0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

TOP of 2000’s (rock) music

Follow my blog with BloglovinPár dní zpátky jsem zabíjela čas sledováním YouTube videí a náhodou “zakopla” o jedno videí FineBros.

Do teens know 2000s music? má asi tři “díly” a drásalo mi to nervy (obzvlášť ty následující díly) – ty děti (??) neměli nejmenší tušení, ale hlavně že znají 50 Centa. Cringe material Pff. Jejich neznalost “legend” mě nutila chtít vyskočit z kůže. Všechno s výraznější kytarou byli Fall Out Boys nebo Green Day a splést si Linkin Park s Green Day je v mém pojetí “borderline” analfabetismus.
Ale video mi připomnělo tolik skvělých songů z té doby že jsem se prohrabala různými playlisty na YT a trošku aktualizovala svůj vlastní playlist na telefonu a dnes se s Vámi podělím o svůj TOP výběr 2000’s hitů. Mám docela specifický hudební vkus takže můj výběr asi nebude každého šálek čaje 😉

Pořadí je čistě náhodné i kdybych sebevíc chtěla toto podle “oblíbenosti” neseřadím 🙂 (kdyby všichni byli na jednom ročníku RfP , nechte mě snít, ano? Tak jedu i kdyby tam měli dotáhnout mojí rakev -beze srandy)

1. System Of a Down – Chop Suey!

Této písničce jsem dost dlouho přicházela na chuť a přestala jsem jí přepínat až pár měsíců zpátky.
2. Skillet – Monster

Skillet většina lidí dneska zná díky “vypalovačce” Invincible (a někteří ani to ne), ale ještě větší část lidí (aspoň v mém okolí) si myslí že Skillet je to samé jako Skrillex. Ugh – NE! 😀 


3. a 4. Sum 41 – Fat Lip a Underclass Hero

Angsty-teen legendy. Kdo tvrdí že v letech 2005-07 nemiloval Sum 41 tak lže nebo neměl televizi a nesledovat Eso nebo T-Music. Underclass Hero je jeden z mála klipů, které si z té doby konkrétně pamatuji. Fatlip si z mého “dětství” nepamatuji, ale je to v jejich podání možná ještě větší “klasika” než Underclass Hero – “I don’t wanna waste my time, becoming another casualtie of society, I never fall in line…”. Ugh klasika.


5. Good Charlotte – Lifestyle of the Rich and Famous

Budu-li upřímná tak tenkrát jsem si Good Charlotte pletla s Green Day, teď zpětně nedokážu vysvětlit proč. Původně jsem měla od Good Charlotte připravený song The River, ale usoudila jsem že River většina lidí zná. Lifestyle of the Rich and Famous jim asi později docela zhořkl v puse, když se oženili za áčkové celebrity a stali se součástí toho stylu života co kritizovali 😉

6. 3 Doors Down – Kryptonite
Here Without You je asi známější hit od 3 Doors Down, ale asi jako většina lidí mám té písničky plné zuby. Neuvěřitelně ohraná a pře-poslouchaná, možná ještě větší “cringe” materiál než Lonely od Akona.

Šest hitů prvního desetiletí 21. století je pro jeden den možná dostačující množství. Uvědomuji že jsem vynechala ty “hlavní hvězdy” té doby jako Green Day, Linkin Park, Three Days Grace nebo Papa Roach, ale dnes jsem chtěla hlavně vykrýt ty méně známé protože si zaslouží stejně velkou pozornost. 
90’s and 2000’s byly zlatým dolem rockové hudby – dle mého skromného názoru. Ač je to velmi nepopulární tak Nickleback prostě nejde zapomenout a jako jedna z mála je mám stále ráda a nemyslím si že si zaslouží místo na žebříčku nejhorších kapel. Ráda bych podobný “žebříček” udělala i pro pop, ale z popu té doby mám spíše noční můry. Ano, ano, samozřejmě Destiny’s Child, Shakira, Britney – ale je to top? Nah. Co se popu týče je spíše reálný “žebříček” flopů – například US5 (má někdo další osypky jenom slyší jejich jméno? Ne? Aha). 
Pořád mám ale v živé paměti casting jedno z ex-členů US5 v americké Superstar a legendární “stěr” (nenávidim to slovo) Simona Cowella. Nevím slovo od slova co řekl, ale ve zkratce – Simon se pustil na menší “rant” a vyprávěl jak tu byla jednou jedna chlapecká skupina s pěti členy a ten pátý téměř nezpíval, pak se podíval na něj s naprosto vážným výrazem a řekl že ten pátý byl on. Asi nemusím dodávat že nepostoupil.

Follow:
Share:

10 věci co dovádí recepční do vývrtky

Práce na recepci je v rámci možností pohodová. Pohoda, klídek…

Co to kecám? Tohle vás přejde během prvního týdne. Začnete se modlit aby se hotelu, kde pracujete, nedařilo, protože se chcete pokud možno vyhnout všem živým tvorům a po pár týdnech ve vás nějaké věci začnou budit nutkání začít mlátit hlavou o stůl. 

Asi by taky stálo za připomenutí, že toto jsou poouze mé zkušenosti  z jednoho nejmenovaného pražského hotelu.
  1. Je jedno kolikrát je kde napsaná velikost pokoje a kolikrát to hostovi i ústně zopakujete, stejně se za 2 minuty přiřítí i s kufrem a partnerem/partnerkou v zádech a s očima navrch hlavy, že takový pokoj si neobjednali. Ale objednali, jenom číst neumíte.
  2. Na noční směně se vždy najde minimálně jeden pokoj na stejném patře jako recepce, jehož obyvatelé se rozhodnou mít neuvěřitelně hlasitý sex. Opakovaně. (5:13 ráno – akorát jsem dopsala tento post a co se začalo ozývat z konce chodby? Ano, přesně tak.) Check-in jiného hosta se stává velice nepříjemnou záležitostí, protože za a) se oba můžete propadnou nebo za b) padne otázka “To je v ceně?” nebo “A se mnou půjdete vy nebo přijde kolegyně až tam skončí?”
  3. Češi jsou nevděční hosté. A Slováci jakbysmet. Se vším mají problém, nic jim není dost dobré a za 800Kč na noc očekávají Hilton.
  4. Můžete mluvit anglicky, německy a rukama i nohama se dorozumět i s Rusy, Poláky apod, ale vždy se najde nějaký patriotický Litevec, který vám vyčte že litevsky neumíte a nezapomene to zmínit i v online recenzi, protože jak se můžete opovážit?
  5. Začnete nenávidět denní směny (kontakt s lidmi, přitomnost nadřízených) a dobrovolně se proměníte v nočního tvora.
  6. Nejlepší trik jak uzemnit opilé Německé mladíky je jim odpovědět na otázky položenou v němčině, která ani nebyla směřována na vás. Sklapnou okamžitě, protože jim dojde, že jste rozumněli všechno včetně toho, že máte hezký zadek, ale prsa moc malý.
  7. Stává se z vás robot, check-in monolog máte v malíčku a vysolíte ho z fleku i v opilosti. Ale nedej bože, když vás někdo přeruší…
  8. Najdete způsob jak vytíráním 20m2 podlahy zabijete 45 minut.
  9. Celý hotel se rozhodne odjet v 9:57, na minutu přesně. Check-out je do 10:00. Pokaždý.
  10. Vyrazit do práce v sexy prádelku, protože před nebo po směně máte rande se nevyplácí. Většinou je silně nepohodlné a nechcete dopadnou jako já aka ta osoba co se v 5 ráno šije na recepci v bustier podprsence a nadává si do krav.

Follow:
Share:

Berlin Tips

Předem bych chtěla upozornit, že všechny použité fotografie jsou mým výtvorem, čili bych byla vděčná, kdyby jste je používali jen s mým svolením a nevydávali je za své.

Výlet do Berlína jsem měla v plánu už asi 3 roky, pravděpodobně do doby, kde v muzeu voskových figurín Madame Tussauds vystavili sochu Billa Kaulitze (čas pro to se zasmát). A po třech letech je mé “platonicky zamilované” já šťastné jako blecha, protože mám fotku vedle sochy “mého idola”. Úžasné.
V Berlíně jsem byla poprvé, nebudu se tvářit, že znám všechno a všude jsem byla. Kéž by, ale ne.
DOPRAVA
Do Berlína, jelikož je to téměř za rohem, se vyplatí jet klasicky autobusem. My jsme opět jely se Student Agency. Lístek pro jednu osobu vyšel na 1 000 (500 tam 500 zpátky). Jede jednak z Prahy a taky z Ústí nad Labem, což se nám hodilo, nemusely jsme se trmácet do Prahy. V Berlíně jste za cca. 4 hodiny. Byla jsem překvapená jak rychle ta cesta utekla.
UBYTOVÁNÍ
Trošku už klišé, ale opět booking.com. Hledaly jsme nějaký levnější hotel/penzion blízko centra, což byl celkem boj. Nakonec naše volba padla na Aletto Kudamm Hotel&Hostel, který je kousek od stanice Zoologisher Garten a Kurfürstendamm byla doslova za rohem. Bála jsem se komunikace, Němci neradi mluví jinak než německy, ale personál byl milý a dalo se s nimi v pohodě dorozumět (i anglicky, uff).
DOPRAVA PO BERLÍNĚ
Na rozdíl od Londýna je Berlín roztahaný po velké ploše, takže obejít vše pěšky je takřka nemožné. Cestovali jsem především metrem nebo S-bahn, které jsou přehledné a nemáte chuť ze změti linek skočit pod vlak. Kupovaly jsme si denní jízdenku pro zóny AB (centrum a vnější centrum), která vyšla na 6,80. Kdežto jednorázová jízdenka na 2 hodiny stojí 2,40. Lístky se dají koupit přímo v metru nebo v přilehlých trafikách.
NÁKUPY
Hlavní nákupní místa/centra je Kurfürstendamm a Friedrichstrasse. Tam najdete téměř vše, H&M, Mango, Zaru apod. Osobně jsem byla velmi překvapená z Bershky na Kurfürstendamm, byla naprosto obrovská a jejich podzimní (??) kolekce mi hodně připomínala Zaru. Cvočky, jednoduché kousky a vojenský vzor. A jako bonus měli obrovské slevy, trička za 1,99, kalhoty 4,99… Nechci vidět jak by to vypadalo v Praze s takovýma slevami. Za zmínku také stojí Gina Tricot na Friedrichstasse (hned u východu z metra). 
Pokud jste “lovci slev” a levného oblečení, tak se zajeďte podívat do Primarku (Walther-Shreiber-Platz linka U9), vychází o něco dráž než v Británii, ale jen kvůli vyšší německé dani (19% a to jsem si myslela, že tak vysoké DPHčko budeme mít jen my)
PAMÁTKY, VÝLETY APOD..
I my jsme si jeden den uvolnily pro obcházení památek a courání jen tak po městě. Samozřejmě jsme nemohli vynechat Branderburger Tor (Braniborksá brána), Reichstag gebäude (Říšský sněm), památník holokaustu (viz. obrázek) a taky jsme navštívily Madama Tussauds, viděly spustu figurín němců, které neznáme, vědců, skladatelů, sportovců a celebrit. Jednoznačně je menší než v Londýně, o tom žádná.
JÍDLO
Stravovali jsme se především u pouliční stánků, můžu doporučit stánky s NudelnBoxama, hromada čínských nudlí s masem a zeleninou za pár šupů a jsou výborné, a McDonalnds, Burger King apod. A pak také Starbucks, klasika. Brownies a Java chip frappucino, to bych mohla denně.
Follow:
Share:

Berlin Tips

Předem bych chtěla upozornit, že všechny použité fotografie jsou mým výtvorem, čili bych byla vděčná, kdyby jste je používali jen s mým svolením a nevydávali je za své.

Výlet do Berlína jsem měla v plánu už asi 3 roky, pravděpodobně do doby, kde v muzeu voskových figurín Madame Tussauds vystavili sochu Billa Kaulitze (čas pro to se zasmát). A po třech letech je mé “platonicky zamilované” já šťastné jako blecha, protože mám fotku vedle sochy “mého idola”. Úžasné.
V Berlíně jsem byla poprvé, nebudu se tvářit, že znám všechno a všude jsem byla. Kéž by, ale ne.
DOPRAVA
Do Berlína, jelikož je to téměř za rohem, se vyplatí jet klasicky autobusem. My jsme opět jely se Student Agency. Lístek pro jednu osobu vyšel na 1 000 (500 tam 500 zpátky). Jede jednak z Prahy a taky z Ústí nad Labem, což se nám hodilo, nemusely jsme se trmácet do Prahy. V Berlíně jste za cca. 4 hodiny. Byla jsem překvapená jak rychle ta cesta utekla.
UBYTOVÁNÍ
Trošku už klišé, ale opět booking.com. Hledaly jsme nějaký levnější hotel/penzion blízko centra, což byl celkem boj. Nakonec naše volba padla na Aletto Kudamm Hotel&Hostel, který je kousek od stanice Zoologisher Garten a Kurfürstendamm byla doslova za rohem. Bála jsem se komunikace, Němci neradi mluví jinak než německy, ale personál byl milý a dalo se s nimi v pohodě dorozumět (i anglicky, uff).
DOPRAVA PO BERLÍNĚ
Na rozdíl od Londýna je Berlín roztahaný po velké ploše, takže obejít vše pěšky je takřka nemožné. Cestovali jsem především metrem nebo S-bahn, které jsou přehledné a nemáte chuť ze změti linek skočit pod vlak. Kupovaly jsme si denní jízdenku pro zóny AB (centrum a vnější centrum), která vyšla na 6,80. Kdežto jednorázová jízdenka na 2 hodiny stojí 2,40. Lístky se dají koupit přímo v metru nebo v přilehlých trafikách.
NÁKUPY
Hlavní nákupní místa/centra je Kurfürstendamm a Friedrichstrasse. Tam najdete téměř vše, H&M, Mango, Zaru apod. Osobně jsem byla velmi překvapená z Bershky na Kurfürstendamm, byla naprosto obrovská a jejich podzimní (??) kolekce mi hodně připomínala Zaru. Cvočky, jednoduché kousky a vojenský vzor. A jako bonus měli obrovské slevy, trička za 1,99, kalhoty 4,99… Nechci vidět jak by to vypadalo v Praze s takovýma slevami. Za zmínku také stojí Gina Tricot na Friedrichstasse (hned u východu z metra). 
Pokud jste “lovci slev” a levného oblečení, tak se zajeďte podívat do Primarku (Walther-Shreiber-Platz linka U9), vychází o něco dráž než v Británii, ale jen kvůli vyšší německé dani (19% a to jsem si myslela, že tak vysoké DPHčko budeme mít jen my)
PAMÁTKY, VÝLETY APOD..
I my jsme si jeden den uvolnily pro obcházení památek a courání jen tak po městě. Samozřejmě jsme nemohli vynechat Branderburger Tor (Braniborksá brána), Reichstag gebäude (Říšský sněm), památník holokaustu (viz. obrázek) a taky jsme navštívily Madama Tussauds, viděly spustu figurín němců, které neznáme, vědců, skladatelů, sportovců a celebrit. Jednoznačně je menší než v Londýně, o tom žádná.
JÍDLO
Stravovali jsme se především u pouliční stánků, můžu doporučit stánky s NudelnBoxama, hromada čínských nudlí s masem a zeleninou za pár šupů a jsou výborné, a McDonalnds, Burger King apod. A pak také Starbucks, klasika. Brownies a Java chip frappucino, to bych mohla denně.
Follow:
Share:

London tips

Předem bych chtěla upozornit, že všechny použité fotografie jsou výtvorem mým a mého (už nebožtíka) foťáku, čili bych byla vděčná, kdyby jste je používali jen s mým svolením a nevydávali je za své.

Londýn a celkově Velká Británie patří mezi mé nejoblíbenější místa pro výlety a (snad i) pro život. Poprvé jsem Londýn a VB navštívila v roce 2008 (pokud mě neklame paměť), 6 let zpátky v 7. třídě. Byl to školní výlet s průvodcem a ubytováním v rodinách (Oxford), rok po té jsem jela znovu. Tentokrát přes Amsterdam trajektem do  Edinburghu s pobytem ve Skotsku a posledním dnem stráveným v Londýně, opět s ubytováním v rodinách (tentokrát v Yorku). Další rok jsem vynechala, neboť škola nic nepořádala. V roce 2010 jsem vytáhla mamku a vyrazily jsme na poznávací výlet Londýn + Paříž s průvodcem za všechny prachy. 
Malá rada pro všechny, co poznávací zájezd plánují a při nastoupení do autobusu se průvodce představí jako pan Kvasnička, pán v letech (jak ráda říkám “už trénuje skoky do rakve”), berte nohy na ramena z toho se nevyklube nic dobrého (zřejmě zná celou Evropu, jezdí kamkoliv, je všeznalec). Po prvním dni většina autobusu (s prominutím) nasraná, po druhém dni si z toho už dělali srandu a navrhli mu, ať si založí vlastní cestovku “Kvásatour – evropská města v poklusu”.

Po této zkušenosti se mi povedlo mamku přemluvit, ať příště jedeme na vlastní pěst, a to nám zůstalo až do dneška a směle se vydáváme i do měst, kde jsme v životě ani jedna z nás nebyla.
DOPRAVA
Já jela na všechny cesty do Británie autobusem, individuálně jen a jen se Student Agency. A měnit to nehodlám, cenově to vyjde nastejno s letenkou (když máte štěstí a ulovíte levné). Cesta je sice delší, ale nic tragického. My jezdíme zpravidla kolem 16-17 hodiny z Prahy a před polednem jsme v Londýně. Když má někdo tu odvahu, může vyrazit i autem a kanál La Manche překonat buď trajektem nebo tunelem. Já osobně jsem zastáncem tunelu, trajekt je sice krásný, velký s Duty free shopem. Ale strašně houpe a ta hodina a půl byla pro mě vždy utrpení.
Jízdenky se SA vychází v rozmezí 3 500 – 4 000 (zpáteční, 2 osoby), čím dřív je koupíte, tím bývají levnější. Také během letních prázdnin jsou dražší. Pokud plánujete vyrazit v létě, jízdenky doporučuji kupovat třeba již v únoru, kdy získáte First moment slevu a  do 3 500 se většinou vejdete.
UBYTOVÁNÍ
Ubytování doporučuji hledat přes booking.com. Můžete si zvolit vytouženou oblast, cenu, typ ubytování a rovnou si i pokoj zarezervovat.
Přes booking jsme objednávaly ubytování pokaždé a zatím bez problému (no… ale jo, k tomu se dostanu později). Pokud někdo máte dilema, jaký hotel si vybrat, nemůžu říct nic špatného o:
  •  Airways Victoria Hotel – hotel hned v centru u autobusového nádraží, kde vás “vyflusne” SA autobus, my doslova jen vystrčily nos z nádraží a já zavelela “Do leva” a za 2 minuty jsme byly u hotelu. Utrpěly jsme šok u první snídaně, kdy jsme slezli doslova do sklepa (co melu, my nikam nelezly, my v tom sklepě rovnou bydlely), kde byla malá komůrka s pár stoly a “švédským” stolem. Ale jinak hotel se vším všudy, včetně vrzajících příkrých schodů. Milý a ochotný personál (arabové, turci? něco z tam těch končin).
  • Craven Hotel – hotel v těsné blízkosti Hyde Parku a Oxford Street (tu těsnost k Oxfordu berte v Londýnském měřítku = co vypadá, že je blízko je kruci daleko). Jediné, co bych podotkla, je vyžívání se majitele hotelu v jeho přejmenovávání. Při naší rezervaci to byl Crown Hyde Park Hotel, my došly na místo a hotel tohoto jména nikde. Pak bych byla také připravená na velikost pokojů (umakartové koupelny v panelácích jsou leckdy větší) a dávala si pozor ve sprše na hlavu (nebo se radši vůbec neohýbat v koupelně všeobecně). Na přespání stačí, v Londýně jste většinou na cestách a do pokoje se vracíte večer a doslova umřete a je vám všechno jedno. Opět velmi milý personál (také arabové), jeden chlapík na recepci byl až tak ochotný, že mi cestu ukázal na mapě na vlastním tabletu. Já už byla smířená s instrukcí “tam doleva pak rovně, doprava….doleva a jste tam” a on vytáhl tablet s tím ať chvíli počkám, že mi to najde. “Ok, no problem”
DOPRAVA PO LONDÝNĚ
Po Londýně se dá cestovat všelijak, většinou volíme variantu pěšky. Ale ať už si vyberete cokoliv, budete potřebovat lístek. Lístek na jednu jízdu stával (tuším) kolem 2 liber, což při každodenním cestování se může prodražit. My si pořídily Oyster card, prodávají ji ve vybraných “trafikách”. Zaplatíte 5 liber zálohu (ty vám vrátí, pokud vy vrátíte kartu, což nemusíte pokud víte, že se do 2 let vrátíte a znovu ji použijete, jinak po dvou letech nepoužívání skončí platnost a vy jste vyhodily 5 liber oknem), nabijete libovolnou hodnotnou a pak vesele jezdíte. Jak funguje? V londýnských autobusech se nastupuje předními dveřmi, tam buď ukážete lístek nebo vytáhnete OC a přiložíte je na dané místo, když to pípne a rozsvítí se zelená kontrolka, je všechno v pořádku a vy si můžete jít v klidu sednou. Pokud se rozsvítí červená, tak to zkusíte ještě jednou, pak třeba znovu a znovu až to přestane řidiče bavit a pustí vás dál i bez zelené kontrolky. Výhodou OC je, že vám denně naúčtují maximálně hodnotu denní jízdenky (což je kolem 5 liber), ale to neplatí pro metro, které vám strhne víc “prašulí”.  Teoreticky si můžete vozit zadnici celý den, pásma nepásma, jen za 5 liber.
NÁKUPY
To je v dnešní době hlavní důvod cesty většiny českých turistů (což mě štve, obzvlášť pokud jedou poprvé a jsou takoví barbaři, že se neprojdou po hlavní památkách, které mají vyloženě na jednom fleku). Nákupních možností je v Londýně bezpočet a každý si přijde na své.
Jeden příklad za všechny, Oxford street, všechny obchody po kterých by jste kdy mohli toužit v úseku 2 km. Nejdete zde např. Primark, Zara, Urban Outfiters, Bershka, River Island, H&M, Dorothy Perkins, Forever21 nebo obrovský TopShop. Nejlepší je vyrazit hned po otvíračce, kdy jsou obchody i ulice relativně prázdné, což platí dvojnásob pro Primark a Topshop, které se vám plní doslova před očima. 
Na konci Oxford street (já za konec považuji oblast TopShop a dál) se vyplatí najít si odbočku do Carnaby Street, kde můžete pokračovat do obchodů jako například Monki. Oxford Street samozřejmě není jediné místo, kde nakupovat. Dále můžete navštívit Selfridges nebo Harrods.
Mezi mé oblíbené oblasti patří beze všeho Covent Garden, které se nacházejí poblíž SoHo a Trafalgarského náměstí. Nejenže se tam každý den konají trhy od oblečení až po umění a starožitnosti, v okolí je také několik obchodů, které jsou v centru narvané k prasknutí, kdežto tady můžete dýchat. Doporučuji najít si cestu k Urban Outfiters, kde většinou stojí chlapík s cedulí Rokit. Rokit je secondhand, kde seženete Levisky, kožené bundy nebo téměř nové Conversky za zlomek ceny.
Samostatnou kapitolou je Camden. Mimo to, že se zde nachází další Rokit, tu najdete desítky stánků s oblečením, doplňky a jídlem. Od Indické po mexické, prodejci se přeřvávají, nutí vám ochutnávky a také dělají výbornou pizzu.

A Londýnský západ slunce na závěr =)
Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: