0   13
0   15
0   17
0   14
3   27
0   9
0   20
0   14
0   21
0   16
0   15
0   6
0   16
0   12
0   12
0   18

Yungblud letos podruhé. Po lednovém nářezu ve Futuru jsem si toto nemohla nechat ujít.

I když budu upřímná – vůbec se mi tam nechtělo. Z poslední písniček nejsem moc nadšená, z EPčka už vůbec ne. Ale tušila jsem, že když nepůjdu tak toho budu litovat. Byla jsem kousek od toho abych lístek prodala a místo toho šla na Counterfeit v Rock Café. Ale ovládla jsem se a nakonec jsem ráda.


Co bylo jasné již od začátku – fronta nebude tak klidná jako v lednu. V lednu jsem tam přišla v cca v půl páté odpoledne a dostala číslo 38. Teď jsem tam běžela z práce už v 9 ráno, dostala číslo 41 a běžela zpátky – výhoda práce v centru. Vrátila jsem se tam až kolem 6 večer. Jelikož nám nešlo ani tak o místo u bariéry, ale místo na balkóně tak nás ani moc nežralo, když nás lidi předběhli. Všichni tam čekali od rána na místo u bariéry, my jsme na balkoně byli první. Balkón se později ukázal jako geniální nápad.

Předskokanem byli Saint PHNX. Což pro mě bylo neznámé jméno. Ale byli neskuteční. Byla jsem v trochu šoku, když zpěvák promluvil a začal z něj lítat opravdu silný skotský přízvuk. To jsem až zalapala po dechu, čekala jsem cokoliv, ale tohle ne 😀 Stejně zvláštní bylo, že bubeník stál – to jsme se shodli, že to jsme ještě neviděli.


View Post

Minulý týden byl opět ve znamení koncertů a v podobném duchu se ponese i zbytek listopadu. Obzvlášť to bodlo po tom šílenství co bylo v práci, celý týden se mi přehrávala v hlavě scéna ze Lvího Krále – „I am surrounded by idiots„.

Hned v úterý jsem se vydala spravit si vzpomínky do smíchovského Futura. Vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit, „trauma“ z Fever 333 pomalu probublávalo na povrch, ale nutkání vidět Boston Manor bylo silnější.

Boston Manor

Dveře se otvíraly v 18.45, já tam dobíhala asi 5 minut před a i tak jsme byly vevnitř mezi prvními. Čekala jsem mnohem větší dav, přeci jen jsou docela známou kapelou a toto bylo asi jejich 4. vystoupení v ČR. Ale opak byl pravdou, venku bylo možná 20 lidí a tak jsme si v klidu došly na toaletu, pro pití a stále stály v první řadě. Ano, to byla realita úterního večera.

View Post

V pátek jsem letěla do Kodaně. Ano, do Kodaně. A ano, jen tak. Tedy abych to uvedla na pravou míru, v sobotu jsem měla jít na koncert, ale ten se před pár týdny přesunul a co s letenkama co nejdou vrátit, že ano? A tak jsem tady.

Udělala jsem si „pracovní“ ráno a mimo jiné natočila i GRWM. Po budíčku ve dvě ráno jsem ten make-up potřebovala už jen pro svůj vlastní lepší pocit.

Pustila jsem si playlist Motionless in White (aby sousedi o mě hned věděli, samozřejmě) a dala se do toho. Neměla jsem žádnou představu kam mířím a podle toho to taky dopadlo.

Video je pod perexem 🙂

View Post

Hudba v dnešní době je zapeklitá věc. Podobně jako jiné barvy pleti, národnosti či náboženství je v „moderní kultuře“ reprezentována jen jedna část. Část, kterou lidé na vysokých místech, považují za to nejlepší. Pop.

Toto nebude post o mých problémech s pop music (to může být samostatný příspěvek), může se vám líbit cokoliv, to je na vás.

Mám pocit, že lidé si zvolí žánr a toho se drží zuby nehty, cokoliv z toho žánru vybočující již není pro ně a je špatný apod. Perfektně tu funguje psychologie stáda (a to se posluchače popu nesnažím urazit), lidem se ta hudba líbí protože se líbí lidem kolem nich a lidé od přírody chtějí zapadnout, splynout s prostředím. Většina posluchačů pop music metal v životě neslyšela, ale jsou si už teď jistí, že to nenávidí. Proč? Z části proto, že je moderní jej nenávidět.

Absence pomyslného mostu si všímají i alternativní umělci a v naději, že přilákají lidi k rocku a dalším žánrům, se pokouší tvořit alba, kterou by tu propast mohli zalepit.

View Post

Konec léta byl přeletadlovaný. Létání nesnáším a tak to že jsem dobrovolně kývla na další dva lety navíc… je šokující. Ale stálo to za to. Mallorca byla překrásná.

Tvrdohlavě jsem trvala na tom, že chci být poblíž Palmy. Z všech fotek, které jsem kdy viděla jsem usoudila, že je to naprosto kouzelné město a byla jsem deadset, že se tam pojedeme podívat. Dovolené u moře jsou pro mne za trest, mě to válení se na léhátku celé dny nebaví, po opálení nijak dvakrát netoužím a tak výlety jsou jedna z mála věcí, co mě drží při životě.

Z procházky k místnímu přístavu, kterou jsme podnikly hned první večer. A stihly jsme nádherný západ slunce.

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: