Logan Paul.

To je jméno, které v posledních týdnech slyšel asi každý. Trochu mi kazí mou teorii o tom, že ročník 1995 je poslední normální.

Pokud jste měli to štěstí a o Loganovi Paulovi (a jeho bratrovi, Jake Paulovi) jste neslyšeli – Logan Paul se “proslavil” na sociální síti Vine a poté co tato aplikace skončila se přesunul na YouTube. Mezi svým vlogovým a “oficiálním” kanálem má 21 miliónů odběratelů. Mimo to, že je jedním z nejpopulárnějších YouTuberů současnosti, tak je to zároveň chodící lidský odpad – což je silné vyjádření, ale brzy pochopíte proč.

Z níže zmíněných důvodů nebudu do článku vkládat žádné odkazy na sociální média Logana Paula ani jeho videa, o kterých níže mluvím. Pokud je chcete vidět najděte si je sami a i tak vás prosím abyste případně sledovali re-uploady jiných kanálů a nepřidávali shlédnutí Paulovi. View Post

Miluji filmy.

Miluji hudbu (zejména kapely).

Filmy o hudbě jsou doslova můj splněný sen. A trailer k American Satan mi udělal radost hned z několika důvodů:

a) soundtrack na jedničku. Fiktivní kapela The Relentless je snad to nejlepší, co jsem poslední době slyšela. Remingtonův (Palaye Royale) hlas je prostě neskutečný a toho fakt nemám ráda.

b) obsazení. Nenajdete tam žádně Hollywoodské hvězdy první velikosti, nejblíž celebritě má asi John Bradley, představitel Samwella Tarlyho z Game of Thrones. Ale fanouškům rockový kapel udělá určitě radost Andy Biersack (Andy Black a Black Veil Brides) a Ben Bruce (Asking Alexandria)

c) skryté reference Goetheho Fausta. Faust od Goetheho patří k mým nejoblíbenějším knižkám z povinné četby a tak mi skryté reference and relativně očividná inspirace tímto dílem udělala radost

View Post

Ve svých novoročních předsevzetích zatím failuju a to dost, ale snad se z toho dostanu a začnu se sebou něco dělat. Ale vychází mi alespoň jedno předsevzetí – plním si sny.

Momentálně sedím v autobuse ve vlaku pod kanálem La Manche a mířím zpátky do Prahy (ehm to už bylo před téměř týdnem, oops). Byla jsem na otočku dva dny v Londýně a jak je mým zvykem poslední dobou, když cestuju tak cestuju za koncertem.

V Londýne jsem si splnila další bod z mého checklistu “Kapel, které musím vidět živě” a to – BLACK VEIL BRIDES (BVB). Pár let zpátky byli oznámeni jako jeden z headlinerů RfP, ale pak to zrušili – a to bylo nejblíž, co jsem byla jejich koncertu. A když oznámili tour společně s Asking Alexandria tak jsem věděla, že jedu. Někam, kamkoliv. Volba padla na Londýn, protože ač jsem tam byla již asi 6x tak to město si mě naprosto získalo a nikdy mě neomrzí tam jezdit. Na více informativní post o Londýně se můžete podívat ZDE.

BVB poslouchám už od roku 2010, kdy prorazili se songem Knives&Pens. Narazila jsem na ně naprostou náhodou, byli mi doporučení YouTubem po sledování Schrei videoklipu. Takže to že se pomalu přeorientovávám na BVB místo TH je nadneseně řečeno chybou Tokio Hotel samotných 😀 Každopádně jsem celé ty roky neměla mentální kapacitu na to se plně dostat do BVB fandomu, protože jsem měla hlavu plnou Tokio Hotel, ale poslední týdny a měsíce mi k tomu poskytly dost prostoru a já už jsem schopná si k jejich obličejům přiřadit jména – do cca listopadu jsem znala jen Andyho (zpěvák).

Resurrection tour má dva headlinery – Asking Alexandria a Black Veil Brides. Plus jejich evropským předskokanem byli To the Rats and Wolves.

View Post

previous arrow
next arrow
Slider

Krásné nedělní dopoledne!

Rok 2017 se nám pomalu chýlí ke konci, sebevíc se nám tomu nechce věřit.

Po roce 2016 jsem byli všichni vděční, že je po něm. 2016 byl strašný rok a nejenom z důvodu smrti Davida Bowieho, Alana Rickmana, Prince, Christiny Grimmie, Carrie Fisher, George Michaela a dalších, po kterých jste se modlili, aby někam schovali Iana McKellena a Patricka Stewarta.

A buďme upřímní, rok 2017 se taky zrovna nevytáhl. Muselo nám být jasný, že pokud rok začíná inaugurací Donalda Trumpa, že to nebude dobrý.

Ale i s tímm paviánem v Bílém Domě jsme přežili a já bych se dnes chtěla ohlédnout za uplynulým rokem a podělit se s vámi o mé nejblíbenější momenty.

View Post

Krásné středeční dopoledne!

Zatímco ostatní blogy zaplaví “Co jsem dostala na Vánoce” tak tady se mrkneme na trošku kultury, protože kromě zinku z lékárny a mikiny jsem nedostala nic 🙂

Můžete prohrát RuPaul Drag Race – a v Trixiině případě dokonce dvakrát – ale to Vám nebrátí stát se folkovou superstar.

Trixie je zdaleka mojí nejoblíbenější drag queen, která kdy byla v RPDR. Těsně po její sérii mě nijak ona ani Katya nezajímali, ale poté se objevila jejich internetová série UNHhhh a já se zamilovala do jejich smyslu pro humor a blbejch fórků. Ale i tak jsem pro Trixiino album neměla to největší očekávání. Většinou alba účastníků RPDR jsou docela pochybná, ale i přesto jsem se to rozhodla zkusit.

Očekávala jsem lehce zastřený vtipy o ženském přirození a nějaké jemné dloubance do dalších “Ru Girls”, ale čeho se mi dostalo bylo naprosto vážné country album. Když jsem si album poprvé, tak jsem neměla zrovna nejlepší náladu a upřímně jsem se těšila na typické “comedy album”. Takže vztek na 100% vážně míněné country album byl téměř nekontrolovatelný. Naštěstí jsem profík ve skrývání emocí, takže nikdo jiný než ucho na hrnečku s kávou můj vztek nepocítil.

Upila jsem kafe, rozhodla se uklidnit, pořádně se nadechla a rozhodla se najít cestu vpřed. A ta cesta byla jednoduchá, poslouchat dál. Trixie je výborná, takže to album nemůže být strašné jak si představuju. A… oh, honey, oh, honey… nebylo.

To co panenka v životní velikosti a skutečná žena Trixie Mattel vytvořila s Two Birds je skutečně skvělé country album.

Mama Don’t Make Me Put On The Dress Again je skvělý “opener” pro album a připomíná mi pisníčku, kterou byste našly na albu Mirandy Lambert, a je plná energie. Kdežto “break-up” balada I Know You All Over Again je srdcervoucí a první písnička, která mě na tomto albu rozbrečela. Něco na Seen My Man Bluegrass mi připomíná Dolly Parton v osmdesátých letech a je to výborné.

Všichni si udělejte službu a poslechněte se toto album. Bůh ví, že hudební produk RuPaul Drag Race je nekonzistentní v tom nejlepším slova smyslu, ale tot album je skvělé. Well done Trixie Girl.