0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

ICE NINE KILLS + HOLLYWOOD UNDEAD + PAPA ROACH // 5.3.2020 BRATISLAVA

Má tour byla oficiálně zahájena. A to koncertem Hollywood Undead a Papa Roach s podporou od Ice Nine Kills, kteří se lehce za poslední týdny/měsíce stali jednou z mých nejoblíbenějších kapel.

Papa Roach / Jerry Horton

Dlouho jsem nad tím přemýšlela, až jsem konečně neodolala a pro Ice Nine Kills si koupila VIP. Jestli mi VIP s Motionless in White něco přineslo tak to, že se už nikoho “nebojím”. Byla jsem až podezřele klidná, můj klid mě trochu opustil, když jsem zjistila, že jsme tam s VIP jen 4. Ale pořád klidnější než bych byla “normálně”.

Veškeré VIP i s Papa Roach a Hollywood Undead byly v prostoru “předsálí”, takže se jednotlivé skupinky přeřvávali – z tohoto pohledu to mohlo být vyřešené trochu lépe, ale aspoň to přineslo vtipné momenty, které by se jinak asi nestali.

Kapela se tam pomalu natrousila, proběhl bezdotykový fist bump (ať žije korona virus) a došlo na rozdělení do týmů pro horror quiz. Jak to probíhá ve více lidech – každý z nich vezme skupinku a pak hrajou proti sobě. Takže hlavně kvůli tomuto mě opouštěl klid když jsem viděla kolik nás tam je, v kapele jich je 5, ale jeden čte otázky takže hrajou 4 a… vidíte kam mířím. Ale vzhledem k našemu počtu jsme hráli všichni proti Spencerovi, samozvanému šampionovi této hry. A zaplaťpánbůh za to, jelikož já ze všech těch horrorů viděla maximálně Jaws a IT takže by mi bylo líto toho, kdo by mě “vyhrál” do týmu.

Vytvořili jsme takový šišoidní tvar, v jedné špičce “moderátor” kvízu a v druhé Spencer. Já stála vedle Spencera a naproti mě Ricky, aka my dva jsme byli ti nejvíc useless členové týmu, jelikož jsme většinu času strávili chichotáním se Spencerovým kecům, co si tam mumlal pod vousy (“What losers…” “I am the horror king…”). Prvních pár otázek taky strávil řvaním “I DID NOT HEAR THE QUESTION!”, více či méně přímo mě do ucha. Až jsem v jeden moment zahuhlala já si pod vousy “Well now I cannot hear…” načež mě jak psa pohladil po vlasech a zbytek kapely unisono zvolal “NO TOUCHING!”

Moment kdy mu došlo, že v naší skupince není žádný Slovák.
“Welcome to Slovakia… not sure why I said that, I am not even from here…”
“Thanks! …Wait what?!”
Ze Spencera mám smíšené pocity, během hry s ním byla sranda (nebo resp. s Rickym jsme si to jako srandu brali), ale mimo to byl docela “short with people”. Má snaha na něj mluvit vyšla na prázdno.

Velké kudos jejich VIP koordinátorce, která pro-aktivně fotila naprosto vše a hlavně díky ní mám tyhle momentky.


Začínalo se Ice Nine Kills a být v davu, který netuší kdo jsou a nemá ani ponětí co se děje, bylo na jedno stranu úžasný a na druhou stranu strašně frustrující. “Proč se pořád převlíká za jiné horrorové vrahy?” “Proč zpívá o IT?” Lidi, použijte mozek 😂 Toto je asi pattern v mém myšlení, ale zase jsem nevěřila, že to Spencer všechno vyzpívá, ale on to zvládl. Jejich set měl jen 6 písniček takže to uteklo neskutečně rychle. Už aby se vrátili do Evropy s jejich headline tour (ano, vím, že jsem o jednu v září přišla… ani mi to nepřipomínejte)


Doufala jsem, že Papa Roach budu hrát uprostřed, abych mohla před Hollywood Undead odejít. Ale bohužel (a celkem logicky) celý koncert uzavírali takže jsem se Hollywood Undead musela protrpět. Hollywood Undead nikdy nebyli můj šálek čaje a ač jsem se poslední dva týdny fakt snažila si oblíbit aspoň jejich setlist, tak se to nesetkalo s úspěchem. Jejich sexistický, mysoginistický a “já jsem macho” texty je něco přes co se nedokážu přenést. “Break up with my girlfriend so I can bang sluts”; “I’ll take ’em back to my parents’ house, we’ll be Home Alone, I’ll slap them chicks and have ’em yelling like Macaulay Culkin”. A to ani nemluvím o textech, které buď omluvají nebo naznačují souhlas se znásilněním. Big yikes.

Zkráceně Hollywood Undead byla nejdelší hodina a půl mého života a doufám, že jsem v té první řadě vypadala dost kysele.


Ale po nekonečném čekání, uklidit stage a připravit ji pro Papa Roach trvalo dobrých 40 minut, konečně zhasli světla a přišli Papa Roach.

Bratislava to rozjela. Skákalo se, zpívalo se a Jacoby si to viditelně užíval. A asi způsobil pár lidem infarkt když se jen tak spontáně vydal na tribunu. Sledovat jeho tým jak se za ním panicky rozběhl s baterkama a já nevím čím vším, když jim došlo kde je, bylo k nezaplacení.

Opět jsem si vyřvala hlasivky, chraptím ještě dnes. Ale kupodivu nemám modřiny na rukou od barikády, ale ne že by mě předloktí nebolely. Žádní crowdsurfeři se nekonali (díkybohu) až si sekuriťák v půlce koncertu s úlevou sundal rukavice. Moshpit tam pravděpodobně někdy byl, Jacoby o něm mluvil, ale vepředu to vůbec nebylo poznat, lidi na nás byli namáčklí pořád stejně.

Co jsem pořádně nedomyslela bylo to, že si nebudu moct dojít pro pití. Za což jsem se lehce fackovala a taky mě překvapilo, že ani security nerozdávali vodu. Po koncertě jsem vděčně kupovala Pepsi za 2,50 EUR na recepci a vyžahla jí ještě ve výtahu.


Další zastávkou bude Varšava a první koncert Palaye Royale v tomto roce 🖤

Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: