Splnila jsem si další koncertní sen.
Viděla jsem živě Motionless In White a to hned 2x během čtyř dní.

O tom jak jsem to užila by mohl mluvit už jen fakt, že z obou koncertů mám cca 2 několika sekundová videa a jinak nic. Teda kromě bolavého krku od headbanging-u a vyřvaného hlasu.

Výlet do Drážďan byl o poznání snažší. Ale dostat se do Aarau bylo… zajímavé.

Jenom asi týden mi trvalo než jsem to dala dohromady, protože to spojení je otřesné. Na cestu tam jsem díkybohu vychytala přímé spojení (kde jsem si úspěšně rozsekla hlavu o ten úložný prostor nad hlavou – au), ale zpátky mi nezbylo nic jiného než jet přes Mnichov, což znamenalo budíček ve 4 a příjezd do Prahy po osmé hodině večer. Uff.

Dostat se z Zurichu do Aarau (či naopak) byla má první zkušenost s tím jak je Švýcarsko doopravdy drahé. Uff nadruhou. Jela jsem příměstským vlakem a jedna cesta mě vyšla na 26 švýcarských franků (cca 780 korun), to je jako kdybyste v Praze sedli do linky S do Kladna a vyplázli za to takové peníze (vlaky mají o něco hezčí, ale i tak – yikes). Půl minuty jsem si říkala, že snad půjdu pěšky, ale hodně rychle mi došlo, že je to asi 60 kilometrů. Skoro jsem to oplakala.

Zürich je nádherné město (ano, vím že se česky píše Curych, ale nemůžu se donutit to jméno používat). Courala jsem se po centru cca od 5 od rána a bylo to úžasné. V 6 ráno se rozsvítili všechny ty vánoční dekorace apod. a to té atmosféře ještě přidalo. Nikde ani noha. Pro mě naprostá oáza klidu.

Byla jsem hladová jako pes, ale potom co jsem dala skoro 10 franků za kafe jsem se bála do Mekáče vedle vkročit. Ty ceny jsou strašné, fakt že jo.