0   4
0   5
1   15
1   9
0   10
0   19
0   10
3   22
0   22
0   17
0   26
0   13
0   20
0   12
0   20
1   33

IG TV shrnutí ZDE.

Na tento koncert jsem se strašně těšila. Kapela nominovaná na Grammy už za první rok svého působení, support pro Bring Me The Horizon (tak jsem je také objevila) apod. To je vše, co na mě kříčí „yes, please!“

Ale realita byla poněkud jiná. Často žertuji, že se na koncertech občas bojím o život. Scratch that, nikdy jsem se nebála, až tady. A fakt jsem se bála. Full blown panická ataka, level mé úzkosti prorazil střechu a já po koncertě téměř doslova utíkala, jen abych brečela v autobuse domů.

Wow.


K Futuru jsem přišla docela pozdě, až nějakých 10 minut před otevřením dvěří, takže jsem nestála ani tak před Futurem jako spíš před Tescem za rohem. Když jsem se dostala dovnitř tak mé vyhlídnuté místo, na schodech u sloupu, bylo zabrané a tak jsem si docela odvážně stoupla téměř doprostřed parketu. Ale zaplaťpánbůh jsem si pak všimla místečka u stolku vedle sloupu a nenápadně se přesunula tam.

Dobře jsem udělala, protože jen co Fever vyšli na pódium a zahráli první tóny tak se celý parket změnil v jeden velký mosh pit. Kolem mě se jenom prohnala hromada lidí a já absolutně nechápala. Kdybych zůstala stát na svém původním místě tak mě ušlapou v kaluži mého vlastního piva.

A jestli se něčím netajím tak je to má nenávist k mosh pits. Říkejte si, co chcete, ale koncert se dá užít i bez mosh pits. Tancujte, skákejte – je mi to fuk, ale co mají lidi z toho, že do ostatních strkají? Jestli si takhle vybíjí energii, tak ve mě vzbuzují do nebe volající agresi 😀

View Post

IG TV shrnutí
IDKHow
Against The Current

Předminulý týden se opět nesl ve znamení koncertů.

V úterý jsem (konečně) viděla I Don’t Know How But They Found Me (zkráceně IDKHow) a ve čtvrtek jsem se na poslední chvíli vydala na Against The Current.

S IDKHow to bylo moje poprvé. Konec konců je to relativně nová kapela, ale Dallon (basa, zpěv) a Ryan (bicí) nejsou žádnými nováčky.


IDKHow hráli v Rock Café a také v tom největším vedru. Byli jsme úplně durch jenom při čekání nahoře u vstupu. A já byla vděčná, že jsem si do kabelky hodila i vytištěný lístek a měla se tak čím ovývat. Jinak bych asi nepřežila.

V jeden moment kolem nás prošel Ryan a plácl si s jedním klukem, kterého znám. Ten to málem nepřežil jak začal vyšilovat. Je fajn vědět, že nejen holky jsou takové když přijde na „celebrity“.

Dole v klubu to nebylo o moc lepší, občas tam odněkud fouklo, ale jinak se ten vzduch ani nehnul. Během koncertu jsem se potila takovým stylem, že mě od potu pálili i oči. Z nás všech tam lilo. Ale IDKHow (a ani předkapelu) to neodradilo.

View Post

Bojím se zjišťovat po jak dlouhé době píšu novou recenzi. Bude to nějaký ten pátek.

Ale před pár týdny došlo na to, čeho jsem se od listopadu obávala. Došel mi make-up. A teď babo raď.

Obešla jsem snad všechny stojany v drogérii a vyzkoušela všechny nejsvětlejší odstíny, ale nic nebylo pro mě dostatečně bílé. Už jsem se pomalu smiřovala s tím, že budu jako Umpalumpa, když v tu mě osvítilo, že Revolution má „nové“ make-up v trilionu odstínu. Doma jsem na to sedla a objednala si rovnou i korektor. Když už, tak už, že ano?

Make-up je v odstínu F1 a korektor v odstínu C1; obojí je pro nejsvětlejší pleť s neutrálním podtónem
View Post

Není den abych neměla v uších sluchátka či puštěné Spotify na plné pecky. Cesty tramvají apod. bez sluchátek jsou pro mě nepředstavitelné (jsem v tomto sama?).

Mám to štěstí/smůlu že kapely v žánrech, které mám nejraději nejsou zrovna mainstreamově známé takže dnes máte jedinečnou šanci objevit nové umělce (o většině jsem už na blogu mluvila takže pro někoho to zas taková novinka asi nebude :D).

Nejsem fanda popu, rapu či další dnes mainstreamové hudby takže ode mě nečekejte moc tipů z této oblasti. Jedinou vyjímkou v mých playlistech jsou asi Panic! At The Disco (a stoprocentně jsem pro Jonas Brothers, jestli oni nezachrání pop music tak jsme oficiálně v háji). 95% kapel apod., co poslouchám, jsou z té tvrdší strany spektra.

PALAYE ROYALE

Výsledek obrázku pro palaye royale

Toto asi nikoho nepřekvapí.

Kluci z Palaye jsi mě naprosto získali – jak hudbou tak i osobností. Hrají starý dobrý rock’n’roll a na pódiu to umí rozbalit. Obzvlášť Remington, lítá jak střelený sem a tam, kam může tam vyleze a několikrát za koncert se vydá do samotného publika „dělat bordel“.

View Post

Svět se v tomto ohledu za poslední roky radikálně změnil (nebo mám alespoň takový pocit).

Když mi bylo 10, 12 let tak mi připadalo až nemožné potkat se tváří v tvář s jakoukoliv zahraniční „celebritou“ pokud jste neměli ze zadnice kliku a nevyhráli na T-Music M&G. Za prvé sem nikdo nejezdil (opět – alespoň si to nevybavuji) a za druhé M&G/VIP/apod. nebyli „a thing“.

A celebrity culture byla celkově docela jinde. Za mě se posunula tím správným směrem, co se vztahu umělec x fanoušek týče. Jsem skálopevně přesvědčená, že před 10 lety fanoušek neměl ty příležitosti jako má dnes. Velký podíl na tom určitě má zrod fandomů a rozvoj sociálních sítí, nástup nové generace „celebrit“… Stejně tak i posun myšlení fanoušků, před lety se k „celebritám“ vzhlíželo jako k polobohům, zatímco dnes fanoušek spíš ocení real lidi.

Budu se opakovat, ale chápu, že né každý má/cití potřebu své oblíbené muzikanty/atd. potkat. You do you, boo.

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: