0   6
0   20
0   8
0   8
1   15
1   10
0   10
0   20
0   11
3   22
0   22
0   17
0   26
0   13
0   20
0   12

Leden byl pomyslným klidem před bouří. Měsíc klidu před tím než začne koncertové šílenství.

Jediný kdo můj „klid“ naboural byl Yungblud (ano, jsem stále nemocná, pff) a už začínám mít pomalu žaludek na vodě z Palaye Royale jelikož v sobotu už budu na cestě do Stuttgartu, abych odstartovala svůj Palaye maraton (3 koncerty v 9 dnech). V pátek můj klid nabourali ještě Panic!, ale o tom snad nemá cenu mluvit. Určitě ne teď, jelikož jsem stále neskutečně vytočená.

Většinu ledna jsou poslouchala Yungbluda s Palaye Royale, abych se dostala do nálady pro koncerty, ale tu a tam se tam dostali i jiní.

Bring Me The Horizon vydali nové album, AMO.

Byla jsem trochu skeptická, jelikož singly, které vydaly, byly all over the place a podle nich „vůbec necharakterizují album“, což mi nedávalo smysl.

A první den po vydání byl velmi zmatený, nedokázala jsem si urovnat myšlenky a vytvořit se názor… ale o tom více v samostatné recenzi, kterou chystám tento týden.

Ale album mi nakonec docela přirostlo k srdci a nejsem jediná jelikož v Británii to je album #1 v žebříčcích, což je pro kapelu jako BMTH docela úspěch. Mimo tedy nominaci na Grammy za písničky Mantra.

Sugar Honey Ice & Tea je neuvěřitelně chytlavá, už po prvním poslechu jsem si celý den broukala refrén. Ne úplně správně, protože jsem asi 48 hodin žila v představě, že refrén je „We are full of shit honey ice and tea“ – ups.


A pak je tu již zmiňovaný Yungblud. Nečekejte, že někdy v dohledné době o něm přestanu blábolit. Ten koncert otřásl mou představou o energitických koncertech v základech.

Yungbluda jako umělce neznám vůbec dlouho. 3-4 měsíce maximálně a jeho diskografie ani není tak obsáhlá, ale album 21st Century Liability je prostě super. Od Medication, přes Anarchist, I Love You, Will You Marry Me, Kill SomebodyPolygraph Eyes (písnička o „informed consent“, doporučuji poslechnout).

A pár dní před koncertem vydal nový song, Loner. Zprvu mi přišla neuvěřitelně otravná, ale postupem času (čti „několika hodin“) mi přirostla k srdci.

A pak tomu také pomohl i moment, kdy jí celé Futurum zpívalo sborově Dominicovi.

Zítra jdou do prodeje lístky na jeho pozimní/zimní tour a i na ní se zastaví v Praze a ovládne ROXY, takže si nějaké ty lupeny ulovte 😉


V pátek jsem si za odměnu po brutálním týdnu v práci koupila lístek na koncert FEVER 333 ve Futuru a nemůžu se dočkat. Bude to neskutečný nářez. Ale bude to koncert kdy se budu doslova držet při zdi, pud sebezáchovy se hlásí o slovo už teď.

Když jsem je viděla v Berlíně, jako support pro Bring Me The Horizon, tak Jason Butler (zpěvák, dříve LetLive) lítal po pódiu jako drak, přísahala bych, že aspoň jednou mu podjely nohy a skončil na zemi.

V půlce ledna vydali nové album a já ho již přes dva týdny poslouchám, naprosto neschopná přemýšlet a jen zírám do prázdná. Třeba se mi někdy myšlenky urovnají a budu schopná říct o tomto albu něco víc, než že je absolutně geniální a přesně to co rock potřebuje.


Jako starý dobrý EMO trash mám menší infarkt kdykoliv kdokoliv z My Chemical Romance něco vydá.

O to větší byl můj šok, když se u jedné písničky sešli dva. Be still my EMO heart

Od listopadu náhodně vydává písničky a dělá mi tím strašnou radost, ale trochu tím zabíjí mé naděje na My Chemical Romance reunion, na které tak zoufale čekám už nějaký ten rok 🙂

Když už řeč o Gerardovi, minulý víkend jsou s ním viděla rozhovor k jeho seriálu na Netflixu (The Umbrella Academy a trailer vypadá dost dobře), bylo to poprvé co jsem ho viděla asi po dvou letech. Nepoznala bych ho 🙂 Takový pupkatý taťka, ale hlas pořád má a to se počítá


CO VY A VAŠE NEJHRANĚJŠÍ SONGY ZA LEDEN?

Sestřih najdete z koncertu Yungblud najdete na IG TV zde 🙂

První letošní koncert je úspěšně za mnou. Ještě se potýkám (a dlouho asi budu) s následky.

Byl to nejmenší koncert na kterém jsem kdy byla, ale zdaleka ten nejlepší. Na koncert jsem se doopravdy těšila. Viděla jsem pár rozhovorů atd. a Dominic je „dělo“ takže jsem měla tušení, že nohy na zemi moc mít nebude. Jsem stále úplně vyřízená (momentálně je pátek, 25.1.), úspěšně nemocná a téměř bez hlasu (když se pokusím mluvit více nahlas tak zním jak pubertální kluk).

Po tomto zážitku se nemůžu dočkat až Futurum ovládnou Palaye Royale.

View Post

Už jsem to zmínila na Instagramu u jednoho z postů – jestli rock’n’roll dospěl k tomuto… tak může rovnou umřít.

Součástí rock’n’rollu je v mých očích nezapomenutelná stage show. Ani ne tak co se efektů, světel a promítání týče, ale hlavně energie vystupujících a jejich interakce s publikem. Chci aby po nás chtěli věci – zpívat blbosti zpátky, skákat, sedat si na zem a vyskakovat na povel apod.; aby podávali ruce; aby skákali do davu; abych se mohla po týdnu praštit do čela a říct „jo! vlastně udělali tuhle hovadinu!“.

Nechci aby mezi umělcem a publikem byla reálná či jen pomyslná bariéra; aby je haly/kluby/management limitoval v tom, co můžou nebo nemůžou; nechci vidět ochranku jak násilně sráží k zemi zpěváka za showmanství.

NECHCI VIDĚT OCHRANKU JAK NÁSILNĚ SRÁŽÍ K ZEMI ZPĚVÁKA.

K tomu tam ta ochranka není. Navíc je to fundamentálně špatně, pokud nevidíte, co je na tomto špatně tak dál ani nečtěte. V pátek jsem už byla vytočená z práce a toto mě vytočilo ještě víc.

Ochranka tam je od toho aby zajistila bezpečnost jak publika tak vystupujícího. Jak tímto zajišťuje bezpečnost kohokoliv?

View Post

Koncerty jsou můj druhý domov. Dokáží být sice neuvěřitelně frustrující, ale lehce tomu se můžete vyhnout. Stačí přijít připravení, se správným mind-setem a znalostí základní koncertové kultury.

Už přes osm let „trpím“ namáčklá v upocených davech a nechávám si dobrovolně šlapat po nohou. Od mého prvního koncertu se toho hodně změnilo – ať už z hlediska pravidel klubů a hal tak i na mé straně. A věřím tomu, že jsem i přišla na pár triků jak si celý ten proces zpříjemnit a ulehčit.

Nikdy jsem nebyla na koncertě typu One Direction či Justina Biebera takže nedokážu posoudit jak užitečné jsou mé rady pro koncerty tohoto druhu. Ale po shlédnutí pár videí a kvant hysterických fanynek si myslím, že pokud s tímto přežiju hard-rockový koncert tak vy přežijete i dvě hodiny masové hysterie. A ještě vás budu obdivovat, já bych prchala.

A tak pokud si nejste úplně jistí co se sebou na koncert, co na sebe a podobně tak klikejte.

View Post

2018 byl pro mě docela revoluční rok co se hudby týče.

V mých nejhranějších skladbách není jediná písnička od Tokio Hotel, jejich nadcházející album a tour mě nechává naprosto chladnou a zásnubám Toma s Heidi Klum se akorát směju (pokud jste single nevěste hlavu, váš manžel(ka) se možná ještě nenarodil(a)).

Za to jsem zcela vzala za své, že do konce života budu EMO kid (o EMO připravuji celý post, protože 99% lidí tento termín používá nesprávně a i já kolikrát označím za EMO něco, co není EMO ani omylem).

Už jsem se Vámi podělila o své nejhranější skladby uplynulého roku tak dnes to trochu zbilancuji a podívám se na zoubek tomu nejlepšímu a nejhoršímu, co rok 2018 nabídl.

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: