Publikování tohoto postu stále a stále oddaluji.

Leží mi to v hlavě už skoro týden ale stále mám pocit, že jsem pořád moc naštvaná, moc zaujatá, moc zainvestovaná. Ale konečně jsem si řekla fuck it.

A tak mi dovolte abych Vám nastínila scénu.

Sobota ráno, sedím ve vlaku v spokojené podzimní náladě a s horkou kávou v ruce projíždím Tumblr. Na Tumblr sleduji jen fan blogy a den před tím bylo zahájení iHeartFestivalu takže jsem si prohlížela fotky a videa z rozhovorů a vystoupení (především Panic! At the Disco).

Když najednou narazím na konverzaci X lidí o něčem s krycím názvem Kenny-thing. Najdu odkaz na vlákno na Twitteru a nevěřím svým očím.

Kenneth (zkráceně Kenny, ale toto se snažím omezit, protože… no uvidíte sami) je/byl tour kytarista pro Panic! At The Disco od roku 2012/13. Ale 22. září kapelu opustil/byl vyhozen.

Jestli vám jsou proti srsti zmíňky sexu, sexuálního nátlaku a vydírání, tak zvažte zda chce ve čtení pokračovat.

View Post

Uplynulo 13 let od momentu co jsem poprvé viděla Tokio Hotel. 13 let od onoho “osudného” dopoledne u ESA. Je to více než polovina mého života, ale přeci jen tento rok nemám chuť to nijak oslavovat.

Právě naopak.

Posledních pár měsíců se ve mě vaří podivuhodných koktejl emocí, co se Tokio Hotel týče. Emoce, které jsem nebyla schopná strašně dlouhou dobu pojmenovat nebo si je vůbec připouštět.

Minulý rok jsem psala o tom jak mi změnili život a letos to bude pravděpodobně o tom jak můj život pomalu opouští. View Post

Určitě to znáte… Přijdete večer po práci/škole domů, unavený (ale ne dost na to abyste usnuli), znuděný a tak si otevřete vínečko a Twitter a bezmyšlenkovitě brouzdáte.

Poslední týden (?) je Twitter plný aféry kolem Harveyho Weinsteina a také hnutí #MeToo, které má za cíl připoutat pozornost k faktu kolik žen bylo někdy sexuálně obtěžováno či zneužito. Do toho se přidává boj Irek za legalizování potratů. Twitter žije feminismem.

A já, ačkoliv nejsem žádný sluníčkář či pravdoláskař, jsem z té generované diskuze kolem feminismu nadšená. Feminismus není jen o tom že muži jsou prasata a ženy by měli vládnout světu, jak si každý chlap nejistý ve své mužnosti myslí. Feminismus chce stejná prává pro muže i ženy a je pochopitelné, že pokud jste byli do teď zvýhodnění tak rovnost Vám připadá jako útok na Vás.

Dnes mojí pozornost upoutal tweet – co byste dělaly kdyby muži měli po deváté večer zákaz vycházení? Holky tam psaly naprosto běžné věci, které mě například tu v ČR ani nenapadnou, jako třeba jít do supermarketu kolem půlnoci bez toho aby v každé druhé uličce na Vás číhal divno-chlápek apod.

Hashtag MeToo má “označit” každou ženu, která někdy byla sexuálně obtěžována či zneužita. Před lety mě do běla rozčílil Sam Pepper, JasonVeeOneEye, Luke Conard a mimo jiné i Alex Goot + celá ta aféra sexuálního obtěžování ze strany YouTuberů, do dnes si živě pamatuji ty videa jeho obětí, když vyprávěli, co se stalo, a do dnes mi to láme srdce. A to samé teď (plus nespočet prasáků mezi tím) – i když se přiznám, netušila jsem, že nějaký Harvey Weinstein existuje. Ale co mě rozpaluje ještě víc než dipshit chlapi, je obviňování jejich obětí z jejich činů. I kdyby šla poté ulici nahá a nakráčela jim nahá i do bytu tak jim to nedává žádné právo na ni sáhnout. Žádné. Oblečení, make-up ani chování není argumentem pro “říkala si o to”. Šli byste po ulici a dali někomu facku, protože “se tvářil blbě a tak si o to říkal”, předpokládám že ne. (jestli ano, vyhledejte odbornou pomoc)

Sex s někým tak opilým, že nemůže udělit verbální souhlas = znásilnění.

Stealthing (aka sundání kondomu během styku bez souhlasu druhé osoby) = znásilnění.

Cat calling není vyjádření obdivu, je to obtěžování.

View Post

Follow my blog with Bloglovin

Ke konci září jsem odstátnicovala a tento víkend oficiálně dostala i svůj diplom. A tím je další etapa mého života uzavřena, jelikož ve studiu dále nepokračuji – alespoň zatím.

Tři roky utekly jako voda a tak je čas se ohlédnout na své působení na vysoké škole a mé dojmy. Plus zamyšlení se zda soukromé školy jsou doopravdy tak lehké jak si všichni myslí. View Post

Finální epizoda sedmé řady byla extrémně dlouhá (na GOT poměry). A nevím zda je to něco nového, ale měla jsem náběh na infarkt každých 5 minut a na konci opět tupě zírala na svůj odraz v obrazovce. Trvalo mi až neuvěřitelně dlouho se tím vším prokousat, ujasnit si to v hlavě a dát tento článek dohromady – můžu říct, že jsem poslední epizodu v tuto chvíli viděla už pětkrát a lehce mě to přestává bavit 😀
Nyní je před námi bolestivě dlouhé čekání, nejspíše až do roku 2019, kdy nás čeká finální série s pouze 6 epizodami. A po té finální scéně to bude strašně dlouhé.
 Death is the enemy. The first enemy and the last.
Snad už to nemusím ani opakovat, ale pod perexem najdete SPOILERY tak čtěte na vlastní nebezpečí 🙂

View Post