Recent Posts

  • PLAYLIST LÉTO-PODZIM 2020

    PLAYLIST LÉTO-PODZIM 2020
  • Hudebnící a sexuální obtěžování

    Hudebnící a sexuální obtěžování
  • Dahvie Vanity – kawaii monstrum / ČÁST PRVNÍ

    Dahvie Vanity – kawaii monstrum / ČÁST PRVNÍ
  • KONCERTNÍ MAKE-UP V // Ice Nine Kills Bratislava

    KONCERTNÍ MAKE-UP V // Ice Nine Kills Bratislava
  • Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

    Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

Konec tohoto článku je všem asi předem jasný. Tady se na žádné napětí asi hrát nedá. Rovnou se přiznám – jsem neuvěřitelně naštvaná (hlavně na Čínu s Itálií) a z části i na sebe. Do teď jsem si neuvědomovala jak moc jsem na tu tour spoléhala jako na zdroj štěstí

Pondělí, 9.3.2020

Opouštím Bratislavu. Konečně. Měla jsem toho města akorát tak dost, nic se tam nedalo dělat a být tam ještě jeden den tak se ukoušu nudou.

Hranice zpátky do Česka překročíme bez problémů. V Brně přeskočím na další autobus a hurá do Varšavy. V tuhle chvíli žádné opatření krom kontroly na hranicích nejsou. Polsko má vydané doporučení, že akce nad 1000 lidí by se měli omezit, ale rozhodnutí nechávají na místních samosprávách. Palaye bez problémů hrají v Lipsku a nic nenaznačuje tomu, že by se cokoliv mělo změnit.

Úterý, 10.3.2020

Ráno se probouzím do zběsilého vrnění mého telefonu a smršti zpráv, že ČR zakázala akce s účastí nad 100 osob. A ve mě vře krev. Nad 1000 lidí bych pochopila a dávalo by to smysl. Ale v situaci, kdy neomezí nákupy, restaurace či bary a ani nic podobného, zákaz akcí nad 100 lidí nedával smysl. O cca 3 hodiny později, to samé udělalo Rakousko (nad 100 lidí uvnitř, nad 500 venku) a mě se v hlavě začal rodit jiný plán.

Začalo to tweetem v odpovědi na Palaye a zrušenou/přeloženou Prahu zda by místo toho neudělali Palaye In The Park. Po čemž obratem Sebastian skočil a věci se dali do pohybu. S nejistou účastí Palaye, ale X lidí už stejně bylo v Praze nebo by do Prahy stejně dorazili a tak si dát sraz, posedět, obrečet zrušené koncerty dávalo jen a jen smysl.

Než po mě někdo skočíte – shromažďování bylo povolené, nakonec se nás sešlo ani ne 10, všichni jsme byli a stále jsme zdraví a nikoho jsme neohrozili.

Jak jsem poznala, že to psal Sebastian? Pán nikdy nepíše člen před “Czech Republic”, čímž mě docela irituje 😀

Nejdřív mě ale čeká koncert Palaye Royale. Jediný důvod mého výletu do Varšavy. Celý ten den byl jedna noční můra plná slz (ať žijou hormony) a jediné co je zastavilo byla flaška vína a fakt, že jsem se nalíčila a už tím pádem nemohla brečet. Ale i tak se do poslední chvíle všichni báli, že se zruší i Varšava. Díkybohu vydržela a Palaye byli poslední koncert, který Varšava na pár týdnů/měsíců zažila.

Ale bylo to doopravdy o chlupy, další den měli v tom samém klubu hrát Missio a těm to už zrušili.

Remington Leith
Sebastian Danzig a visící Remington
Remington Leith

Venku jsem mrzla, šla jsem odvážně v sukni bez silonek, ale vevnitř jsem děkovala všem svatým, protože i tak mi tekly čúrky potu vzadu po nohách. Ale to je Palaye Royale koncert v jakémkoliv ročním období – nechutné množství potu všude a na všech. Vyhnula jsem se frontě na odložení bundy a raději jí nacpala pod lavici podél stěny a díky tomu získala místo relativně vepředu na to jak jsem přišla pozdě. Dveře se otvírali v 18.00 a já tam došla až kolem půl šesté. A ta fronta se táhla pořádně daleko. Ještě aby ne – bylo vyprodáno (tedy přeprodáno – podle Sebastiana (rozhodneme-li se mu věřit) bylo v klubu pro 800, přes 1000 lidí – což vysvětluje mnoho).

Jako předskokany měli Charming Liars. O Charming Liars jsem slyšela už loni, když dělali předskokana Tokio Hotel a všichni si je tenkrát zamilovali. Já na žádný koncert v rámci Melancholic Paradise tour nešla (já vím, šokující) a tak jsem měla docela velké očekávání (za ten necelý rok, co o nich vím, jsem si je samozřejmě vůbec neposlechla). Byla jsem upřímně lehce zklamaná, čekala jsem něco trochu jiného. A zároveň nevím, co jsem čekala. Zejména od kapely, co dělala support Tokio Hotel. Žánrově tedy. Je to (za mě) nemastnej neslanej lehce alternativní pop.

Já málokdy mám ráda jejich předskokany, vybírají si doopravdy zvláštní kapely, až na Flash Forward– ti kluci válejí.

Palaye samotní ale opět nezklamali. Jakoby sami tušili, že je to jeden z posledních koncertů co na této tour odehrají. Energie z nich šla neskutečná. Remington se místy měnil v lidskou hopsakouli, i se Sebastianem to šilo a to bývá ten elengatnější, Daniel to taky párkrát rozbalil. Byla to opět show se vším všudy, včetně typických výletů do publika.

Hang On To Yourself
Massacre, The New American Dream

Why are we so casual about these casulties?

– Massacre, The New American Dream

Po koncertě jsem se rozhodla počkat na Sebastiana, který jediný “poctivě” po každém koncertu vycházel zpátky ven. Remington se ukazoval jen na začátku tour, pak onemocněl a už to neriskoval a Emerson se zjevil jen tu a tam. Sebastian se asi za 15 minut objevil.

Jak je mým zvykem jsem si tam málem postavila čekárnu, jelikož doopravdy necítím potřebu se cpát skrz dav a tím ještě víc utiskovat jeho, chudáka, zatlačeného do kouta. Mimo jiné jsem navedla řeč i na možný Palaye in the Park v Praze

Středa, 11.3.

Ráno jsem letěla zpátky do Prahy. Letěla jsem protože to byl jediný způsob jak stihnout pražský koncert… Haha. Ale aspoň jsem stihla před PITP dojet domů, najíst se, nastěhovat se na dvě hodiny do koupelny a tak podobně.

Vůbec jsem nečekala, že se nás sejde tolik. Nebylo nás hodně, ale většinu lidí co dorazila jsem neznala což byl… úspěch. Sešli jsme se i v mezinárodní sestavě.

Vzhledem k počasí vzal park za své a já cestou letiště vymýšlela kam jít místo toho. Skončili jsme v Rock Café kam nás přilákal jukebox, který můžete ovládat z telefonu. Takže se vsaďte, že celé odpoledne jim tam vyhrávali EMO vypalovačky 😀

Během první hodiny našeho mecheche mi zrušili Budapešť, kam jsem měla v noci odjíždět. A tak se veškeré mé naděje a i naděje modrovlasé slečny se upínali k Mnichovu, kam jsme měly obě taky namířeno. Ale naše naděje neměli dlouhého trvání, jelikož v noci Trump oznámil zastavení letů mezi USA a Evropou a tak kapela musela doslova prchat z Prahy do Paříže v naději, že se dostanou na nějaký let zpátky do LA.

Den na to jsem i já zdrhla z Prahy a jela k rodičům. Původně jen po zbytek své dovolené, na 4 dny. Ale jsem tu pořád, pracuji na dálku, v kancelářích až na pár dobrodruhů taky nikdo není. Skoro 3 týdny jsem nevytáhla paty z domu, byla jsem venku všehovšudy jednou.

Tour Palaye přeložila na konec srpna/září takže si držím palce, že to vyjde i za cenu, že budu muset být po návratu 2 týdny v karanténě.

Koronavirus neberu na lehkou váhu, ale srandu si z toho člověk dělat musí jinak by se zbláznil.

Když nic jiného tak to dá planetě čas se dát trochu do kupy – znečištění vzduchu je na minimu, “spravuje” se ozónová dírá, voda v Benátkách takhle čistá dlouho nebyla apod.

To my jsme virus, Země se jen brání.

Follow:
Share:

ICE NINE KILLS + HOLLYWOOD UNDEAD + PAPA ROACH // 5.3.2020 BRATISLAVA

Má tour byla oficiálně zahájena. A to koncertem Hollywood Undead a Papa Roach s podporou od Ice Nine Kills, kteří se lehce za poslední týdny/měsíce stali jednou z mých nejoblíbenějších kapel.

Papa Roach / Jerry Horton

Dlouho jsem nad tím přemýšlela, až jsem konečně neodolala a pro Ice Nine Kills si koupila VIP. Jestli mi VIP s Motionless in White něco přineslo tak to, že se už nikoho “nebojím”. Byla jsem až podezřele klidná, můj klid mě trochu opustil, když jsem zjistila, že jsme tam s VIP jen 4. Ale pořád klidnější než bych byla “normálně”.

Veškeré VIP i s Papa Roach a Hollywood Undead byly v prostoru “předsálí”, takže se jednotlivé skupinky přeřvávali – z tohoto pohledu to mohlo být vyřešené trochu lépe, ale aspoň to přineslo vtipné momenty, které by se jinak asi nestali.

View Post
Follow:
Share:

MOTIONLESS IN WHITE // DRÁŽĎANY, DE & AARAU, CH

Splnila jsem si další koncertní sen.
Viděla jsem živě Motionless In White a to hned 2x během čtyř dní.

O tom jak jsem to užila by mohl mluvit už jen fakt, že z obou koncertů mám cca 2 několika sekundová videa a jinak nic. Teda kromě bolavého krku od headbanging-u a vyřvaného hlasu.


Výlet do Drážďan byl o poznání snažší. Ale dostat se do Aarau bylo… zajímavé.

Jenom asi týden mi trvalo než jsem to dala dohromady, protože to spojení je otřesné. Na cestu tam jsem díkybohu vychytala přímé spojení (kde jsem si úspěšně rozsekla hlavu o ten úložný prostor nad hlavou – au), ale zpátky mi nezbylo nic jiného než jet přes Mnichov, což znamenalo budíček ve 4 a příjezd do Prahy po osmé hodině večer. Uff.

Dostat se z Zurichu do Aarau (či naopak) byla má první zkušenost s tím jak je Švýcarsko doopravdy drahé. Uff nadruhou. Jela jsem příměstským vlakem a jedna cesta mě vyšla na 26 švýcarských franků (cca 780 korun), to je jako kdybyste v Praze sedli do linky S do Kladna a vyplázli za to takové peníze (vlaky mají o něco hezčí, ale i tak – yikes). Půl minuty jsem si říkala, že snad půjdu pěšky, ale hodně rychle mi došlo, že je to asi 60 kilometrů. Skoro jsem to oplakala.

Zürich je nádherné město (ano, vím že se česky píše Curych, ale nemůžu se donutit to jméno používat). Courala jsem se po centru cca od 5 od rána a bylo to úžasné. V 6 ráno se rozsvítili všechny ty vánoční dekorace apod. a to té atmosféře ještě přidalo. Nikde ani noha. Pro mě naprostá oáza klidu.

Byla jsem hladová jako pes, ale potom co jsem dala skoro 10 franků za kafe jsem se bála do Mekáče vedle vkročit. Ty ceny jsou strašné, fakt že jo.

View Post
Follow:
Share:

LEONIDEN, 1.11.2019 ROCK CAFÉ

Leoniden byli objevem letošního Rock For People. Z Německa proudí tak dobré kapely posledních pár let a můj mozek to úplně nepobírá.

Leoniden je partička z Kielu, v aktuální sestavě hrají od roku 2015, ale Leoniden v jiných podobách funguje už od roku 2005. O to je zvláštnější že první studiové album přišlo až v roce 2017. Od té doby ale nasbírali už miliony poslechů na Spotify. V ČR hráli již několikrát, ale bez pochyb to čím si získali srdce mnoha byl jejich set na Rock For People.

Leoniden na Rock For People

Já osobně na RfP viděla přes 25 kapel – pro mě známé i neznámé. Na set Leoniden jsme šla čistě ze zvědavosti – v tu chvíli nikdo jiný zajímavý nehrál a oni vypadali jako zábava. Well weren’t I right… Po skončení RfP to byl snad můj nejoblíbenější set – o první místo by se museli poprat s Yonakou a Frankem Ieoro (ten bastard 😀 o MCR a mé EMO chvilce někdy jindy), ale byli by hodně vysoko.

Lístek na jejich listopadový koncert jsem jako mnoho lidí kupovala ještě na RfP nebo krátce potom. To jsem si prostě nemohla nechat ujít.

Když jsem naposledy byla v Rock Café tak jsem myslela, že ten nedýchatelný vzduch apod. byl způsoben tím, že venku bylo snad 35 stupňů, ale nejspíše to nebylo jen tím. Na umření tam bylo i v listopadu takže cirkulace vzduchu v Rock Café stojí za prd.


Předkapelou byli I Love You Honey Bunny, česká indie (?) kapela, které jsem také viděla poprvé na RfP. Vzhledem k tomu, že to není kapela, kterou bych si sama od sebe pustila nebo jí dobrovolně poslouchala (ne proto, že jsou špatní atd., ale prostě to není styl hudby, který nezbytně vyhledávám) tak jsem ráda, že jsem je už před tím viděla a jejich set si mohla užít. Není to úplně kapela u které budete skákat jako o život a to si myslím, mnoho přítomných zarazilo.


Ale teď už konečně k Leoniden.

Jejich koncert se nedá označit jinými slovy než “výbuch energie”. Žádné pomalé rozjezdy ať se dostanou do tempa. Ne, skáče se do toho hezky po hlavě.

Už na RfP mě strašně bavil jejich kytarista (baskytarista? Fake music fan co nerozezná kytaru od basy na první pohled) a ani v Praze nezklamal. I když někteří z nás věděli co dokáže tak i přesto jsem byli v šoku, když to “rozjel”.

Zahráli všechny své nejznámější písničky, včetně coveru Empire State of Mind od Alicii Keys, kde New York nahradili za Prahu. Jejich interakce s publikem také byla na jedničku. Zpívalo se jak o život, oni se smáli jak “sluníčka na hnoji”, trollilo se a tak celkově to bylo spíš casual setkání s kamarády než koncert.

Zpěvák nás učil německy a na otázky typu “Are you doing good?” se mělo odpovídat “JA MANN!” (německy yeah man!). Zeptal se, my odpověděli a jenom můj kamarád z plných plic NATÜRLICH. Výbuch smíchu. / Když správně vytleskáme nějaký rytmus (pro mě bez hudebního sluchu nemožné, do teď to nechápu) tak zahrají cokoliv budeme chtít. Ale asi si naivně mysleli, že si vyberem jejich písničku. Chyba lávky. Začalo se řvát Du Hast od Rammstein. Další výbuch smíchu.

Ani tady nechyběl mosh pit. A překvapím vás – nebudu si stěžovat. Sice jsem se klidila hodně rychle stranou, ale nebylo to tak strašné. Sice nechápu proč zrovna TADY musí být mosh pit, ale krom lehkého strkání jsem přežila bez úhony.

Ke konci setu se i v Rock Café s nebezpečně nízkými stropy rozhodl crowdsurfovat. To už dělal na RfP, na jednu písničku jde s nějakým vynálezem (není to bubínek, ale všeljaké divné trubky apod.) do davu, způsobí circle pit a pak ho ten dav zvedne a i s tím vynálezem, zatímco pořád hraje, ho donese zpátky k pódiu. A tak se i stalo, po cestě ale potkali konstrukci světel, na kterou se rozhodl za nohy pověsit. No, stálo ho to botu 😀


Follow:
Share:

YUNGBLUD, 4.11. ROXY

Yungblud letos podruhé. Po lednovém nářezu ve Futuru jsem si toto nemohla nechat ujít.

I když budu upřímná – vůbec se mi tam nechtělo. Z poslední písniček nejsem moc nadšená, z EPčka už vůbec ne. Ale tušila jsem, že když nepůjdu tak toho budu litovat. Byla jsem kousek od toho abych lístek prodala a místo toho šla na Counterfeit v Rock Café. Ale ovládla jsem se a nakonec jsem ráda.


Co bylo jasné již od začátku – fronta nebude tak klidná jako v lednu. V lednu jsem tam přišla v cca v půl páté odpoledne a dostala číslo 38. Teď jsem tam běžela z práce už v 9 ráno, dostala číslo 41 a běžela zpátky – výhoda práce v centru. Vrátila jsem se tam až kolem 6 večer. Jelikož nám nešlo ani tak o místo u bariéry, ale místo na balkóně tak nás ani moc nežralo, když nás lidi předběhli. Všichni tam čekali od rána na místo u bariéry, my jsme na balkoně byli první. Balkón se později ukázal jako geniální nápad.

Předskokanem byli Saint PHNX. Což pro mě bylo neznámé jméno. Ale byli neskuteční. Byla jsem v trochu šoku, když zpěvák promluvil a začal z něj lítat opravdu silný skotský přízvuk. To jsem až zalapala po dechu, čekala jsem cokoliv, ale tohle ne 😀 Stejně zvláštní bylo, že bubeník stál – to jsme se shodli, že to jsme ještě neviděli.


View Post
Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: