By Nikith

0   30
3   16
0   18
0   20
1   22
0   30
0   19
1   21
1   18
0   19
0   19
1   25
0   14
1   31
0   30
0   26

/ Komentáře

Ohlášením koncertu v Praze mě v listopadu dost šokovali, nečekala jsem, že by vůbec věděli, kde Praha je, natož aby sem dorazili.

Už předem jsem se bála jedné věci – publika. Nebála jsem se ani tak toho, že by nikdo na ně nešel nebo že by publikum bylo chcíplé, ale spíše věkového složení. Což mé obavy se z větší části vyplnili a já zase nějakou dobu na koncert v Česku nemusím. Ale o tom více níže.

Do Prahy jsem měla VIP od samého začátku, nějak jsem neplánovala jet do Stuttgartu či Vídně, a už vůbec jsem netušila, že po koncertě potkají kohokoliv. A není to jak s Tokio Hotel, že by mě VIP zruinovalo – kolem a kolem jsem za lístek + VIP na Palaye dala stejně či méně než jen za lístek na Tokio Hotel (80 EUR) a obsah VIP je na chlup stejný plus se kapela netváří otráveně.

Večer pro mě začal mini-infarktem ještě před tím než jsem vůbec vystrčila nos z bytu. Blbla jsem s Boomerangem a nakonec jeden dávala na Instagram s popisem něco jako „Leaving for last (sold out) @palayeroyale show in a moment! @remingtonleith @emersonbarret @sebastiandanzing“ a dál vesele usrkávala víno a tancovala po bytě na Death Dance.

Když tu z čista jasna mi zapípala notifikace, že Sebastian sdílel mojí Story. Vůbec by mě nenapadlo, že je to ten Boomerang, jelikož jsem na Story měla ještě minimálně fotku z Vídně, kde byli taky všichni označení. Ale chyba lávky. Byl to ten Boomerang a já málem mrštila s telefonem.

Já, mrkající idiot, na Sebastianově Story… bože…

View Post

Mohlo by se vám také líbit

/ Komentáře

Leden snad trval celý rok a únor naopak zase strašně utekl.

Únor byl první full-on koncertní měsíc a to konkrétně s Palaye Royale (posty z koncertů najdete zde – Stuttgart, Vídeň, Praha). A Palaye tvořili i 90% všeho co jsem poslouchala.

Opět se budu opakovat, ale v červnu na ně běžte (budou zpět v Evropě pro festivaly a další headliner a Praha je prý na seznamu). Co běžte – utíkejte. Neprohloupíte! Kluci to umí rozjet, je to pravá rock’n’rollová show, Remington má i naživo úžasný hlas, navíc ten jeho chraplák… Plus to je ta nejmilejší banda, kterou jsem kdy potkala.

V březnu si dávám „pauzu“ a na koncerty jdu jen dva, z toho na jeden vůbec nechci. White Lies (kam nechci) a To The Rats And Wolves (což bude nářez, pro nedostatek lepších slov). Takže snad březnový playlist bude pestřejší.

You’re Gonna Go Far, Kid – The Offspring

Na tuto písničku jsem si vzpomněla naprostou náhodou. Najednou mi v hlavě začalo hrát „Dance, fucker, dance!“ a já se toho dobré dva dny nemohla zbavit a zároveň si nedokázala vzpomenout z jaké písničky to je. Takže jsem potom odevzdaně googlila. V hlavě mi to zní pořád, ale to proto, že mi minimálně 4x denně řve do sluchátek.

Cure – To The Rats and Wolves

Na konci února vyšlo jejich nové album Cheap Love a nebýt jejich spamu na Instagramu tak na to úplně zapomenu. A v rámci příprav na jejich koncert to mám samozřejmě on repeat. Jak je poslední dobou u kapel zvykem, tak je to o něco popovější, ale s jejich screamem to je zajímavá kombinace a nijak mi to dvakrát nevadí.

Death Dance – Palaye Royale

To by v tom byl čert, aby se tu alespoň jednou neobjevili Palaye Royale. Death Dance miluju už jen kvůli textu:

…
All the sounds are in my head again, head again
And all the thoughts are running through my brain and out the door
Rather be dumb than sane, rather numb than in pain
But you can see all the things I’m going through
Rather be dumb than sane, rather numb than in pain
But you can see all the shit I’m going through

View Post

Mohlo by se vám také líbit

/ Komentáře

Další installment v této sérii 🙂

Toto mě doopravdy baví. Mám v plánu to začít dělat pro každý koncert a trochu víc se odvázat. Palaye mě naučili nebát se barev takže to může začít být i zajímavé. Jestli víte jaká je typická barva pro White Lies – dejte mi vědět! To líčení může být je jediný důvod proč se tam těším.

Tentokrát jsem na sebe pyšná – každý look je jiný. Všechny sice jsou více či méně ze stejných barev, ale přesto jiné.

Pro Palaye Royale je typický make-up v červených tónech.

Mix Franka Iero z My Chemical Romance a Twenty One Pilots (a tu a tam Ryan Ross). Díky tomu je doopravdy nepřehlédnete (a i díky jejich oblečení, to be fair… a výšce).

Možná ne každého šálek čaje, ale já kluky v make-upu miluju… takže tak a budeme předstírat, že jsem nestrávila půl hodiny hledáním té fotky.

Můj cíl nikdy není být nalíčená či oblečená jako kapela – na to jsem stará. Ale ráda se inspiruji a beru líčení podobným směrem. A celkově jsem tíhla spíše ke glam líčení, ač si přeju abych dokázala unosit i to ledabylé a grungy líčení jako Rem. Ale zatímco on vypadá cool a já nevím, co všechno; já vypadám jako když se neumím namalovat.

Podklad jako takový a obočí bylo na všech třech koncertech stejný takže se do toho pustím jen jednou 🙂

View Post

Mohlo by se vám také líbit

/ Komentáře

Stephanplatz

Další víkend a další výlet za hranice. Tentokrát do mé milované Vídně.

Bylo to opět na otočku, ale stihli jsme toho mnohem více než minulý týden ve Stuttagartu. Navíc se na nás usmálo štěstí i s krásným počasím. A sobotní večer byla jedna velká emocionální horská dráha.

Jak je už mým dobrým zvykem tak jsem vyjížděla až nechutně brzo. Tentokrát jsem asi pokořila veškeré své rekordy a už v 5.20 seděla ve vlaku směr Vídeň. Hned mě rozesmála stevardka, když se mě ptala jestli chci pomerančový džus nebo šampaňské. V půl šesté ráno… No, vzala jsem si džus, až takový barbar nejsem.

(více…)

Mohlo by se vám také líbit

/ Komentáře

Není tajemstvím, že Panic! At The Disco je s přehledem jedna z mých nejoblíbenejších kapel. Jsem typický EMO trash (i když Panic! není a nebylo nikdo EMO, ale o tom někdy jindy).

Seřadit P!ATD alba od nejhoršího po nejlepší je docela nadlidský úkon. Každé album je úplně jiné než to předchozí – od pop punku, až po Sinatru a Broadway.

With that said, konečné pořadí je jen a jen můj názor. Jestli v mých očích nejhorší album je vaše nejoblíbenější tak good on you. Seřadit je bylo až bolestivé  a i to nejhorší je i tak moje oblíbené. Protože jsem trash….

Pretty.Odd.

Poslední album v originálním složení a já ho takhle zrazuji. Ryan Ross mě někde tiše soudí… 

Pretty.Odd je rozdělující album – lidi ho buďto milují a uctívají nebo nenávidí, protože kopírovali The Beatles. Může se zdát, že patřím k druhému táboru, vzhledem k tomu, že je tahle chudinka poslední. Ale ne. Jen to není album, které bych musela poslouchat nějak často.

Toto album mi k srdci nijak nepřilnulo, The Beatles nijak dvakrát nemusím a jejich hudba mi taky tak dvakrát skvělá nepřijde. Pretty.Odd sice obsahuje písničky jako Nine In The Afternoon, The Green Gentleman nebo *trigger warning* Northern Downpour, ale ten zbytek ač je hezký atd. tak je pro mě postradatelný. Na můj vkus je až moc na albu poznat vliv Ryana (a to není nic proti němu), který má „cajdáky“ typu The Beatles rád. Na všech albech jde najít podpis Panic! až na toto. Bohužel a proto to poslední místo.

Vices&Virtues

Teď se dostáváme do teritoria „co s tím zbytkem, kruci?!“.

View Post

Mohlo by se vám také líbit

Where to next?

Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: