Není tajemstvím, že Panic! At The Disco je s přehledem jedna z mých nejoblíbenejších kapel. Jsem typický EMO trash (i když Panic! není a nebylo nikdo EMO, ale o tom někdy jindy).

Seřadit P!ATD alba od nejhoršího po nejlepší je docela nadlidský úkon. Každé album je úplně jiné než to předchozí – od pop punku, až po Sinatru a Broadway.

With that said, konečné pořadí je jen a jen můj názor. Jestli v mých očích nejhorší album je vaše nejoblíbenější tak good on you. Seřadit je bylo až bolestivé  a i to nejhorší je i tak moje oblíbené. Protože jsem trash….

Pretty.Odd.

Poslední album v originálním složení a já ho takhle zrazuji. Ryan Ross mě někde tiše soudí… 

Pretty.Odd je rozdělující album – lidi ho buďto milují a uctívají nebo nenávidí, protože kopírovali The Beatles. Může se zdát, že patřím k druhému táboru, vzhledem k tomu, že je tahle chudinka poslední. Ale ne. Jen to není album, které bych musela poslouchat nějak často.

Toto album mi k srdci nijak nepřilnulo, The Beatles nijak dvakrát nemusím a jejich hudba mi taky tak dvakrát skvělá nepřijde. Pretty.Odd sice obsahuje písničky jako Nine In The Afternoon, The Green Gentleman nebo *trigger warning* Northern Downpour, ale ten zbytek ač je hezký atd. tak je pro mě postradatelný. Na můj vkus je až moc na albu poznat vliv Ryana (a to není nic proti němu), který má “cajdáky” typu The Beatles rád. Na všech albech jde najít podpis Panic! až na toto. Bohužel a proto to poslední místo.

Vices&Virtues

Teď se dostáváme do teritoria “co s tím zbytkem, kruci?!”.

View Post

Miluju koncerty – tu energii, celý ten proces – od koupě lístku, těšení se na ten den, stání ve frontě apod. a nejvíc sledování toho či onoho umělce na pódiu. Navíc styl hudby, který poslouchám je určen k tomu aby byl poslouchán živě. 90% kapel zní lépe živě. Čeho si také všimnete je fakt, že ráda vidím kapelu vícekrát v rámci jedné tour. Tokio Hotel jsem na minulé tour viděla 6x a každý koncert jsme si užili jako by byl náš první.

Koncert dle mého vypoví daleko více o talentu a charizma než album. Obzvlášť dnes v době auto-tune. Sue me, ale pokud někdo neumí živě a poslouchatelně odzpívat koncert tak v té branži nemá co dělat. Nemusí to být špičkový vokalista, ale tón by udržet mohl. Což je můj problém s dnešní pop-music, 80% z nich neumí zpívat a spoléhají na vše ostatní jen ne vlastní talent (mají-li nějaký).

Zatím mám nabitých prvních pár měsíců a postupně se mi plní i zbytek roku. Pokud zastáváte názor “koncerty jsou zbytečný a je to ztráta peněz” tak toto nebude článek pro vás 😉

View Post

Maybelline Fit Me make-up není žádná novinka, ale pro mě je. Make-up jako takový jsem si kupovala naposledy před více než rokem, drogérkovými novinkami jsem dlouhé měsíce téměř nepolíbená.

O verzi Matte+Poreless pěly ódy snad všechny beauty vloggerky na YouTube a  tak když jsem pocítila potřebu si make-up opět pořídit tak jsem téměř bez váhání sáhla po tomto.

Maybelline Fit Me Matte+Poreless

View Post

Long time no see, huh?

Nepřála bych Vám vidět složku s koncepty. Mám minimálně 4 posty, které mohli vyjít v říjnu, ale nechtěla jsem na sebe naštosovat 4-5 postů o hudbě a tak jsem zahájila waiting game na to, až budu mít čím to proložit. A to chvilku trvalo. Ale je to tady 🙂

Nalíčím se jednou za uherský rok. Za posledních 4-5 měsíců bych to asi zvládla spočítat na prstech jedné ruky a tak slovo “každodenní” berte s nadsázkou.

Paletka včetně obsahu je od Revolution (potažmo Freedom). Z paletky jsem z prvu nebyla nijak unešená. Přišla mi docela flimsy. Moc jsem jí nevěřila, že při prvním cestováním se stíny v ní nerozmlátí či se sama od sebe neotevře, jelikož od těch tvrdých plastových od Freedom tuto drží zavřenou jen magnet. Ale byla jsem mila překvapená.

Samotné stíny jsou mixem všemožných refill setů od Revolution Pro a Freedom (a zatoulaný stín z Primarku). Vše je to mix mých oblíbených odstínů aneb teplé hnědé vládnou světu.

První řada je zcela bez debat tou nejpoužívanější. Jakýkoliv z těch stínů stačí nanést přes celé víčko a pod spodní řasy a jste ready. Žádné patlání se X barvami aby to vypadalo prezentativně. Když se ten den cítím fancy tak přidám odstín Selfie do středu víčka a boom, hotovo 🙂 Ať žije lenost. Pak už stačí jen řasenka a za 5 minut můžete vypadnou ze dveří. Což se hodí když jsem neschopná vstát dřív než v 7 ráno.

A díky přítomnosti černé je paletka ready i pro večerní líčení (haha co kecám… jako bych někam chodila, haha).

  1. řada: Unruly, Cynical, TGIF, Stubborn (zprava do leva; vše Revolution Pro Millenial pack)
  2. řada: Selfie (Revolution Pro Millenial pack), Sweet Life, Icing, Settle Down (zprava do leva; zbytek Freedom)
  3. řada: Carbon (Primark), Reinvented, Delicious, Brown Sugar (zprava do leva; zbytek Freedom)
  4. řada: Sultry, Dramatic, Glorious (zprava do leva; vše Revolution Pro Sensational Lights pack)

V haulu jsem si stěžovala, že nejsvětlejší rozjasňovač je na mě moc světly. Beru to zpět. Je naprosto perfektní. Tu a tam jsem použila i ten prostřední, ale Glorious je na mé tváře až moc tmavý, ale na víčku je moc hezký – takový decentní třpyt, v tom nejlepším slova smyslu.

JAKOU PALETKU TAHÁTE VŠUDE VY?

O víkendu jsem se rozhodla pro menší terapii/odměnu a objednala si jak z české e-shopu Revolution tak z toho britského, protože jsem netrpělivá a nebaví mě X měsíců čekat než se novinky dostanou k nám. Sue me.

Už dlouho jsem pokoukávala po Revolution Pro řadě a tak jsem v této objednávce zabředla do ní…

Krabice byla první překvapení, když jsem si po práci balíček vyzvedávala. Naposledy mi to přišlo ještě v obálce a byla jsem smířená s tím, že jí potáhnu v ruce domů. Ale krabice mi udělala čáru přes rozpočet a tak jsem se vracela do kanceláře pro tašku.

View Post