“Neee, to už je vážně poslední, slibuju!”

Věta kterou opakuji mamce pokaždé, co mi na kůži přibude další obrázek, A vůbec nemám tu sílu slib dodržet.

Začalo to zcela nevinně. Jedním tetováním a pak dlouho dlouho nic. Pak se s nimi roztrhl pytel.

První tetování jsem si nechala udělat v 17, s posvěcením rodičů (tedy alespoň mamky, tátovi jsem to takticky řekla až když jsou ho měla a on do dneška žije v přesvědčení že mám jen jedno). Už ho nemám, nechala jsem si ho překrýt, protože bylo naprosto šeredný 🙂 Překrýt jsem si nechala nejen z důvodu, že bylo šeredný jak noc, ale také strašně cringe. Tenkrát jsem si myslela bůhví jak znak nekonečna není cool. No… není to cool.

Dělal mi ho týpek v ústeckým Tribu a už to nezní jako nejlepší nápad. Tetování milo spíše šedé, než-li černé, křivé čáry, nápis co měl být “alien” vypadal spíš jako “a lie n”. Asi dva roky zpátky se mi ho pokoušel zachránit v Praze Fíla (na IG @filatattoo), bless his soul, ale tomu tetování již nebylo pomoci.

View Post

Uplynulo 13 let od momentu co jsem poprvé viděla Tokio Hotel. 13 let od onoho “osudného” dopoledne u ESA. Je to více než polovina mého života, ale přeci jen tento rok nemám chuť to nijak oslavovat.

Právě naopak.

Posledních pár měsíců se ve mě vaří podivuhodných koktejl emocí, co se Tokio Hotel týče. Emoce, které jsem nebyla schopná strašně dlouhou dobu pojmenovat nebo si je vůbec připouštět.

Minulý rok jsem psala o tom jak mi změnili život a letos to bude pravděpodobně o tom jak můj život pomalu opouští. View Post

Určitě to znáte… Přijdete večer po práci/škole domů, unavený (ale ne dost na to abyste usnuli), znuděný a tak si otevřete vínečko a Twitter a bezmyšlenkovitě brouzdáte.

Poslední týden (?) je Twitter plný aféry kolem Harveyho Weinsteina a také hnutí #MeToo, které má za cíl připoutat pozornost k faktu kolik žen bylo někdy sexuálně obtěžováno či zneužito. Do toho se přidává boj Irek za legalizování potratů. Twitter žije feminismem.

A já, ačkoliv nejsem žádný sluníčkář či pravdoláskař, jsem z té generované diskuze kolem feminismu nadšená. Feminismus není jen o tom že muži jsou prasata a ženy by měli vládnout světu, jak si každý chlap nejistý ve své mužnosti myslí. Feminismus chce stejná prává pro muže i ženy a je pochopitelné, že pokud jste byli do teď zvýhodnění tak rovnost Vám připadá jako útok na Vás.

Dnes mojí pozornost upoutal tweet – co byste dělaly kdyby muži měli po deváté večer zákaz vycházení? Holky tam psaly naprosto běžné věci, které mě například tu v ČR ani nenapadnou, jako třeba jít do supermarketu kolem půlnoci bez toho aby v každé druhé uličce na Vás číhal divno-chlápek apod.

Hashtag MeToo má “označit” každou ženu, která někdy byla sexuálně obtěžována či zneužita. Před lety mě do běla rozčílil Sam Pepper, JasonVeeOneEye, Luke Conard a mimo jiné i Alex Goot + celá ta aféra sexuálního obtěžování ze strany YouTuberů, do dnes si živě pamatuji ty videa jeho obětí, když vyprávěli, co se stalo, a do dnes mi to láme srdce. A to samé teď (plus nespočet prasáků mezi tím) – i když se přiznám, netušila jsem, že nějaký Harvey Weinstein existuje. Ale co mě rozpaluje ještě víc než dipshit chlapi, je obviňování jejich obětí z jejich činů. I kdyby šla poté ulici nahá a nakráčela jim nahá i do bytu tak jim to nedává žádné právo na ni sáhnout. Žádné. Oblečení, make-up ani chování není argumentem pro “říkala si o to”. Šli byste po ulici a dali někomu facku, protože “se tvářil blbě a tak si o to říkal”, předpokládám že ne. (jestli ano, vyhledejte odbornou pomoc)

Sex s někým tak opilým, že nemůže udělit verbální souhlas = znásilnění.

Stealthing (aka sundání kondomu během styku bez souhlasu druhé osoby) = znásilnění.

Cat calling není vyjádření obdivu, je to obtěžování.

View Post

Po kratší odmlce jsem zpět u internetu a nyní si již můžu oficiálně před jméno psát zkratku Bc.!
 
Byly to nervy, nevyhnula jsem se ani dramatickému meltdown dva dny před, kdy jsem hystericky brečela mámě do telefonu, ale nakonec jsem až v šoku jak jednoduché to ve skutečnosti bylo. Zkušební komise sice nebyla dle mého gusta, s předsedou jsem měla nepříjemné setkání už na zkoušce ve druháku, kde mi řekl, že zním jako amatér protože nemám britský/americký přízvuk. Takže jsem podobný encounter čekala i u státnic, obzvlášť co jiné slečně s úžasným, lehce irským přízvukem řekl, že zní jako malé děcko. A ono nic! Dokonce jsme spolu diskutovali cestování po světě za prací poté co mi předal potvrzení o složení zkoušek. Neuvěřitelné.

Seděla jsem na náměstíčku už od 8 ráno, i když jsem na řadu šla až těsně před druhou, a vzájemně jsme si s ostatními vyprávěli jednotlivé otázky a porovnávali naše výpisky. Byli jsme až podezřele veselí, v jeden moment jsem až brečela smíchy. Smích nás trochu přešel, když to první osoba z naší skupinky nedala.

Je pátek večer, sedím ve svém novém bytě bez internetu (díky O2!) a mysl se mi toulá (za to můžu asi poděkovat vínu), učení počká, že ano? Nejsem ten blogger, od kterého se dočkáte neuvěřitelně hlubokých úvah, můj mozek takhle nefunguje. Já mám radši texty, které jsou přímé a neplácají prostor poetickými úvahami o životě chrousta.
V konceptech jsem našla rozepsaný článek s mou reakcí na sebevraždu Chestera z Linkin Park. Upřímné od toho osudného večera jsem se nad tím snažila nepřemýšlet a má mysl se tomu tématu úspěšně vyhýbala, ale jednou to přijít muselo.
Toho večera jsem byla kdesi na drinku a kolem devátý vyrazila směr domov. Cestou na tramvaj mě “vyrušila” zpráva od Treehouse na FB a tatéž zpráva mě donutila otevřít i Twitter, kde jsem měla v plánu si “postěžovat”, když jsem zahlédla tweet od iHeartRadio. Tweet se zprávou, které mi i o více než měsíc později, nahání husí kůži. A jak jsem tweet četla dokolečka dokola, abych se ujistila, že mi něco neuchází, tak jsem si vzadu v mysli uvědomila, co mi akorát hraje ve sluchátkách za písničku… Heavy. A to je asi jedno ze slov, kterými by se dalo popsat jak jsem se v ten moment cítila. Stále jsem si přála, aby to byl hoax. Ale zprávu začalo šířit i BBC a pak se přidal i Mike Shinoda a jeho tweet byl jako sůl do otevřené rány.

Who cares if one more light goes out? Well I do…

View Post