0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

PODZIM 2019 PLAYLIST

Všimla jsem si jedné věci, když jsem dnes projížděla předchozí playlisty jelikož bych se nerada opakovala. Stávají s progresivně tvrdší a tvrdší. Loni touto dobou jsem tu měla Panic! At The Disco (ty jsem asi toho dubnového koncertu neměla puštěné) a teď je to Slipknot sem a Motionless tam. Nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy poslouchat metal a podobné žánry… no a podívejte se na mě.


Mám pocit, že se na podzim v hudebním světě stalo tolik věcí a teď když mám nějaké vypíchnout – vakuum.

Rock For People oznámil headlinery a první kapely pro příští rok. Když oznámili Fall Out Boy a Green Day tak jsem málem hodila telefon do bázenu a lístek kupovala snad 2 minuty po spuštění prodeje, hned v první vlně. A teď dooznámili ještě Motionless In White, Neck Deep a Dream State? Aaaa! Jinou reakci nemám, protože takhle dobrý line-up hned z kraje nikdy nebyl. The 1975 bych vyškrtla, ale i tak – well fucking done.

Leoniden

Sleeping With Sirens vydali novou desku – How It Feels To Be Lost. Je to jejich první deska, která se mi líbí od začátku do konce. Yungblud vydal nové EPčo, Hope For The Underrated Youth, ze kterého osobně nejsem nijak nadšená a pár dní zpátky novou písničku s Blackbear and Marshmallow, kterou jsem ještě neslyšela a nevím jestli chci. Palaye Royale nezklamali a přišli s dalším hitem, Hang On To Yourself, který jsem si nedočkavě pouštěla přes australský VPN a dvě a půl minuty měla husí kůži (má první reakce musela být zajímavá, protože kolega na mě nechápavě zíral). A skoro jsem zapomněla na nové album Waterparks, Fandom.

Yungblud

Stihla jsem si způsobit whiplash na Boston Manor, propotit všechny vrstvy oblečení na Leoniden, děkovat bohu jak jsem geniální a napadlo mě jít na Yungbluda na balkón a omylem si téměř na 90% zabookovat výlet do random alpského městečka, abych viděla Motionless In White ještě jednou.

View Post
Follow:
Share:

YUNGBLUD, 4.11. ROXY

Yungblud letos podruhé. Po lednovém nářezu ve Futuru jsem si toto nemohla nechat ujít.

I když budu upřímná – vůbec se mi tam nechtělo. Z poslední písniček nejsem moc nadšená, z EPčka už vůbec ne. Ale tušila jsem, že když nepůjdu tak toho budu litovat. Byla jsem kousek od toho abych lístek prodala a místo toho šla na Counterfeit v Rock Café. Ale ovládla jsem se a nakonec jsem ráda.


Co bylo jasné již od začátku – fronta nebude tak klidná jako v lednu. V lednu jsem tam přišla v cca v půl páté odpoledne a dostala číslo 38. Teď jsem tam běžela z práce už v 9 ráno, dostala číslo 41 a běžela zpátky – výhoda práce v centru. Vrátila jsem se tam až kolem 6 večer. Jelikož nám nešlo ani tak o místo u bariéry, ale místo na balkóně tak nás ani moc nežralo, když nás lidi předběhli. Všichni tam čekali od rána na místo u bariéry, my jsme na balkoně byli první. Balkón se později ukázal jako geniální nápad.

Předskokanem byli Saint PHNX. Což pro mě bylo neznámé jméno. Ale byli neskuteční. Byla jsem v trochu šoku, když zpěvák promluvil a začal z něj lítat opravdu silný skotský přízvuk. To jsem až zalapala po dechu, čekala jsem cokoliv, ale tohle ne 😀 Stejně zvláštní bylo, že bubeník stál – to jsme se shodli, že to jsme ještě neviděli.


View Post
Follow:
Share:

BOSTON MANOR, 29.10.2019 FUTURUM

Minulý týden byl opět ve znamení koncertů a v podobném duchu se ponese i zbytek listopadu. Obzvlášť to bodlo po tom šílenství co bylo v práci, celý týden se mi přehrávala v hlavě scéna ze Lvího Krále – “I am surrounded by idiots“.

Hned v úterý jsem se vydala spravit si vzpomínky do smíchovského Futura. Vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit, “trauma” z Fever 333 pomalu probublávalo na povrch, ale nutkání vidět Boston Manor bylo silnější.

Boston Manor

Dveře se otvíraly v 18.45, já tam dobíhala asi 5 minut před a i tak jsme byly vevnitř mezi prvními. Čekala jsem mnohem větší dav, přeci jen jsou docela známou kapelou a toto bylo asi jejich 4. vystoupení v ČR. Ale opak byl pravdou, venku bylo možná 20 lidí a tak jsme si v klidu došly na toaletu, pro pití a stále stály v první řadě. Ano, to byla realita úterního večera.

View Post
Follow:
Share:

COPENHAGEN GET READY WITH ME

V pátek jsem letěla do Kodaně. Ano, do Kodaně. A ano, jen tak. Tedy abych to uvedla na pravou míru, v sobotu jsem měla jít na koncert, ale ten se před pár týdny přesunul a co s letenkama co nejdou vrátit, že ano? A tak jsem tady.

Udělala jsem si “pracovní” ráno a mimo jiné natočila i GRWM. Po budíčku ve dvě ráno jsem ten make-up potřebovala už jen pro svůj vlastní lepší pocit.

Pustila jsem si playlist Motionless in White (aby sousedi o mě hned věděli, samozřejmě) a dala se do toho. Neměla jsem žádnou představu kam mířím a podle toho to taky dopadlo.

Video je pod perexem 🙂

View Post
Follow:
Share:

NEJ ALBA PRO ROCKOVÉ/ALTERNATIVNÍ ZAČÁTKY

Hudba v dnešní době je zapeklitá věc. Podobně jako jiné barvy pleti, národnosti či náboženství je v “moderní kultuře” reprezentována jen jedna část. Část, kterou lidé na vysokých místech, považují za to nejlepší. Pop.

Toto nebude post o mých problémech s pop music (to může být samostatný příspěvek), může se vám líbit cokoliv, to je na vás.

Mám pocit, že lidé si zvolí žánr a toho se drží zuby nehty, cokoliv z toho žánru vybočující již není pro ně a je špatný apod. Perfektně tu funguje psychologie stáda (a to se posluchače popu nesnažím urazit), lidem se ta hudba líbí protože se líbí lidem kolem nich a lidé od přírody chtějí zapadnout, splynout s prostředím. Většina posluchačů pop music metal v životě neslyšela, ale jsou si už teď jistí, že to nenávidí. Proč? Z části proto, že je moderní jej nenávidět.

Absence pomyslného mostu si všímají i alternativní umělci a v naději, že přilákají lidi k rocku a dalším žánrům, se pokouší tvořit alba, kterou by tu propast mohli zalepit.

View Post
Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: