0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

Dream Machine Berlin 3/11/2017

Včera jsem se vrátila z prozatím posledního mého koncertu na Dream Machine tour… Haha doufala jsem že toto nikdy nebudu muset říct, ale opak je pravdou. Každý sen musí jednou skončit. A nebo taky ne 😉

Momentálně je neděle, 5. listopadu (ehm ani mi nepřipomínejte jak dlouho mi to trvalo dopsat), ani ne jedna odpoledne a já ležím stále v posteli a usrkávám víno z plastového kelímku, který jsem si “ukradla” na koncertě (platila se záloha takže jsem ho teoreticky zaplatila) zatímco se utápím v kvalitní pokoncertní depresi.

Tak abych se cítila ještě hůř, pojďme se podívat jak našich necelých 72 hodin v Berlíně vypadalo!

View Post

Follow:
Share:

Dream Machine 12/04/2017 Varšava

 A poslední zastávkou na mé spanilé Tokio Hotel jízdě byla Varšava. Tento post bude delší než ty zbylé dva, protože je to nejčerstvější v mé mysli a narozdíl od Prahy jsem ve Varšavě v sobě něměla flašku vodky (byla jsem uvolněná, ale za tu dvoudenní kocovinu mi to nestálo).

 

Vyrazily jsme z Prahy v úterý nelidsky brzo ráno a plánovali sraz na Varšavském nádraží v půl třetí. Ale to jsme nevěděli že nějaký dobrodruh takhle brzo ráno skočí pod vlak a tak nás čekaly dvě hodiny uprostřed pole a následné couvání do předchozí stanice a objížďka po jiné trati. Do Varšavy jsme místo ve 2 dorazily asi v půl šesté a byly rády že jsme rády. Po následné chvilce bloudění při hledání našeho apartmánu jsme dorazily a místo party se zmohly na akorát tak na pizzu za rohem a pivo.
Tak jako obvykle jsme podcenily zimu a klepaly jsme kosu celou dobu 😀

View Post

Follow:
Share:

Dream Machine 09/04/2017 Helsinki

Pár dní po koncertu v Praze jsem se vydala na další dobrodružství a to do Helsinek.

Byla jsem nucena letět, z čehož jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená, radši bych strávila 30 hodin v autobuse než 2 hodiny v letadle. Ale bohužel takových šílenců jako já moc není protože žádná linka do Helsinek nejezdí.

Úplně nedřív by se asi hodilo zmínit proč jsem se do Helsinek vůbec táhla. Při FIA v Berlíně v roce 2005 jsem se krátce potkala s slečnou z Řecka, která následně v létě byla i v Praze a byly jsme na The Neighbourhood. A hned jak oznámili tour data tak jsem byla ukecávaná ať jedu někam do Skandinávie ať si užijem Tokio Hotel jednou spolu. A nakonec jsme spolu na koncertě byly dvakrát, protože jsem zpracovala já jí ať jede i do Varšavy.

Ale nyní zpět k Helsinkám – nikdy by mě ani nenapadlo že to město bude takhle malý. Očekávala jsem že bude zhruba stejně velký jako Praha, ale ve skutečnosti Helsinki jsou taková větší vesnička. Hezká vesnička, ale pořád vesnička.

Úplně maximálně jsme podcenily severskou zimu, severských sedm stupňů se rovná mínus 5 stupňům pro nás Čecháčky. Klepala jsem kosu celé tři dny. A další poznatek – finská káva je jedno velké ne 😀 chutnala jako spálenina a je jedno kolik mléka jste si do ní nalili.

Z jednoho konce města na druhý byste vycházkovým tempem za půl hodiny, a to nemluvím jen o centru, ale od jednoho přístavu k druhému, přes celý ten “poloostrov”. V den příjezdu jsme se šly projít asi v pět odpoledne a během těch zhruba dvou a půl hodiny co jsme byly venku jsme prošly všechny hlavní památky a druhý den nevěděli co dělat.
Druhý den večer jsme šly na večeři s dalšími fanynkami a poté ještě na pivo – do českého baru Vltava. Což nebylo plánované, ale byl to první bar co jsme našly. Lehčím zklamáním bylo že nikdo tam česky nemluvil a můj fórek “You can check my Czech ID” poté co chtěli vidět naše občanky taky prošel bez odezvy. Ale fórky mě přešly při placení – 0,3l piva 7 euro, což jak mi bylo řečeno je prý normální cena.
Třetí den již byl čas na koncert a v té zimě celodenní čekání nepřicházelo v úvahu. Ke klubu jsme přišly asi v 5 odpoledne a nenápadně se vtlačili téměř k začátku fronty, protože jsme tam znaly nějaké holky tak nás pustili k sobě. Poté jsme si odskočili ještě pro pivo do supermarketu abysme se zahřály, ale moc to nepomohlo. Po vstupu dovnitř nás čekal další šok v podobě povinné šatny za cenu 4 eura načež jsem se lehce pohádala se sekuriťákem kterým hlídal schody dolů, protože jsme odmítala dát 4 eura za něco povinného. Ale nakonec mi nic jiného nezbylo.
Show jako takový byla jako vždy neskutečná a i dav byl úžasný. Nejenže vás nechali odejít na záchod a vrátit se odkud se odešli ale byli i hlasití.
Stály jsme asi ve 4 nebo 5 řadě a po odchodu KOS VIP na pódium jsme se posunuli asi do řady třetí. A ironicky z té 3-5 řady jsem viděla lépe než z první řady ve Varšavě.
A také již klasicky mi v půlce koncertu chcípl telefon takže po akustickém setu jsem skončila s nahráváním a užila si zbytek koncertu 🙂 V Helsinkách jsem neměla žádný VIP balíček takže posledním songem pro mě koncert skončil.
A po příletu z Helsinek jsem ani ne za 12 hodin odjížděla do Varšavy.
Follow:
Share:

Dream Machine 03/04/2017 Praha

Dobré páteční odpoledne!

Tento post mi leží v rozepsaných již od té osudné noci, ale zatím nebyl čas ho dokončit a publikovat. Včera jsem se akorát vrátila z Varšavy takže “léčím” přesezený zadek, bolavé nohy, vyřvané hlasivky (opět) a pokoncertní/poturné depresi.

Po tomto postu Vás ještě čekají dva podobné – z Helsinek a již zmíněné Varšavy 🙂 Tak doufám že se Vám budou líbit 🙂


–  –  –

Den poté.

Bolí mě celý člověk – nohy, záda, žebra… ale stálo to za to.

Pokud jste stále zmatení o čem to kruci mluvím tak včera se po nekonečně dlouhých 7 letech Tokio Hotel vrátili do Prahy a já tam samozřejmě nemohla chybět.

3.4.2007 byl jejich první pořádný koncert v ČR a o 10 let později jsou zpět na den přesně. Nevím jestli to udělali schválně nebo to byla šťastná náhoda Ty hovádka neměli ani tušení, na holky vejrali jak puk když jim to řekli, ale načasování to bylo perfektní a o to víc potěšil fakt, že to také připomenuli během koncertu.

Ale zdá se že žádný z mých koncertů Tokio Hotel nemůže proběhnout bez problémů…

Tentokrát to byla vina organizátorů – Pandora Concert, kteří prodávali 3 typy lístků; Golden (zóna nejblíže pódia, brzký vstup a parkování zdarma), Golden (v zóně hned za Golden a taktéž brzký vstup) a General Admission. Všechny tyto zóny měli být odděleny zábranami. Ale nebyly! A co víc, Pandora nevěděla že jsou v prodeji VIP balíčky, které taky garantovali brzký vstup, a TreeHouse Ticketing, prodejce VIP, nevěděl že Pandora prodává tři různé typy lístků. Takže zmatek nastal hned u registrace VIP, protože Pandora pouštěla i lidi co tam neměli co dělat a samozřejmě v klubu samotném žádné zábrany nebyly a všichni byli v puštěni najednou. V tu chvíli to od nějakých fanoušků slíznul i Treehouse, ale Treehousu se nedá nic vyčítat – když si jim holky stěžovali tak se Pandoru snažili zkorigovat a lidi bez vhodného lístku vyhodit zpátky ven, ale v tu chvíli Pandora si řekla “fuck it!” a dala pryč veškeré zábrany takže jestli jste chtěli být vepředu tak jste utíkali jak o život. Golden lístek byl za €80 a Golden dokonce až za €200 takže si dokážete představit jak jsou všichni naštvaní že zaplatí o €40-160 více a celý koncert jim leze po zádech někdo s General Admission lístkem. TreeHouse se to snažil vyřešit na místě a mají za to můj obdiv a vděk, protože dělali přesně to co měli – starali se o VIP a v Praze i o ne-VIP, ale bohužel to bylo jako házet hrachem o zeď protože většina lidí od Pandory nemluvila česky natož anglicky takže to přišlo v niveč. Z toho plyne jedno ponaučení – nikdy nesvěřujte organizaci koncertu Pandoře a ať jste VIP nebo ne vždy věřte Treehousu a řiďte se podle toho co Vám řeknou jelikož to doopravdy vědí nejlépe. Všechna čest Thorstenovi, Janovi a slečně, jejíž jméno jsem zapomněla 🙂

Každopádně jsem Pandořa psala (velmi naštvaný a pasivně agresivní) email ihned po koncertě, stejně tak ode mě tu samou zprávu obdrželi na Facebooku, a do dneška jsem neobdržela odpověď i přes to že jsou aktivní na Facebooku a FB zprávy si zobrazili. Jelikož nás je takto podvedených dost a ta škoda se nasčítá tak zvažujeme další právní kroky, pokud se k tomu Pandora nepostaví čelem.

UPDATE: dostala jsem jako náhradu zdarma lístek do stejné zóny jako v Praze do Varšavy a Treehousu jsme vzali do Varšavy flašku jako omluvu za Prahu a za Pandoru, která udělala velkou radost (protože Treehouse moc dárků a děkovaček od fanoušků nedostává).

Dost bylo řečí o Pandoře, bavme se o koncertu samotném! Kluci jsou přeci jen ten důvod proč jsme tam všichni byli 🙂

Stalo se již pravidlem že koncert nezačíná ani z daleka na čas a nikomu to už nijak extra nevadí. Takže start v 21.00 nikým neotřásl. Ale s Tokio Hotel to čekání stojí za to – show je to neuvěřitelná a je jedno v jakém městě jste, dav je vždy úžasný. A je jenom škoda že i “normální” lidi nedají Tokio Hotel šanci a stále se drží předsudků někdy z roku 2005 – ale aspoň se o kluky nemusíme dělit 😉

Jako asi každý Alien mám svojí preferovanou stranu stage, protože kluci to díkybohu už léta letoucí nezměnili. Pokud mě chcete na Tokio Hotel koncertu najít tak jsem v předních řadách na levé straně z pohledu publika 😀 A v Praze dokonce druhá řada přímo před Tomem, což byla výhra protože kdyby Pandora fungovala jak měla tak bych tam nebyla takže na jednu stranu ten fail Pandory byl v můj prospěch. Ale přispěl k tomu i fakt že jsem poslechla Thorstena když mi řekl ať si v tom předsálí stoupnu do leva protože zábrany na levé straně zmizeli jako první – poslouchejte Treehouse, vyplácí se to 😀

Narozdíl od předchozích alb Tokio Hotel se v tom nejnovějším, Dream machine, nejvíce vidím. Je nejvíce relateable. Takže mi během koncertu několikrát ukápla i slza a né jenom při akustickém setu. A jsem ráda že živě nehráli Elysu, protože to by nebylo jenom pár slz.
S každým dalším koncertem jen víc a víc žasnu nad Tomem, ten chlap snad umí hrát na všechno. Začínal s kytarou, na Humanoid tour jsme si všichni mysleli že jeho vrcholem je klavír, ale od minulé tour přidal klávesy, crap load různý serepetiček na zvukové efekty, bubny a jako bonus celé to album produkoval a mixoval sám a na M&G jen tak mimořečí zmíní že ještě maluje – co neumí? Toť otázka… 
První řady jsou i nejlepším místem na interakci s kapelou, od lidí co byli s nimi na pódiu vím že dál než do třetí řady není pořádně vidět takže když vám někdo ze zadu říká že se na něj zaručeně Bill díval tak kecá. A to lepší interakce je když vás vidí tancovat, skákat, pít a celkově si ten koncert užívat. Tancování a pití nebylo v Praze zrovna možné kvůli tlačenici, člověk byl rád že si poskočil a nepřistál nikomu cizímu na noze. Ale zpívání a posunky Vám zaručeně získali pozornost a pokud jste byli originální/vtipní tak i úsměv.
Již na Feel It All tour jsem měla VIP balíček a bylo to nejlepší takže i tuto tour jsem věděla že alespoň jednou je musím potkat. A když oznámili tour a bylo datum i v Praze tak jsem věděla že budu VIP tu. Hodina H a minuta M nastala po koncertě, kdy si nás slečna, na jejíž jméno jsem si stále nevzpomněla, vyzvedla a odvedla na místo M&G (odchod se neobešel bez problémů s Pandorou, kdy sekuriťáci odmítali vynést slečnu na vozíku nahoru protože jí “nebudou tahat” a protože jí chyběl nějaký náramek, který neměla šanci dostat protože jí pouštěli jiným vchodem, ale to jsme je seřvali my fanoušci a nakonec jí nahoru vynesli).
Narozdíl od FIA v Berlíně, kde jsme čekali na kluky přes hodinu, protože tam měli rodinu atd, tak v Praze za námi přišli ani ne za půl hodiny. Nebudu komentovat jejich asistenta, kterému od začátku tour toužím dát facku aby se probral… Tentokrát jsem sebrala odvahu (+ jsem musela protože by mě jinak udupali) a zvedla ruku na otázku a byla i vybrána. Takže jsem klukům poděkovala že se vrátili po sedmi letech a předala jim druhou polovinu dárku od Czech Aliens, kluci mě ale jak malí haranti přestali pořádně vnímat jakmile jsem řekla “gift” a pustili se do hledání takže asi nepochopili proč mají jenom půlku. Ach jo 😀 Ale snad i druhou půlku později našli, zvlášť když jsem jim to zopakovala asi třikrát. Jinak Q&A segment probíhal klasicky – mluvil hodně Bill, Tom měl blbý kecy (ale vtipný), Georg sem tam prohodil něco chytrého a Gustav řekl za celou dobu asi jednu větu a to když v hromadě dárků našel flašku Jacka Danielse, která nebyla ani pro něj 😀

Focení šlo rychle. Telefon na selfie odevzdat Tomovi, vzít si ho zpátky, rychle najít foťák protože přes ty světla nebylo skoro nic vidět, zapózovat a alou pryč. Ale samozřejmě bych to nebyla já abych neměla jeden awkward moment. Když mi Tom vrátil telefon tak jsem ho chtěla strčit do zadní kapsy u kalhot aby nebyl vidět na fotce, akorát než jsem našla kapsu tak už měli dvojčata ruce ne mých zádech a moje ruka byla v pasti a Tomovi bych loktem asi vyrazila zuby kdybych se jí snažila vysvobodit. takže na profi fotce jsem lehce v křeči

A další zastávkou byli Helsinki a Varšava <3
Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: