0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

WINTER 2019-20 PLAYLIST

Ušetřím vás řečí o tom jak rok 2019 utekl apod. Všude toho je asi dost. Tohoto je všude taky asi dost, ale tato nová dekáda dle mého zažije comeback staré dobré EMO scény. Už jen proto že My Chemical Romance je zpět.

Twentyninesceen se hezky přehouplo do Rawring Twenties (je tenhle vtípek už za horizontem nebo je pořád relevantní?).

KILL4ME – MARILYN MANSON

Poté co jsem viděla Tima Skölda živě s Motionless In White tak jsem se dostala do zvláštní Marilyn Manson fáze (Tim Sköld byl/je(?) kytarista pro Mansona). Z rozhovorů mi byl vždycky sympatický (pokud se to slovo pro něj dá použít), líbí se mi jeho IDGF nátura a to jak dokáže vyběhnout s/přechytračit novináře je celkem zábavné sledovat. Nikdy jsem nechápala to obecné znechucení či opovržení, které v lidech vyvolává. Ale i přes to jsem ho nikdy vyloženě neposlouchala, ale Tim Sköld ve mě tu chuť probudil.

View Post
Follow:
Share:

JAK NAPLÁNOVAT “TOUR”? // PART I

Pokud tu jste poprvé – ahoj, jmenuji se Nikola, miluji koncerty a větší band trash jste pravděpodobně ještě nepotkali.

Tak a teď když toto máme z cesty… vaše oblíbená kapela/jakýkoliv umělec jede na tour, X termínů je ve vaši blízkosti a vám jeden není dost? Easy peasy řešení.

Jeďte na “tour”. (A jaká to ironie, že to píšu v autobuse směrem na koncert :D)

Já se na první svou “tour” chystám v březnu. Za kapelami jsem již několikrát cestovala, ale vždy to byl jeden koncert tu a tam. Nikdy to nebylo tak nabité jako to bude příští rok.

A tak jsem se rozhodla se s vámi o celou cestu včetně příprav apod. podělit.

V této první části se podíváme na to jak si vybrat vhodné termíny a jak naplánovat přejezdy s ubytováním i v časovém presu.

View Post
Follow:
Share:

MOTIONLESS IN WHITE // DRÁŽĎANY, DE & AARAU, CH

Splnila jsem si další koncertní sen.
Viděla jsem živě Motionless In White a to hned 2x během čtyř dní.

O tom jak jsem to užila by mohl mluvit už jen fakt, že z obou koncertů mám cca 2 několika sekundová videa a jinak nic. Teda kromě bolavého krku od headbanging-u a vyřvaného hlasu.


Výlet do Drážďan byl o poznání snažší. Ale dostat se do Aarau bylo… zajímavé.

Jenom asi týden mi trvalo než jsem to dala dohromady, protože to spojení je otřesné. Na cestu tam jsem díkybohu vychytala přímé spojení (kde jsem si úspěšně rozsekla hlavu o ten úložný prostor nad hlavou – au), ale zpátky mi nezbylo nic jiného než jet přes Mnichov, což znamenalo budíček ve 4 a příjezd do Prahy po osmé hodině večer. Uff.

Dostat z Zurichu do Aarau (či naopak) byla má první zkušenost s tím jak je Švýcarsko doopravdy drahé. Uff nadruhou. Jela jsem příměstským vlakem a jedna cesta mě vyšla na 26 švýcarských franků (cca 780 korun), to je jako kdybyste v Praze sedli do linky S do Kladna a vyplázli za to takové peníze (vlaky mají o něco hezčí, ale i tak – yikes). Půl minuty jsem si říkala, že snad půjdu pěšky, ale hodně rychle mi došlo, že je to asi 60 kilometrů. Skoro jsem to oplakala.

Zürich je nádherné město (ano, vím že se česky píše Curych, ale nemůžu se donutit to jméno používat). Courala jsem se po centru cca od 5 od rána a bylo to úžasné. V 6 ráno se rozsvítili všechny ty vánoční dekorace apod. a to té atmosféře ještě přidalo. Nikde ani noha. Pro mě naprostá oáza klidu.

Byla jsem hladová jako pes, ale potom co jsem dala skoro 10 franků za kafe jsem se bála do Mekáče vedle vkročit. Ty ceny jsou strašné, fakt že jo.

View Post
Follow:
Share:

TO NEJLEPŠÍ A NEJHORŠÍ Z HUDBY // 2019

2018

Rok se s rokem sešel. A podobně jako rok minulý jsem se hudebně hodně posunula a jestli jsem si loni myslela, že mám “neobvyklý” vkus tak letošek dílo dokonal.

Nikdy jsem ještě neměla whiplash tolikrát v jednom roce, nikdy jsem neviděla tolik koncertů a nikdy jsem ani nedala šanci tolika novým umělců.

Abych citovala Spotify – za rok 2019 jsem poslechem hudby strávila 70 457 minut (to je něco přes měsíc a půl, fujtajbl), nejvíc mého času polkli Palaye Royale s nechutnými 260 hodinami, ale v závěsu byli Motionless in White s 135 hodinami, celkem jsem “objevila” 139 nových umělců. Má TOP 5 byli Palaye Royale, Motionless In White, Set It Off (což mě překvapilo), Yungblud a Bring Me The Horizon. Nejhranější sklady byli Fucking With My Head (Palaye Royale), Nervous Breakdown (Palaye Royale), Death Dance (Palaye Royale), Turbulent (Waterparks) a You’ll Be Fine (Palaye Royale).

Narozdíl od loňského roku to rozšířím o nejlepší a nejhorší koncerty. O těch dobrých většinou víte, ale o těch strašných raději nepíšu.

Také jsem si slíbila, že budu poslouchat věci, které třeba moc nemusím v naději, že se mi to možná zalíbí, objevím nové umělce, budu mít “content” apod. Což o to, věci co se mi doteď nelíbily jsem si pouštěla, ale ve výsledku je nenáviděla ještě víc (až na nějaké vyjímky) a jakýkoliv pokus o “content” se rovnal nehorázném rantu. Takže Vám to shrnu aspoň takto výročně.

View Post
Follow:
Share:

LEONIDEN, 1.11.2019 ROCK CAFÉ

Leoniden byli objevem letošního Rock For People. Z Německa proudí tak dobré kapely posledních pár let a můj mozek to úplně nepobírá.

Leoniden je partička z Kielu, v aktuální sestavě hrají od roku 2015, ale Leoniden v jiných podobách funguje už od roku 2005. O to je zvláštnější že první studiové album přišlo až v roce 2017. Od té doby ale nasbírali už miliony poslechů na Spotify. V ČR hráli již několikrát, ale bez pochyb to čím si získali srdce mnoha byl jejich set na Rock For People.

Leoniden na Rock For People

Já osobně na RfP viděla přes 25 kapel – pro mě známé i neznámé. Na set Leoniden jsme šla čistě ze zvědavosti – v tu chvíli nikdo jiný zajímavý nehrál a oni vypadali jako zábava. Well weren’t I right… Po skončení RfP to byl snad můj nejoblíbenější set – o první místo by se museli poprat s Yonakou a Frankem Ieoro (ten bastard 😀 o MCR a mé EMO chvilce někdy jindy), ale byli by hodně vysoko.

Lístek na jejich listopadový koncert jsem jako mnoho lidí kupovala ještě na RfP nebo krátce potom. To jsem si prostě nemohla nechat ujít.

Když jsem naposledy byla v Rock Café tak jsem myslela, že ten nedýchatelný vzduch apod. byl způsoben tím, že venku bylo snad 35 stupňů, ale nejspíše to nebylo jen tím. Na umření tam bylo i v listopadu takže cirkulace vzduchu v Rock Café stojí za prd.


Předkapelou byli I Love You Honey Bunny, česká indie (?) kapela, které jsem také viděla poprvé na RfP. Vzhledem k tomu, že to není kapela, kterou bych si sama od sebe pustila nebo jí dobrovolně poslouchala (ne proto, že jsou špatní atd., ale prostě to není styl hudby, který nezbytně vyhledávám) tak jsem ráda, že jsem je už před tím viděla a jejich set si mohla užít. Není to úplně kapela u které budete skákat jako o život a to si myslím, mnoho přítomných zarazilo.


Ale teď už konečně k Leoniden.

Jejich koncert se nedá označit jinými slovy než “výbuch energie”. Žádné pomalé rozjezdy ať se dostanou do tempa. Ne, skáče se do toho hezky po hlavě.

Už na RfP mě strašně bavil jejich kytarista (baskytarista? Fake music fan co nerozezná kytaru od basy na první pohled) a ani v Praze nezklamal. I když někteří z nás věděli co dokáže tak i přesto jsem byli v šoku, když to “rozjel”.

Zahráli všechny své nejznámější písničky, včetně coveru Empire State of Mind od Alicii Keys, kde New York nahradili za Prahu. Jejich interakce s publikem také byla na jedničku. Zpívalo se jak o život, oni se smáli jak “sluníčka na hnoji”, trollilo se a tak celkově to bylo spíš casual setkání s kamarády než koncert.

Zpěvák nás učil německy a na otázky typu “Are you doing good?” se mělo odpovídat “JA MANN!” (německy yeah man!). Zeptal se, my odpověděli a jenom můj kamarád z plných plic NATÜRLICH. Výbuch smíchu. / Když správně vytleskáme nějaký rytmus (pro mě bez hudebního sluchu nemožné, do teď to nechápu) tak zahrají cokoliv budeme chtít. Ale asi naivně mysleli, že si vyberem jejich písničku. Chyba lávky. Začalo se řvát Du Hast od Rammstein. Další výbuch smíchu.

Ani tady nechyběl mosh pit. A překvapím vás – nebudu si stěžovat. Sice jsem se klidla hodně rychle stranou, ale nebylo to tak strašné. Sice nechápu pro zrovna TADY musí být mosh pit, ale krom lehkého strkání jsem přežila beh úhony.

Ke konci setu se i v Rock Café s nebezpečně nízkými stropy rozhodl crowdsurfovat. To už děla na RfP, na jednu písničku jde s nějakým vynálezem (není to bubínek, ale všeljaké divné trubky apod.) do davu, je circle pit a pak ho ten dav zvedne i s tím vynálezeme, zatímco pořád hraje, a donese ho zpátky k pódiu. A tak se stalo, po cestě ale potkali konstrukci světly na kterou se rozhodl za nohy pověsit. No, stálo ho to botu 😀


Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: