Není den abych neměla v uších sluchátka či puštěné Spotify na plné pecky. Cesty tramvají apod. bez sluchátek jsou pro mě nepředstavitelné (jsem v tomto sama?).

Mám to štěstí/smůlu že kapely v žánrech, které mám nejraději nejsou zrovna mainstreamově známé takže dnes máte jedinečnou šanci objevit nové umělce (o většině jsem už na blogu mluvila takže pro někoho to zas taková novinka asi nebude :D).

Nejsem fanda popu, rapu či další dnes mainstreamové hudby takže ode mě nečekejte moc tipů z této oblasti. Jedinou vyjímkou v mých playlistech jsou asi Panic! At The Disco (a stoprocentně jsem pro Jonas Brothers, jestli oni nezachrání pop music tak jsme oficiálně v háji). 95% kapel apod., co poslouchám, jsou z té tvrdší strany spektra.

PALAYE ROYALE

Toto asi nikoho nepřekvapí.

Kluci z Palaye jsi mě naprosto získali – jak hudbou tak i osobností. Hrají starý dobrý rock’n’roll a na pódiu to umí rozbalit. Obzvlášť Remington, lítá jak střelený sem a tam, kam může tam vyleze a několikrát za koncert se vydá do samotného publika „dělat bordel“.

EMO. Slovo, kteří snad všichni prožívající pubertu kolem roku 2010 znají. Z původu dost specifického termínu se postupem času stal blanket term pokrývající vše alternativní, označují se tím věci, které vůbec nejsou EMO, lidi to používají jako urážku a někteří si myslí, že by se to nemělo používat vůbec.

CO JE EMO?

EMO je styl hudby, který se odtrhl od post-hardcore a punku na konci 80. let a počátkem 90., průkopníkem byli/jsou kapely jako Weezer, Jimmy Eat World apod.

Ale co dělá kapelu EMO? Je to hudba samotná nebo texty?