Recent Posts

  • PLAYLIST LÉTO-PODZIM 2020

    PLAYLIST LÉTO-PODZIM 2020
  • Hudebnící a sexuální obtěžování

    Hudebnící a sexuální obtěžování
  • Dahvie Vanity – kawaii monstrum / ČÁST PRVNÍ

    Dahvie Vanity – kawaii monstrum / ČÁST PRVNÍ
  • KONCERTNÍ MAKE-UP V // Ice Nine Kills Bratislava

    KONCERTNÍ MAKE-UP V // Ice Nine Kills Bratislava
  • Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

    Tour… aneb jak šlo všechno do pr…pekel

WINTER 2019-20 PLAYLIST

Ušetřím vás řečí o tom jak rok 2019 utekl apod. Všude toho je asi dost. Tohoto je všude taky asi dost, ale tato nová dekáda dle mého zažije comeback staré dobré EMO scény. Už jen proto že My Chemical Romance je zpět.

Twentyninesceen se hezky přehouplo do Rawring Twenties (je tenhle vtípek už za horizontem nebo je pořád relevantní?).

KILL4ME – MARILYN MANSON

Poté co jsem viděla Tima Skölda živě s Motionless In White tak jsem se dostala do zvláštní Marilyn Manson fáze (Tim Sköld byl/je(?) kytarista pro Mansona). Z rozhovorů mi byl vždycky sympatický (pokud se to slovo pro něj dá použít), líbí se mi jeho IDGF nátura a to jak dokáže vyběhnout s/přechytračit novináře je celkem zábavné sledovat. Nikdy jsem nechápala to obecné znechucení či opovržení, které v lidech vyvolává. Ale i přes to jsem ho nikdy vyloženě neposlouchala, ale Tim Sköld ve mě tu chuť probudil.

A je to úplně něco jiného než jsem čekala, ale zároveň nevím co přesně jsem čekala. Pravděpodobně něco stejně “zmatečného” jako The Beautiful People, ale kdo ví.
KILL4ME se mi nedaří dostat z hlavy, něco na té písničce je strašně chytlavé. Číst anotace k textu na Genius mi přivolalo skoro až migrénu. Jeden by neřekl kolik se skrývá za písničku s refrénem “Would you kill for me?”

SAINTS OF THE BLOOD – BLACK VEIL BRIDES

Pro Black Veil Brides jsem vždycky měla a asi vždy budu mít slabost. A o to radši jsem, že jsou zase zpět. Oznámení odchodu Ashleyho mě překvapilo, ale asi jsem nakonec ráda, že je pryč – měl vždy zvláštní vibe a bez něj vypadají šťastnější, navíc získali Lonnyho jako náhradu. Zatím nevím jaký mám názor na to, že nebudou vydávat alba jako taková, ale kratší nahrávky jako např. duologii The Night. Je to směr kterým se očividně ubírá více kapel, podobný záměr zmínili i Bring Me The Horizon.

Ale na druhou stranu jejich “thinking process” za tímto rozhodnutím chápu. Album zabere hodně času a peněz, ale pak zpět samo o sobě vydělá jen zlomek (průměrná “cena” jednoho streamu na Spotify je 0,0004 USD (cca 0,009 Kč), za milion přehrání dostanou 400 USD, což je strašně málo; kdyby si milion lidí koupil album za 20 USD tak je to najednou jiná story. Ale místo toho si všichni raději stěžují jak jsou koncertní lístky a merch drahý a ta spojitost všem uniká) a tak ty peníze investované do celého alba můžou investovat do tours, které aspoň vydělávají, do merche a do dalších věcích, které je přiblíží fanouškům.

The Night mi rozhodně přijde jako krok zpět ke starému sound-u Black Veil Brides a to je v jejich případě dobře. Ty kytarové rify jsou neskutečné a slyšet Andyho zase křičet je taky příjemná změna. Jejich poslední album Vale mám ráda, ale určitě to není to nejlepší co kdy vyprodukovali a tak jsem skutečně ráda že se vrátili k jejich self-titled albům a zvolili je jako startovací bod pro novou tvorbu.

THANK GOD IT’S FRIDAY – ICE NINE KILLS

Ice Nine Kills byli jenom otázka času. Vím o nich už strašně dlouho, ale nikdy jsem si je nepustila, protože jsem věděla že je to další rabbit hole. Ale do nekonečna jsem se jim vyhýbat nemohla a tak jsme tam kde jsme.

Příští měsíc je poprvé uvidím naživo a už teď s nemůžu dočkat. Spencerovo skákání z hrdelního řevu do čistých výšek mi hlava nebere a nechce se mi věřit že to dokáže i živě, ale něco mi říká, že jo a to bude moje smrt. Jejich bratislavský koncert (spolu s Paparoach a Hollywood Undead) bude první zastávkou na mé Palaye Royale tour.

Jejich poslední album The Silver Scream je inspirováno kultovními horrory – od Friday 13th, přes Shinning až po Jaws. A v tom co dělají jsou sakra dobří. Trošku teatrální, ale to se jim asi nedá moc vyčítat – jak jinak chcete převyprávět film?

WOLF TOTEM – THE HU FEAT. JACOBY SHADDIX OF PAPAROACH

The Hu, mongolská metalová kapela hrající na tradiční nástroje. Přiznejte se, že jste přechozí větu přečetli se zvedlým obočím? Zní to lehce bizarně, to musím uznat. Ale je to kouzelné a překvapivě uklidňující.

Živě jsem viděla už asi “zábavnější” kapely. Na můj vkus jsou moc statičtí. Ze svých míst se téměř nehli, ale hráli až neuvěřitelně čistě – to jim musím nechat. Hudebně jim nemůžu nic vyčítat. Energií je převálcovali i jejich předskokani, Fire From The Gods, kteří to fakt rozjeli (a narozdíl od zapšklých komentátorů na FB mi nevadili zpěvákovi lehce politické monology o rasismu a nenávisti mezi písničkami – od koho jiného chcete slyšet o rasismu když ne od afroameričana?).

AS YET UNTITLED – COUNTERFEIT

Kapela, kterou chci vidět už strašně dlouho. Ale když už byli v Praze tak v ten samý den měl koncert i Yungblud, na kterého jsem již měla lístky. Teď pro změnu byli oznámení jako support pro Palaye Royale, ale jen pro UK část tour. Takže zase nic. Vidět Jamieho (mimo jiné hrál např. ve Sweeney Todd-ovi, Harry Potterovi, Twillight sáze či ve filmu Mortal Instruments) živě mi asi není souzeno a s tím se odmítám smířit.

“Starý” dobrý britský punk. Toto sice není z jejich nejnovějšího alba, ale ty kytary mi nedávají spát. Radši ani nemluvím o těch bubnech, které vám doslova duní v hlavě.

SHAKE – SAINT PHNX

Předskokan z listopadového koncertu Yungbluda. Před cca týdnem vydali album a nějak je nemůžu přestat poslouchat. V neděli odehráli koncert ve vršovickém Café V lese a kdo nebyl – prohloupil. Neuvěřitelná jízda, vědí jak to rozjet a neskutečně jsem se bavila. A není se čemu divit, většina jejich písniček se doslova doprošuje nějakého pohybu na vaší straně. Je těžké se nehýbat. Kolikrát jsem měla už skoro tmu před očima a písnička díkybohu skončila, protože chytit dech je téměř nadlidský úkol.

Neskutečně milí lidi, když dorazili tak se se všemi, co už tam byli, pozdravili, pokecali a všechny nás pozvali na kafe nebo čaj. Prostě kouzlo malých kapel.

PLANETARY (GO!) – MY CHEMICAL ROMANCE

Comeback My Chemical Romance přenesl všechny i býválé EMO kids zpět do pozdních 2000’s do dob největší MCR slávy. Kdo by řekl, že to 4 chlapíci po čtyřicítce powerwalkující po pódiu dokáží. Ale budu první, kdo zvedne ruku a přizná, že první odehrané tóny jejich reunion koncertu (kvůli kterému jsem vstávala ve 4 ráno) mi vehnaly slzy do očí.

A pořád se neumím přenést přes fakt, že Gerard Our Lady of Sorrows uvedl slovy “It’s pretty stabby.”… Ale to není nic oproti Frankovi, který prakticky všechny “šikanuje” kvůli tomu že to nikomu nedošlo. Protože říkal, že ty drby o comebacku jsou “broken clock” a i rozbité hodiny mají pravdu dvakrát denně. Klaun…

Po lístku na jejich koncert v Německu jsem skákala během vteřin po zahájení prodeje. 5 000 lístků bylo pryč během 2 minut, yikes. Klepala jsem se ještě hodinu potom a oko mi škubalo celý den. Ale uvidím MCR, dva dny po svých narozeninách. Konečně budu po všech těch letech oficiální EMO kid.

ANOTHER LIFE – MOTIONLESS IN WHITE

Jsem ráda, že jsem tuto písničku neslyšela živě. Asi zvláštní prohlášení. Ale jsem doopravdy ráda, protože to bych určitě obrečela. Za mě jeden z nejhezčích textů, které Chris kdy napsal.

“For the fiction of love is the truth of our lies”

“As we rest here alone like notes on a page,
the finest to compose could not play our pain”

“And I hear you now when you said it hurt,
but it had to fall, fall apart to work,
as I see you now in what’s left of me,
is it too late to plead insanity?”

” ‘Cause I hate that it seemed you were never enough,
you were broken and bleeding in the name of love,
and I hope that we meet in another life”

“In the name of love” to propojuje s Eternally Yours a dělá to tu písničku ještě smutnější. Eternally Yours je o tom co vše je pro lásku ochotný udělat (resp. i zemřít) a v Another Life se smiřuje s tím, že i to nebylo dost. Ach moje srdce…

THE DRUG IN ME IS REIMAGINED – FALLING IN REVERSE

Tahle písnička se na všechny sesypala jak hromada cihel a na pár dní rozbila internet. Všichni co Ronnieho nemusí se mají asi mizerně, protože posledních pár písniček co vydali… Co písníčka to hit.

Kdyby BMTH nevydali Ludens tak s klidem řeknu, že Popular Monster byla nejlepší písnička roku 2019. A deptá mě že je sotva půlka února a Ronnie si řekl, že ten titul ukradne už takhle zkraje. Původní Drug In Me Is You je už žánrová klasika a co s tím udělali teď mi hlava nebere. Asi nikdy bych nečekala od Falling In Reverse baladu. Nikdy. A to je přesně to co udělali. Ronnie opět dokazuje, že je téměř geniální zpěvák. Umí všechno, rapovat, řvát, zpívat – od falseta, vibrata až po úmyslné lámání hlasu.


CO NEMŮŽETE PŘESTAT POSLOUCHAT VY?

Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: