Recent Posts

  • PLAYLIST LÉTO-PODZIM 2020

    PLAYLIST LÉTO-PODZIM 2020
  • Hudebnící a sexuální obtěžování

    Hudebnící a sexuální obtěžování
  • Dahvie Vanity – kawaii monstrum / ČÁST PRVNÍ

    Dahvie Vanity – kawaii monstrum / ČÁST PRVNÍ
  • KONCERTNÍ MAKE-UP V // Ice Nine Kills Bratislava

    KONCERTNÍ MAKE-UP V // Ice Nine Kills Bratislava
  • Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

    Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

Rekapitulace Game of Thrones s07|e07 “The Dragon and the Wolf”

Finální epizoda sedmé řady byla extrémně dlouhá (na GOT poměry). A nevím zda je to něco nového, ale měla jsem náběh na infarkt každých 5 minut a na konci opět tupě zírala na svůj odraz v obrazovce. Trvalo mi až neuvěřitelně dlouho se tím vším prokousat, ujasnit si to v hlavě a dát tento článek dohromady – můžu říct, že jsem poslední epizodu v tuto chvíli viděla už pětkrát a lehce mě to přestává bavit 😀
Nyní je před námi bolestivě dlouhé čekání, nejspíše až do roku 2019, kdy nás čeká finální série s pouze 6 epizodami. A po té finální scéně to bude strašně dlouhé.
 Death is the enemy. The first enemy and the last.
Snad už to nemusím ani opakovat, ale pod perexem najdete SPOILERY tak čtěte na vlastní nebezpečí 🙂

View Post

Follow:
Share:

A je to zpět!



Additional Dream Machine shows announcement! Before, we’ll take off to North- and South America dates, the Dream Machine departs for a final encore through Europe. Come on board and join us for an incomparable live spectacle and unforgettable nights!

Nikdy bych nečekala, že to přijde takhle brzo a takhle z nenadání. Ale je to tak, Dream Machine tour ožívá ještě jednou na evropské půdě. A já tam samozřejmě nemůžu chybět.

03/11 Berlin 
04/11 Oberhausen 
05/11 Luxembourg 
07/11 Tilburg 
09/11 Padua 
10/11 Naples 
12/11 Turin 
13/11 Bologna 
15/11 Marseille 
16/11 Nancy


“Incomparable live spectacle” je doopravdy výstižný způsob jak tuto tour popsat. Jak možná víte, byla jsem již na třech koncertech během této tour a pokaždé jsem měla pocit, že vidím něco nového. 

Hlavně mě to vytáhlo z mého zklamání z přátel. Uvědomila jsem si, že na koncertech jsem potkala pravé přátelé a jen co se objevili termíny tak hned lítaly zprávy…

“Jedem?” 

“NO JASNĚ ŽE JEDEM!”

A tak to pomalu vypadá na českou/česko-řeckou okupaci Berlína, protože se velikost naší skupiny jen a jen zvětšuje. Veškeré lístky a VIP balíčky jsou v Berlíně již také vyprodaný a to za méně než 24hodin 🙂

Jediné co mě zklamalo je seznam měst. Během první části říkali že se vrátí ještě na jedno kolečko, ale že pojedou tam kde ještě nebyli nebo co byli nucení vynechat během již zmíněné první části. A ono nic – jediný stát, který nebyl součástí první části je Lucembursko. Úplně tentokrát vynechali i státy jako Španělsko či Rakousko, a to ani nezmiňuji státy, které ignorují úplně (již několik let).

Ale jsem ráda, že jsou ještě jednou zpět než zase zmizí!


Follow:
Share:

TOP of 2000’s (rock) music

Follow my blog with BloglovinPár dní zpátky jsem zabíjela čas sledováním YouTube videí a náhodou “zakopla” o jedno videí FineBros.

Do teens know 2000s music? má asi tři “díly” a drásalo mi to nervy (obzvlášť ty následující díly) – ty děti (??) neměli nejmenší tušení, ale hlavně že znají 50 Centa. Cringe material Pff. Jejich neznalost “legend” mě nutila chtít vyskočit z kůže. Všechno s výraznější kytarou byli Fall Out Boys nebo Green Day a splést si Linkin Park s Green Day je v mém pojetí “borderline” analfabetismus.
Ale video mi připomnělo tolik skvělých songů z té doby že jsem se prohrabala různými playlisty na YT a trošku aktualizovala svůj vlastní playlist na telefonu a dnes se s Vámi podělím o svůj TOP výběr 2000’s hitů. Mám docela specifický hudební vkus takže můj výběr asi nebude každého šálek čaje 😉

Pořadí je čistě náhodné i kdybych sebevíc chtěla toto podle “oblíbenosti” neseřadím 🙂 (kdyby všichni byli na jednom ročníku RfP , nechte mě snít, ano? Tak jedu i kdyby tam měli dotáhnout mojí rakev -beze srandy)

1. System Of a Down – Chop Suey!

Této písničce jsem dost dlouho přicházela na chuť a přestala jsem jí přepínat až pár měsíců zpátky.
2. Skillet – Monster

Skillet většina lidí dneska zná díky “vypalovačce” Invincible (a někteří ani to ne), ale ještě větší část lidí (aspoň v mém okolí) si myslí že Skillet je to samé jako Skrillex. Ugh – NE! 😀 


3. a 4. Sum 41 – Fat Lip a Underclass Hero

Angsty-teen legendy. Kdo tvrdí že v letech 2005-07 nemiloval Sum 41 tak lže nebo neměl televizi a nesledovat Eso nebo T-Music. Underclass Hero je jeden z mála klipů, které si z té doby konkrétně pamatuji. Fatlip si z mého “dětství” nepamatuji, ale je to v jejich podání možná ještě větší “klasika” než Underclass Hero – “I don’t wanna waste my time, becoming another casualtie of society, I never fall in line…”. Ugh klasika.


5. Good Charlotte – Lifestyle of the Rich and Famous

Budu-li upřímná tak tenkrát jsem si Good Charlotte pletla s Green Day, teď zpětně nedokážu vysvětlit proč. Původně jsem měla od Good Charlotte připravený song The River, ale usoudila jsem že River většina lidí zná. Lifestyle of the Rich and Famous jim asi později docela zhořkl v puse, když se oženili za áčkové celebrity a stali se součástí toho stylu života co kritizovali 😉

6. 3 Doors Down – Kryptonite
Here Without You je asi známější hit od 3 Doors Down, ale asi jako většina lidí mám té písničky plné zuby. Neuvěřitelně ohraná a pře-poslouchaná, možná ještě větší “cringe” materiál než Lonely od Akona.

Šest hitů prvního desetiletí 21. století je pro jeden den možná dostačující množství. Uvědomuji že jsem vynechala ty “hlavní hvězdy” té doby jako Green Day, Linkin Park, Three Days Grace nebo Papa Roach, ale dnes jsem chtěla hlavně vykrýt ty méně známé protože si zaslouží stejně velkou pozornost. 
90’s and 2000’s byly zlatým dolem rockové hudby – dle mého skromného názoru. Ač je to velmi nepopulární tak Nickleback prostě nejde zapomenout a jako jedna z mála je mám stále ráda a nemyslím si že si zaslouží místo na žebříčku nejhorších kapel. Ráda bych podobný “žebříček” udělala i pro pop, ale z popu té doby mám spíše noční můry. Ano, ano, samozřejmě Destiny’s Child, Shakira, Britney – ale je to top? Nah. Co se popu týče je spíše reálný “žebříček” flopů – například US5 (má někdo další osypky jenom slyší jejich jméno? Ne? Aha). 
Pořád mám ale v živé paměti casting jedno z ex-členů US5 v americké Superstar a legendární “stěr” (nenávidim to slovo) Simona Cowella. Nevím slovo od slova co řekl, ale ve zkratce – Simon se pustil na menší “rant” a vyprávěl jak tu byla jednou jedna chlapecká skupina s pěti členy a ten pátý téměř nezpíval, pak se podíval na něj s naprosto vážným výrazem a řekl že ten pátý byl on. Asi nemusím dodávat že nepostoupil.


Follow:
Share:

London tips

Předem bych chtěla upozornit, že všechny použité fotografie jsou výtvorem mým a mého (už nebožtíka) foťáku, čili bych byla vděčná, kdyby jste je používali jen s mým svolením a nevydávali je za své.

Londýn a celkově Velká Británie patří mezi mé nejoblíbenější místa pro výlety a (snad i) pro život. Poprvé jsem Londýn a VB navštívila v roce 2008 (pokud mě neklame paměť), 6 let zpátky v 7. třídě. Byl to školní výlet s průvodcem a ubytováním v rodinách (Oxford), rok po té jsem jela znovu. Tentokrát přes Amsterdam trajektem do  Edinburghu s pobytem ve Skotsku a posledním dnem stráveným v Londýně, opět s ubytováním v rodinách (tentokrát v Yorku). Další rok jsem vynechala, neboť škola nic nepořádala. V roce 2010 jsem vytáhla mamku a vyrazily jsme na poznávací výlet Londýn + Paříž s průvodcem za všechny prachy. 
Malá rada pro všechny, co poznávací zájezd plánují a při nastoupení do autobusu se průvodce představí jako pan Kvasnička, pán v letech (jak ráda říkám “už trénuje skoky do rakve”), berte nohy na ramena z toho se nevyklube nic dobrého (zřejmě zná celou Evropu, jezdí kamkoliv, je všeznalec). Po prvním dni většina autobusu (s prominutím) nasraná, po druhém dni si z toho už dělali srandu a navrhli mu, ať si založí vlastní cestovku “Kvásatour – evropská města v poklusu”.

Po této zkušenosti se mi povedlo mamku přemluvit, ať příště jedeme na vlastní pěst, a to nám zůstalo až do dneška a směle se vydáváme i do měst, kde jsme v životě ani jedna z nás nebyla.
DOPRAVA
Já jela na všechny cesty do Británie autobusem, individuálně jen a jen se Student Agency. A měnit to nehodlám, cenově to vyjde nastejno s letenkou (když máte štěstí a ulovíte levné). Cesta je sice delší, ale nic tragického. My jezdíme zpravidla kolem 16-17 hodiny z Prahy a před polednem jsme v Londýně. Když má někdo tu odvahu, může vyrazit i autem a kanál La Manche překonat buď trajektem nebo tunelem. Já osobně jsem zastáncem tunelu, trajekt je sice krásný, velký s Duty free shopem. Ale strašně houpe a ta hodina a půl byla pro mě vždy utrpení.
Jízdenky se SA vychází v rozmezí 3 500 – 4 000 (zpáteční, 2 osoby), čím dřív je koupíte, tím bývají levnější. Také během letních prázdnin jsou dražší. Pokud plánujete vyrazit v létě, jízdenky doporučuji kupovat třeba již v únoru, kdy získáte First moment slevu a  do 3 500 se většinou vejdete.
UBYTOVÁNÍ
Ubytování doporučuji hledat přes booking.com. Můžete si zvolit vytouženou oblast, cenu, typ ubytování a rovnou si i pokoj zarezervovat.
Přes booking jsme objednávaly ubytování pokaždé a zatím bez problému (no… ale jo, k tomu se dostanu později). Pokud někdo máte dilema, jaký hotel si vybrat, nemůžu říct nic špatného o:
  •  Airways Victoria Hotel – hotel hned v centru u autobusového nádraží, kde vás “vyflusne” SA autobus, my doslova jen vystrčily nos z nádraží a já zavelela “Do leva” a za 2 minuty jsme byly u hotelu. Utrpěly jsme šok u první snídaně, kdy jsme slezli doslova do sklepa (co melu, my nikam nelezly, my v tom sklepě rovnou bydlely), kde byla malá komůrka s pár stoly a “švédským” stolem. Ale jinak hotel se vším všudy, včetně vrzajících příkrých schodů. Milý a ochotný personál (arabové, turci? něco z tam těch končin).
  • Craven Hotel – hotel v těsné blízkosti Hyde Parku a Oxford Street (tu těsnost k Oxfordu berte v Londýnském měřítku = co vypadá, že je blízko je kruci daleko). Jediné, co bych podotkla, je vyžívání se majitele hotelu v jeho přejmenovávání. Při naší rezervaci to byl Crown Hyde Park Hotel, my došly na místo a hotel tohoto jména nikde. Pak bych byla také připravená na velikost pokojů (umakartové koupelny v panelácích jsou leckdy větší) a dávala si pozor ve sprše na hlavu (nebo se radši vůbec neohýbat v koupelně všeobecně). Na přespání stačí, v Londýně jste většinou na cestách a do pokoje se vracíte večer a doslova umřete a je vám všechno jedno. Opět velmi milý personál (také arabové), jeden chlapík na recepci byl až tak ochotný, že mi cestu ukázal na mapě na vlastním tabletu. Já už byla smířená s instrukcí “tam doleva pak rovně, doprava….doleva a jste tam” a on vytáhl tablet s tím ať chvíli počkám, že mi to najde. “Ok, no problem”
DOPRAVA PO LONDÝNĚ
Po Londýně se dá cestovat všelijak, většinou volíme variantu pěšky. Ale ať už si vyberete cokoliv, budete potřebovat lístek. Lístek na jednu jízdu stával (tuším) kolem 2 liber, což při každodenním cestování se může prodražit. My si pořídily Oyster card, prodávají ji ve vybraných “trafikách”. Zaplatíte 5 liber zálohu (ty vám vrátí, pokud vy vrátíte kartu, což nemusíte pokud víte, že se do 2 let vrátíte a znovu ji použijete, jinak po dvou letech nepoužívání skončí platnost a vy jste vyhodily 5 liber oknem), nabijete libovolnou hodnotnou a pak vesele jezdíte. Jak funguje? V londýnských autobusech se nastupuje předními dveřmi, tam buď ukážete lístek nebo vytáhnete OC a přiložíte je na dané místo, když to pípne a rozsvítí se zelená kontrolka, je všechno v pořádku a vy si můžete jít v klidu sednou. Pokud se rozsvítí červená, tak to zkusíte ještě jednou, pak třeba znovu a znovu až to přestane řidiče bavit a pustí vás dál i bez zelené kontrolky. Výhodou OC je, že vám denně naúčtují maximálně hodnotu denní jízdenky (což je kolem 5 liber), ale to neplatí pro metro, které vám strhne víc “prašulí”.  Teoreticky si můžete vozit zadnici celý den, pásma nepásma, jen za 5 liber.
NÁKUPY
To je v dnešní době hlavní důvod cesty většiny českých turistů (což mě štve, obzvlášť pokud jedou poprvé a jsou takoví barbaři, že se neprojdou po hlavní památkách, které mají vyloženě na jednom fleku). Nákupních možností je v Londýně bezpočet a každý si přijde na své.
Jeden příklad za všechny, Oxford street, všechny obchody po kterých by jste kdy mohli toužit v úseku 2 km. Nejdete zde např. Primark, Zara, Urban Outfiters, Bershka, River Island, H&M, Dorothy Perkins, Forever21 nebo obrovský TopShop. Nejlepší je vyrazit hned po otvíračce, kdy jsou obchody i ulice relativně prázdné, což platí dvojnásob pro Primark a Topshop, které se vám plní doslova před očima. 
Na konci Oxford street (já za konec považuji oblast TopShop a dál) se vyplatí najít si odbočku do Carnaby Street, kde můžete pokračovat do obchodů jako například Monki. Oxford Street samozřejmě není jediné místo, kde nakupovat. Dále můžete navštívit Selfridges nebo Harrods.
Mezi mé oblíbené oblasti patří beze všeho Covent Garden, které se nacházejí poblíž SoHo a Trafalgarského náměstí. Nejenže se tam každý den konají trhy od oblečení až po umění a starožitnosti, v okolí je také několik obchodů, které jsou v centru narvané k prasknutí, kdežto tady můžete dýchat. Doporučuji najít si cestu k Urban Outfiters, kde většinou stojí chlapík s cedulí Rokit. Rokit je secondhand, kde seženete Levisky, kožené bundy nebo téměř nové Conversky za zlomek ceny.
Samostatnou kapitolou je Camden. Mimo to, že se zde nachází další Rokit, tu najdete desítky stánků s oblečením, doplňky a jídlem. Od Indické po mexické, prodejci se přeřvávají, nutí vám ochutnávky a také dělají výbornou pizzu.

A Londýnský západ slunce na závěr =)
Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: