IG TV shrnutí ZDE.

Na tento koncert jsem se strašně těšila. Kapela nominovaná na Grammy už za první rok svého působení, support pro Bring Me The Horizon (tak jsem je také objevila) apod. To je vše, co na mě kříčí „yes, please!“

Ale realita byla poněkud jiná. Často žertuji, že se na koncertech občas bojím o život. Scratch that, nikdy jsem se nebála, až tady. A fakt jsem se bála. Full blown panická ataka, level mé úzkosti prorazil střechu a já po koncertě téměř doslova utíkala, jen abych brečela v autobuse domů.

Wow.

K Futuru jsem přišla docela pozdě, až nějakých 10 minut před otevřením dvěří, takže jsem nestála ani tak před Futurem jako spíš před Tescem za rohem. Když jsem se dostala dovnitř tak mé vyhlídnuté místo, na schodech u sloupu, bylo zabrané a tak jsem si docela odvážně stoupla téměř doprostřed parketu. Ale zaplaťpánbůh jsem si pak všimla místečka u stolku vedle sloupu a nenápadně se přesunula tam.

Dobře jsem udělala, protože jen co Fever vyšli na pódium a zahráli první tóny tak se celý parket změnil v jeden velký mosh pit. Kolem mě se jenom prohnala hromada lidí a já absolutně nechápala. Kdybych zůstala stát na svém původním místě tak mě ušlapou v kaluži mého vlastního piva.

A jestli se něčím netajím tak je to má nenávist k mosh pits. Říkejte si, co chcete, ale koncert se dá užít i bez mosh pits. Tancujte, skákejte – je mi to fuk, ale co mají lidi z toho, že do ostatních strkají? Jestli si takhle vybíjí energii, tak ve mě vzbuzují do nebe volající agresi 😀