale co dělá kapelu EMO? Je to hudba samotná nebo texty?

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: