Finální epizoda sedmé řady byla extrémně dlouhá (na GOT poměry). A nevím zda je to něco nového, ale měla jsem náběh na infarkt každých 5 minut a na konci opět tupě zírala na svůj odraz v obrazovce. Trvalo mi až neuvěřitelně dlouho se tím vším prokousat, ujasnit si to v hlavě a dát tento článek dohromady – můžu říct, že jsem poslední epizodu v tuto chvíli viděla už pětkrát a lehce mě to přestává bavit 😀
Nyní je před námi bolestivě dlouhé čekání, nejspíše až do roku 2019, kdy nás čeká finální série s pouze 6 epizodami. A po té finální scéně to bude strašně dlouhé.
 Death is the enemy. The first enemy and the last.
Snad už to nemusím ani opakovat, ale pod perexem najdete SPOILERY tak čtěte na vlastní nebezpečí 🙂

View Post



Additional Dream Machine shows announcement! Before, we’ll take off to North- and South America dates, the Dream Machine departs for a final encore through Europe. Come on board and join us for an incomparable live spectacle and unforgettable nights!

Nikdy bych nečekala, že to přijde takhle brzo a takhle z nenadání. Ale je to tak, Dream Machine tour ožívá ještě jednou na evropské půdě. A já tam samozřejmě nemůžu chybět.

03/11 Berlin 
04/11 Oberhausen 
05/11 Luxembourg 
07/11 Tilburg 
09/11 Padua 
10/11 Naples 
12/11 Turin 
13/11 Bologna 
15/11 Marseille 
16/11 Nancy


„Incomparable live spectacle“ je doopravdy výstižný způsob jak tuto tour popsat. Jak možná víte, byla jsem již na třech koncertech během této tour a pokaždé jsem měla pocit, že vidím něco nového. 

Hlavně mě to vytáhlo z mého zklamání z přátel. Uvědomila jsem si, že na koncertech jsem potkala pravé přátelé a jen co se objevili termíny tak hned lítaly zprávy…

„Jedem?“ 

„NO JASNĚ ŽE JEDEM!“

A tak to pomalu vypadá na českou/česko-řeckou okupaci Berlína, protože se velikost naší skupiny jen a jen zvětšuje. Veškeré lístky a VIP balíčky jsou v Berlíně již také vyprodaný a to za méně než 24hodin 🙂

Jediné co mě zklamalo je seznam měst. Během první části říkali že se vrátí ještě na jedno kolečko, ale že pojedou tam kde ještě nebyli nebo co byli nucení vynechat během již zmíněné první části. A ono nic – jediný stát, který nebyl součástí první části je Lucembursko. Úplně tentokrát vynechali i státy jako Španělsko či Rakousko, a to ani nezmiňuji státy, které ignorují úplně (již několik let).

Ale jsem ráda, že jsou ještě jednou zpět než zase zmizí!


Follow my blog with BloglovinPár dní zpátky jsem zabíjela čas sledováním YouTube videí a náhodou „zakopla“ o jedno videí FineBros.

Do teens know 2000s music? má asi tři „díly“ a drásalo mi to nervy (obzvlášť ty následující díly) – ty děti (??) neměli nejmenší tušení, ale hlavně že znají 50 Centa. Cringe material Pff. Jejich neznalost „legend“ mě nutila chtít vyskočit z kůže. Všechno s výraznější kytarou byli Fall Out Boys nebo Green Day a splést si Linkin Park s Green Day je v mém pojetí „borderline“ analfabetismus.
Ale video mi připomnělo tolik skvělých songů z té doby že jsem se prohrabala různými playlisty na YT a trošku aktualizovala svůj vlastní playlist na telefonu a dnes se s Vámi podělím o svůj TOP výběr 2000’s hitů. Mám docela specifický hudební vkus takže můj výběr asi nebude každého šálek čaje 😉

Pořadí je čistě náhodné i kdybych sebevíc chtěla toto podle „oblíbenosti“ neseřadím 🙂 (kdyby všichni byli na jednom ročníku RfP , nechte mě snít, ano? Tak jedu i kdyby tam měli dotáhnout mojí rakev -beze srandy)

1. System Of a Down – Chop Suey!

Této písničce jsem dost dlouho přicházela na chuť a přestala jsem jí přepínat až pár měsíců zpátky.
2. Skillet – Monster

Skillet většina lidí dneska zná díky „vypalovačce“ Invincible (a někteří ani to ne), ale ještě větší část lidí (aspoň v mém okolí) si myslí že Skillet je to samé jako Skrillex. Ugh – NE! 😀 


3. a 4. Sum 41 – Fat Lip a Underclass Hero

Angsty-teen legendy. Kdo tvrdí že v letech 2005-07 nemiloval Sum 41 tak lže nebo neměl televizi a nesledovat Eso nebo T-Music. Underclass Hero je jeden z mála klipů, které si z té doby konkrétně pamatuji. Fatlip si z mého „dětství“ nepamatuji, ale je to v jejich podání možná ještě větší „klasika“ než Underclass Hero – „I don’t wanna waste my time, becoming another casualtie of society, I never fall in line…“. Ugh klasika.


5. Good Charlotte – Lifestyle of the Rich and Famous

Budu-li upřímná tak tenkrát jsem si Good Charlotte pletla s Green Day, teď zpětně nedokážu vysvětlit proč. Původně jsem měla od Good Charlotte připravený song The River, ale usoudila jsem že River většina lidí zná. Lifestyle of the Rich and Famous jim asi později docela zhořkl v puse, když se oženili za áčkové celebrity a stali se součástí toho stylu života co kritizovali 😉

6. 3 Doors Down – Kryptonite
Here Without You je asi známější hit od 3 Doors Down, ale asi jako většina lidí mám té písničky plné zuby. Neuvěřitelně ohraná a pře-poslouchaná, možná ještě větší „cringe“ materiál než Lonely od Akona.

Šest hitů prvního desetiletí 21. století je pro jeden den možná dostačující množství. Uvědomuji že jsem vynechala ty „hlavní hvězdy“ té doby jako Green Day, Linkin Park, Three Days Grace nebo Papa Roach, ale dnes jsem chtěla hlavně vykrýt ty méně známé protože si zaslouží stejně velkou pozornost. 
90’s and 2000’s byly zlatým dolem rockové hudby – dle mého skromného názoru. Ač je to velmi nepopulární tak Nickleback prostě nejde zapomenout a jako jedna z mála je mám stále ráda a nemyslím si že si zaslouží místo na žebříčku nejhorších kapel. Ráda bych podobný „žebříček“ udělala i pro pop, ale z popu té doby mám spíše noční můry. Ano, ano, samozřejmě Destiny’s Child, Shakira, Britney – ale je to top? Nah. Co se popu týče je spíše reálný „žebříček“ flopů – například US5 (má někdo další osypky jenom slyší jejich jméno? Ne? Aha). 
Pořád mám ale v živé paměti casting jedno z ex-členů US5 v americké Superstar a legendární „stěr“ (nenávidim to slovo) Simona Cowella. Nevím slovo od slova co řekl, ale ve zkratce – Simon se pustil na menší „rant“ a vyprávěl jak tu byla jednou jedna chlapecká skupina s pěti členy a ten pátý téměř nezpíval, pak se podíval na něj s naprosto vážným výrazem a řekl že ten pátý byl on. Asi nemusím dodávat že nepostoupil.


A video posted by Nikola (@nikith) on

Posledních pár měsíců se nese ve znamení koncertů oblíbených kapel/interpretů. Minulý březen Tokio Hotel, v listopadu PapaRoach, nyní v lednu Three Days Grace a v květnu když se poštěstí tak snad i Troye Sivan v Berlíně nebo ve Vídni. To si nechám líbit. A stále čekám na nějakou bombu pro Rock for People, protože za mě zatím nic moc a jenom kvůli Five Finger Death Punch tam nepojedu. Objevit se na lineupu ještě jedna dobrá kapela (dle mého názoru dobrá a mnou oblíbená) tak jedu.

Last few months are full of concerts of my favorite bands/artists. Last March Tokio Hotel in Berlin, in November PapaRoach, this past month Three Days Grace and in May if I’m lucky enough Troye Sivan in either Berlin or Vienna. I like it like that. Though I am still waiting for some bomb in the line-up of Rock for People festival. So far not so good and I don’t wanna go there just for Five Finger Death Punch. If they confirmed one more band I like – I am on my way.

Po minulém debaklu kdy nám utekla půlka koncertu první z kapel aka PapaRoach kvůli frontě a kontrolám u vstupu, jsme se tentokrát rozhodli jít o něco dřív. A jako naschvál fronta byla naprosto minimální, do 10 minut max a my tam jak trubci mrzli hodinu než spustila předkapela (a ani v té hale nebylo extra teplo). Předkapelu jsem neznala, nebudu jí ani hodnotit, protože jsem upřímně neposlouchala a byla jsem otočená zády k pódiu (ano, já vím, jsem otřesný divák).

After our fail when we missed half of the gig of PapaRoach because we were still in a queue outside we decided to head there earlier. And having my karma the wait was barely 10 minutes long and so we were freezing our asses for almost an hour before the suport band even started. I did not know the support act and I am not even gonna rate them, because to be completely honest I wasn’t listening and had my back turned to them for most of the time (I know I am terrible)

Upřímně, i z Three Days Grace jsem byla před koncertem trochu rozpačitá. Před pár lety jim odešel zpěvák, který s nimi byl od začátku a já si na toho nového ještě nezvykla. Adam je prostě Adam, toho nikdo asi nenahradí. Ale s průběhem koncertu jsem usoudila, že Matt, nový zpěvák, není taky úplně k zahození.

To be honest, I was slightly unsure about Three Days Grace as well. Few years ago their original singer left and I still did not get used to the new one. Adam is simly Adam, ya know? He will never be replaced in my opinion. But as the concert progressed I found myself liking Matt, the new singer. I loved his energy on the stage!

– viděla jsem Mockingjay Part 2 před týdnem a myslím že stále nejsem v pořádku. Věděla jsem co se má stát ale doufala jsem že se to nestane a ono prd.
Díky, Dane, fakt dík…
– asi jsem poslední osoba na planetě Zemi, která se z Once Upon a Time hroutí až teď. Ale málem jse měla infarkt, Nemůžete jen tak zabít mojí oblíbenou postavu a nechat mě v tom nějakých 10 minut máchat! To prostě není fér 😀
 

– PINOF jsou asi moje nejoblíbenejší videa, jen málo věcí mě tak pobaví jak 2 blbci s knírama (jak patetický je můj život?).

– středeční epizoda TH TV aka „Magic Mike – Tokio Hotel edition“. Po dlouhé době jsem se při sledování TH TV opět zasmála. Videa kdy chcete mlátit hlavou o stůl a opakovat „bože to jsou i****“ jsou ty nejlepší.


Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: