IG TV shrnutí ZDE.

Na tento koncert jsem se strašně těšila. Kapela nominovaná na Grammy už za první rok svého působení, support pro Bring Me The Horizon (tak jsem je také objevila) apod. To je vše, co na mě kříčí „yes, please!“

Ale realita byla poněkud jiná. Často žertuji, že se na koncertech občas bojím o život. Scratch that, nikdy jsem se nebála, až tady. A fakt jsem se bála. Full blown panická ataka, level mé úzkosti prorazil střechu a já po koncertě téměř doslova utíkala, jen abych brečela v autobuse domů.

Wow.


K Futuru jsem přišla docela pozdě, až nějakých 10 minut před otevřením dvěří, takže jsem nestála ani tak před Futurem jako spíš před Tescem za rohem. Když jsem se dostala dovnitř tak mé vyhlídnuté místo, na schodech u sloupu, bylo zabrané a tak jsem si docela odvážně stoupla téměř doprostřed parketu. Ale zaplaťpánbůh jsem si pak všimla místečka u stolku vedle sloupu a nenápadně se přesunula tam.

Dobře jsem udělala, protože jen co Fever vyšli na pódium a zahráli první tóny tak se celý parket změnil v jeden velký mosh pit. Kolem mě se jenom prohnala hromada lidí a já absolutně nechápala. Kdybych zůstala stát na svém původním místě tak mě ušlapou v kaluži mého vlastního piva.

A jestli se něčím netajím tak je to má nenávist k mosh pits. Říkejte si, co chcete, ale koncert se dá užít i bez mosh pits. Tancujte, skákejte – je mi to fuk, ale co mají lidi z toho, že do ostatních strkají? Jestli si takhle vybíjí energii, tak ve mě vzbuzují do nebe volající agresi 😀

View Post


Stephanplatz

Další víkend a další výlet za hranice. Tentokrát do mé milované Vídně.

Bylo to opět na otočku, ale stihli jsme toho mnohem více než minulý týden ve Stuttagartu. Navíc se na nás usmálo štěstí i s krásným počasím. A sobotní večer byla jedna velká emocionální horská dráha.


Jak je už mým dobrým zvykem tak jsem vyjížděla až nechutně brzo. Tentokrát jsem asi pokořila veškeré své rekordy a už v 5.20 seděla ve vlaku směr Vídeň. Hned mě rozesmála stevardka, když se mě ptala jestli chci pomerančový džus nebo šampaňské. V půl šesté ráno… No, vzala jsem si džus, až takový barbar nejsem.

(více…)

Jeden by neřekl jak složité to může být se přemístit z Prahy do Stuttgartu.

Přímé spojení žádné. Autobusem minimálně dva přestupy. Letadlo – ne, díky. A České Dráhy, tradičně, drahé jako s…. Pak mě osvítilo a jen tak pro srandu jsem se podívala za kolik bych lístky koupila u Deutche Bahn, čekala jsem je ještě dražší než u ČD, ale chyba lávky. Lístky za které bych u ČD dala skoro pět a půl tisíce (!!), jsem u DB koupila za 59€ včetně rezervace místa.

Nevím proč vždy když někam jedu, tak se rozhodnu jet v nekřesťanskou hodinu… Pro mě je za trest cokoliv před desátou, takže mě nechte být dramatickou, ano? 🙂 Ale odjezd v 8.05 mě málem zabil, až do půlnoci jsem prokrastinovala od balení takže jsem balila téměř do jedné v noci, již částečně v panice, že ráno nevstanu. Proč jsem vlastě jela do Stuttgartu? Jela jsem na svůj první koncert Palaye Royale.

Proč až do Stuttgartu? Kousek od něj bydlí jedna z mých kamarádek, která taky chtěla vidět Palaye Royale, ale nechtěla jít sama. A já prostě nedokážu říct koncertu „ne“.

Moc mě neužije na adrenalinové sporty/zážitky/atd., největší adrenalin je si koupit lístky na koncert a pak teprve zjišťovat jak se tam vůbec člověk dostane.

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: