0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

JAK NAPLÁNOVAT “TOUR”? // PART II

KONCERTNÍ 101 // JAK NAPLÁNOVAT TOUR? PART I //

Minule jsme se podívali na „pre-planning“ celé tour, dopravu a ubytování, ale to všechno by Vám bylo k ničemu bez té nejpodstatnější části – lístků na samotný koncert.

Pokud umělec, kterého máte v plánu “sledovat” je populární a lístkům hrozí bleskové vyprodání tak si zjistěte, jestli třeba není pre-sale pro lidi přihlášené k jejich newsletteru apod. To vám může ušetřit jak nervy, tak peníze. Pokud nic takového nemají tak vám nezbývá nic jiného než být ve stanovený čas na značkách, vědět jaké lístky a kam chcete a klikat jak o život. Je to stresující, já byla ve stresu i při pre-sale.

Pro ilustraci – reunion koncert MCR se vyprodal za cca 20 minut (6 tisíc lístků), P!ATD v Berlíně (okolo 8 tisíc lístků) za cca 10 minut, ale třeba Yungblud středně velký klub vyprodá i za 2. Má poslední neméně stresující zkušenost byla koupě lístků na My Chemical Romance v Bonnu, 5 000 lístků pryč ani ne během dvou minut – ale stihla jsem to (ještě teď se mi chce brečet 😂 jenom si představte můj stres – do prodeje šli v 11 a já v 10.59 vbíhala zpět do kanceláře a ještě se musela přihlásit, otevřít Ticketmaster apod., ale v 11.01 jsem platila a konečně v 25 letech uvidím MCR a jako bonus hrají 2 dny po mých narozeninách).

View Post
Follow:
Share:

LEONIDEN, 1.11.2019 ROCK CAFÉ

Leoniden byli objevem letošního Rock For People. Z Německa proudí tak dobré kapely posledních pár let a můj mozek to úplně nepobírá.

Leoniden je partička z Kielu, v aktuální sestavě hrají od roku 2015, ale Leoniden v jiných podobách funguje už od roku 2005. O to je zvláštnější že první studiové album přišlo až v roce 2017. Od té doby ale nasbírali už miliony poslechů na Spotify. V ČR hráli již několikrát, ale bez pochyb to čím si získali srdce mnoha byl jejich set na Rock For People.

Leoniden na Rock For People

Já osobně na RfP viděla přes 25 kapel – pro mě známé i neznámé. Na set Leoniden jsme šla čistě ze zvědavosti – v tu chvíli nikdo jiný zajímavý nehrál a oni vypadali jako zábava. Well weren’t I right… Po skončení RfP to byl snad můj nejoblíbenější set – o první místo by se museli poprat s Yonakou a Frankem Ieoro (ten bastard 😀 o MCR a mé EMO chvilce někdy jindy), ale byli by hodně vysoko.

Lístek na jejich listopadový koncert jsem jako mnoho lidí kupovala ještě na RfP nebo krátce potom. To jsem si prostě nemohla nechat ujít.

Když jsem naposledy byla v Rock Café tak jsem myslela, že ten nedýchatelný vzduch apod. byl způsoben tím, že venku bylo snad 35 stupňů, ale nejspíše to nebylo jen tím. Na umření tam bylo i v listopadu takže cirkulace vzduchu v Rock Café stojí za prd.


Předkapelou byli I Love You Honey Bunny, česká indie (?) kapela, které jsem také viděla poprvé na RfP. Vzhledem k tomu, že to není kapela, kterou bych si sama od sebe pustila nebo jí dobrovolně poslouchala (ne proto, že jsou špatní atd., ale prostě to není styl hudby, který nezbytně vyhledávám) tak jsem ráda, že jsem je už před tím viděla a jejich set si mohla užít. Není to úplně kapela u které budete skákat jako o život a to si myslím, mnoho přítomných zarazilo.


Ale teď už konečně k Leoniden.

Jejich koncert se nedá označit jinými slovy než “výbuch energie”. Žádné pomalé rozjezdy ať se dostanou do tempa. Ne, skáče se do toho hezky po hlavě.

Už na RfP mě strašně bavil jejich kytarista (baskytarista? Fake music fan co nerozezná kytaru od basy na první pohled) a ani v Praze nezklamal. I když někteří z nás věděli co dokáže tak i přesto jsem byli v šoku, když to “rozjel”.

Zahráli všechny své nejznámější písničky, včetně coveru Empire State of Mind od Alicii Keys, kde New York nahradili za Prahu. Jejich interakce s publikem také byla na jedničku. Zpívalo se jak o život, oni se smáli jak “sluníčka na hnoji”, trollilo se a tak celkově to bylo spíš casual setkání s kamarády než koncert.

Zpěvák nás učil německy a na otázky typu “Are you doing good?” se mělo odpovídat “JA MANN!” (německy yeah man!). Zeptal se, my odpověděli a jenom můj kamarád z plných plic NATÜRLICH. Výbuch smíchu. / Když správně vytleskáme nějaký rytmus (pro mě bez hudebního sluchu nemožné, do teď to nechápu) tak zahrají cokoliv budeme chtít. Ale asi naivně mysleli, že si vyberem jejich písničku. Chyba lávky. Začalo se řvát Du Hast od Rammstein. Další výbuch smíchu.

Ani tady nechyběl mosh pit. A překvapím vás – nebudu si stěžovat. Sice jsem se klidla hodně rychle stranou, ale nebylo to tak strašné. Sice nechápu pro zrovna TADY musí být mosh pit, ale krom lehkého strkání jsem přežila beh úhony.

Ke konci setu se i v Rock Café s nebezpečně nízkými stropy rozhodl crowdsurfovat. To už děla na RfP, na jednu písničku jde s nějakým vynálezem (není to bubínek, ale všeljaké divné trubky apod.) do davu, je circle pit a pak ho ten dav zvedne i s tím vynálezeme, zatímco pořád hraje, a donese ho zpátky k pódiu. A tak se stalo, po cestě ale potkali konstrukci světly na kterou se rozhodl za nohy pověsit. No, stálo ho to botu 😀


Follow:
Share:

PODZIM 2019 PLAYLIST

Všimla jsem si jedné věci, když jsem dnes projížděla předchozí playlisty jelikož bych se nerada opakovala. Stávají s progresivně tvrdší a tvrdší. Loni touto dobou jsem tu měla Panic! At The Disco (ty jsem asi toho dubnového koncertu neměla puštěné) a teď je to Slipknot sem a Motionless tam. Nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy poslouchat metal a podobné žánry… no a podívejte se na mě.


Mám pocit, že se na podzim v hudebním světě stalo tolik věcí a teď když mám nějaké vypíchnout – vakuum.

Rock For People oznámil headlinery a první kapely pro příští rok. Když oznámili Fall Out Boy a Green Day tak jsem málem hodila telefon do bázenu a lístek kupovala snad 2 minuty po spuštění prodeje, hned v první vlně. A teď dooznámili ještě Motionless In White, Neck Deep a Dream State? Aaaa! Jinou reakci nemám, protože takhle dobrý line-up hned z kraje nikdy nebyl. The 1975 bych vyškrtla, ale i tak – well fucking done.

Leoniden

Sleeping With Sirens vydali novou desku – How It Feels To Be Lost. Je to jejich první deska, která se mi líbí od začátku do konce. Yungblud vydal nové EPčo, Hope For The Underrated Youth, ze kterého osobně nejsem nijak nadšená a pár dní zpátky novou písničku s Blackbear and Marshmallow, kterou jsem ještě neslyšela a nevím jestli chci. Palaye Royale nezklamali a přišli s dalším hitem, Hang On To Yourself, který jsem si nedočkavě pouštěla přes australský VPN a dvě a půl minuty měla husí kůži (má první reakce musela být zajímavá, protože kolega na mě nechápavě zíral). A skoro jsem zapomněla na nové album Waterparks, Fandom.

Yungblud

Stihla jsem si způsobit whiplash na Boston Manor, propotit všechny vrstvy oblečení na Leoniden, děkovat bohu jak jsem geniální a napadlo mě jít na Yungbluda na balkón a omylem si téměř na 90% zabookovat výlet do random alpského městečka, abych viděla Motionless In White ještě jednou.

View Post
Follow:
Share:

BOSTON MANOR, 29.10.2019 FUTURUM

Minulý týden byl opět ve znamení koncertů a v podobném duchu se ponese i zbytek listopadu. Obzvlášť to bodlo po tom šílenství co bylo v práci, celý týden se mi přehrávala v hlavě scéna ze Lvího Krále – “I am surrounded by idiots“.

Hned v úterý jsem se vydala spravit si vzpomínky do smíchovského Futura. Vůbec jsem z toho neměla dobrý pocit, “trauma” z Fever 333 pomalu probublávalo na povrch, ale nutkání vidět Boston Manor bylo silnější.

Boston Manor

Dveře se otvíraly v 18.45, já tam dobíhala asi 5 minut před a i tak jsme byly vevnitř mezi prvními. Čekala jsem mnohem větší dav, přeci jen jsou docela známou kapelou a toto bylo asi jejich 4. vystoupení v ČR. Ale opak byl pravdou, venku bylo možná 20 lidí a tak jsme si v klidu došly na toaletu, pro pití a stále stály v první řadě. Ano, to byla realita úterního večera.

View Post
Follow:
Share:

MALLORCA&TURKEY PHOTO DIARY

Konec léta byl přeletadlovaný. Létání nesnáším a tak to že jsem dobrovolně kývla na další dva lety navíc… je šokující. Ale stálo to za to. Mallorca byla překrásná.

Tvrdohlavě jsem trvala na tom, že chci být poblíž Palmy. Z všech fotek, které jsem kdy viděla jsem usoudila, že je to naprosto kouzelné město a byla jsem deadset, že se tam pojedeme podívat. Dovolené u moře jsou pro mne za trest, mě to válení se na léhátku celé dny nebaví, po opálení nijak dvakrát netoužím a tak výlety jsou jedna z mála věcí, co mě drží při životě.

Z procházky k místnímu přístavu, kterou jsme podnikly hned první večer. A stihly jsme nádherný západ slunce.

View Post
Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: