O týden dva týdny později a já stále nevěřím, že jsem viděla Brendona Urie naživo. Možná to není můj nejoblíbenější člověk pod sluncem (a to mě neberte špatně, mám k němu velký respekt a obdiv, protože je to pan umělec a chlap se srdcem a mozkem na správném místě), ale být pár metrů od něj mi přišlo nereálné. První písničku jsem ho pozorovala a opakovala si “to není on, to určitě není on…”.

Byl to on.

Nevěřím v boha, ale jestli bůh existuje tak je to Brendon Urie.

Ale hezky zpátky na začátek. Pod pódium vedla dlouhá cesta. A fakt myslím dlouhá.

K hale jsem dorazila kolem půl desáté ráno. Ano, půl desáté ráno. Dostala číslo 121. 120 bláznů tam dorazilo ještě přede mnou. S dobrým pocitem jsem zaujmula pozici kousek od dveří a spustila odpočítávání. T minus 9 a půl hodiny. Po půl hodině jsem litovala, že jsem si nevzala nic pod zadek, protože to nebylo nic pohodlného. Trpělivě jsem ale čekala na zbytek mojí party, která sotva vyjela z Prahy.

View Post

EMO. Slovo, kteří snad všichni prožívající pubertu kolem roku 2010 znají. Z původu dost specifického termínu se postupem času stal blanket term pokrývající vše alternativní, označují se tím věci, které vůbec nejsou EMO, lidi to používají jako urážku a někteří si myslí, že by se to nemělo používat vůbec.

CO JE EMO?

EMO je styl hudby, který se odtrhl od post-hardcore a punku na konci 80. let a počátkem 90., průkopníkem byli/jsou kapely jako Weezer, Jimmy Eat World apod.

Ale co dělá kapelu EMO? Je to hudba samotná nebo texty?

View Post

Ohlášením koncertu v Praze mě v listopadu dost šokovali, nečekala jsem, že by vůbec věděli, kde Praha je, natož aby sem dorazili.

Už předem jsem se bála jedné věci – publika. Nebála jsem se ani tak toho, že by nikdo na ně nešel nebo že by publikum bylo chcíplé, ale spíše věkového složení. Což mé obavy se z větší části vyplnili a já zase nějakou dobu na koncert v Česku nemusím. Ale o tom více níže.

Do Prahy jsem měla VIP od samého začátku, nějak jsem neplánovala jet do Stuttgartu či Vídně, a už vůbec jsem netušila, že po koncertě potkají kohokoliv. A není to jak s Tokio Hotel, že by mě VIP zruinovalo – kolem a kolem jsem za lístek + VIP na Palaye dala stejně či méně než jen za lístek na Tokio Hotel (80 EUR) a obsah VIP je na chlup stejný plus se kapela netváří otráveně.


Večer pro mě začal mini-infarktem ještě před tím než jsem vůbec vystrčila nos z bytu. Blbla jsem s Boomerangem a nakonec jeden dávala na Instagram s popisem něco jako „Leaving for last (sold out) @palayeroyale show in a moment! @remingtonleith @emersonbarret @sebastiandanzing“ a dál vesele usrkávala víno a tancovala po bytě na Death Dance.

Když tu z čista jasna mi zapípala notifikace, že Sebastian sdílel mojí Story. Vůbec by mě nenapadlo, že je to ten Boomerang, jelikož jsem na Story měla ještě minimálně fotku z Vídně, kde byli taky všichni označení. Ale chyba lávky. Byl to ten Boomerang a já málem mrštila s telefonem.

Já, mrkající idiot, na Sebastianově Story… bože…

View Post

Leden snad trval celý rok a únor naopak zase strašně utekl.

Únor byl první full-on koncertní měsíc a to konkrétně s Palaye Royale (posty z koncertů najdete zde – Stuttgart, Vídeň, Praha). A Palaye tvořili i 90% všeho co jsem poslouchala.

Opět se budu opakovat, ale v červnu na ně běžte (budou zpět v Evropě pro festivaly a další headliner a Praha je prý na seznamu). Co běžte – utíkejte. Neprohloupíte! Kluci to umí rozjet, je to pravá rock’n’rollová show, Remington má i naživo úžasný hlas, navíc ten jeho chraplák… Plus to je ta nejmilejší banda, kterou jsem kdy potkala.

V březnu si dávám „pauzu“ a na koncerty jdu jen dva, z toho na jeden vůbec nechci. White Lies (kam nechci) a To The Rats And Wolves (což bude nářez, pro nedostatek lepších slov). Takže snad březnový playlist bude pestřejší.

You’re Gonna Go Far, Kid – The Offspring

Na tuto písničku jsem si vzpomněla naprostou náhodou. Najednou mi v hlavě začalo hrát „Dance, fucker, dance!“ a já se toho dobré dva dny nemohla zbavit a zároveň si nedokázala vzpomenout z jaké písničky to je. Takže jsem potom odevzdaně googlila. V hlavě mi to zní pořád, ale to proto, že mi minimálně 4x denně řve do sluchátek.

Cure – To The Rats and Wolves

Na konci února vyšlo jejich nové album Cheap Love a nebýt jejich spamu na Instagramu tak na to úplně zapomenu. A v rámci příprav na jejich koncert to mám samozřejmě on repeat. Jak je poslední dobou u kapel zvykem, tak je to o něco popovější, ale s jejich screamem to je zajímavá kombinace a nijak mi to dvakrát nevadí.

Death Dance – Palaye Royale

To by v tom byl čert, aby se tu alespoň jednou neobjevili Palaye Royale. Death Dance miluju už jen kvůli textu:


All the sounds are in my head again, head again
And all the thoughts are running through my brain and out the door
Rather be dumb than sane, rather numb than in pain
But you can see all the things I’m going through
Rather be dumb than sane, rather numb than in pain
But you can see all the shit I’m going through

View Post

Další installment v této sérii 🙂

Toto mě doopravdy baví. Mám v plánu to začít dělat pro každý koncert a trochu víc se odvázat. Palaye mě naučili nebát se barev takže to může začít být i zajímavé. Jestli víte jaká je typická barva pro White Lies – dejte mi vědět! To líčení může být je jediný důvod proč se tam těším.

Tentokrát jsem na sebe pyšná – každý look je jiný. Všechny sice jsou více či méně ze stejných barev, ale přesto jiné.

Pro Palaye Royale je typický make-up v červených tónech.

Mix Franka Iero z My Chemical Romance a Twenty One Pilots (a tu a tam Ryan Ross). Díky tomu je doopravdy nepřehlédnete (a i díky jejich oblečení, to be fair… a výšce).

Možná ne každého šálek čaje, ale já kluky v make-upu miluju… takže tak a budeme předstírat, že jsem nestrávila půl hodiny hledáním té fotky.

Můj cíl nikdy není být nalíčená či oblečená jako kapela – na to jsem stará. Ale ráda se inspiruji a beru líčení podobným směrem. A celkově jsem tíhla spíše ke glam líčení, ač si přeju abych dokázala unosit i to ledabylé a grungy líčení jako Rem. Ale zatímco on vypadá cool a já nevím, co všechno; já vypadám jako když se neumím namalovat.

Podklad jako takový a obočí bylo na všech třech koncertech stejný takže se do toho pustím jen jednou 🙂

View Post
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: