0   4
0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12

MOTIONLESS IN WHITE // DRÁŽĎANY, DE & AARAU, CH

Splnila jsem si další koncertní sen.
Viděla jsem živě Motionless In White a to hned 2x během čtyř dní.

O tom jak jsem to užila by mohl mluvit už jen fakt, že z obou koncertů mám cca 2 několika sekundová videa a jinak nic. Teda kromě bolavého krku od headbanging-u a vyřvaného hlasu.


Výlet do Drážďan byl o poznání snažší. Ale dostat se do Aarau bylo… zajímavé.

Jenom asi týden mi trvalo než jsem to dala dohromady, protože to spojení je otřesné. Na cestu tam jsem díkybohu vychytala přímé spojení (kde jsem si úspěšně rozsekla hlavu o ten úložný prostor nad hlavou – au), ale zpátky mi nezbylo nic jiného než jet přes Mnichov, což znamenalo budíček ve 4 a příjezd do Prahy po osmé hodině večer. Uff.

Dostat se z Zurichu do Aarau (či naopak) byla má první zkušenost s tím jak je Švýcarsko doopravdy drahé. Uff nadruhou. Jela jsem příměstským vlakem a jedna cesta mě vyšla na 26 švýcarských franků (cca 780 korun), to je jako kdybyste v Praze sedli do linky S do Kladna a vyplázli za to takové peníze (vlaky mají o něco hezčí, ale i tak – yikes). Půl minuty jsem si říkala, že snad půjdu pěšky, ale hodně rychle mi došlo, že je to asi 60 kilometrů. Skoro jsem to oplakala.

Zürich je nádherné město (ano, vím že se česky píše Curych, ale nemůžu se donutit to jméno používat). Courala jsem se po centru cca od 5 od rána a bylo to úžasné. V 6 ráno se rozsvítili všechny ty vánoční dekorace apod. a to té atmosféře ještě přidalo. Nikde ani noha. Pro mě naprostá oáza klidu.

Byla jsem hladová jako pes, ale potom co jsem dala skoro 10 franků za kafe jsem se bála do Mekáče vedle vkročit. Ty ceny jsou strašné, fakt že jo.


Předskokanem evropského turné je Sköld a jestli lidi tvrdí, že jim Chris Motionless připomíná Marilyna Mansona tak pak nevím, co by řekli o něm. I když tady by to dávalo smysl, jelikož Tim je bývalý kytarista Mansona a čím víc nad tím přemýšlím, tak i jeho hudba má hodně Mansonovský nádech (a ano, došlo mi to až teď). Ta hudba nebylo něco co by se mi hned líbilo, Mansona dvakrát moc nemusím, čili mě to dost překvapilo, ale jelikož hrál téměř hodinu tak jsem si to nakonec užila a v Aarau už tuplem. Je to rozhodně bizarní podívaná, ale pokud jdete na MIW tak vám asi trocha bizáru nevadí 🙂

Kdo mě ale extrémně bavil byl jeho klávesák, Nero. Budu upřímná, v Drážďanech jsem si myslela, že je to ženská (ups), ale válel. Nejdřív jsem se bála, že má nějaký problém s klávesami. Tak zvláštně s nima škubal až jsem čekala, že nějaký technik vyběhne ze strany pódia a bude se snažit to spravit. Nestalo se. Trhal s nima sem a tam celý set a když se pustil do házení hlavou… I was sold. A zároveň smutná, protože jsem si uvědomila jak moc mi v Motionless chybí Balz (bývalý klávesák).


Upřímně jsem netušila co mohu od koncertu čekat, po Fever 333 se bojím už každého koncertu. Má panika se ještě o něco navýšila, když jsem nakonec byla v druhé řadě po pódiem. S A Y W H A T ?!

Jediná použitelná fotka (z cca 6) a i ta stojí za prd. Takhle se pozná dobrý koncert!

Nevím co mám za štěstí, ale vždycky jsem všude poblíž Čechů a že mi tady pili krev. Rodinný výlet očividně – děti fanoušci, rodiče dozor (ve 2./3. řadě!). Vždycky jsem zapomněla, že za mnou stojí otec skupiny a lekla se, že mi někdo sahá na zadek, ale ne, to jenom otec držel asi 10 bund. A pak je 20 minut poslouchat jak se mezi sebou dohadují, že někdo musí toho kluka pustit dopředu až budou “nabíhat” protože to potřebuje mít natočené, bylo na mě silný kafe, ale držela jsem se a dělala, že jim nerozumím.

V Aarau jsem i díky VIP zvládla první řadu.


Oba koncerty jsem si užila na opačných stranách pódia. V Drážďanech jsem stála na pravé straně u Justina s Ryanem, kdežto v Aarau jsem byla nalevo u Rickyho. Každá strana byla zajímavá.

V Aarau nebyla mezi pódiem a publikem žádná mezera ani barikáda takže člověk stál doopravdy blízko a možná kdybych byla napravo tak bych říkala to samé o Justinovi, ale… Ricky u X písniček zpívá či křičí a obzvlášť když křičel tak jsem ani tak neslyšela jeho hlas z reproduktorů, ale přímo jeho, byl ani ne půl metru ode mě, a wau, měla jsem husinu.

Ale i Justin mě v Drážďanech bavil, v jistém ohledu víc než Ricky. Krom toho, že jenom sledovat ho hrát je “zábavné”, ale v momentech kdy nehraje tak dělá blbosti. Dělal posunky za/nad sekuriťákem, co stál pod pódiem, přední řady před ním to oplakávali a ten chudák nechápal čemu a proč se smějem.

Chris si přivlastní každé pódium, opravdu je těžké sledovat někoho jiného než jeho a to nejen proto že se nad všemi (kromě Justina) tyčí. Mám pocit, že jsem viděla dvě verze Chrise – v Drážďanech jeho “hardcore” verzi v latexových kalhotech a vysokých platformách a v Aarau jeho “casual” verzi v teniskách a roztrhaném svetru.

Nebudu lhát, měla jsem své pochybnosti o jeho hlasových schopnostech. Ale kruci, měla jsem mu víc věřit!

Pověstné metalové “blegh” v jeho podání fakt nemá chybu. Dělala jsem si srandu, že až ho poprvé uslyším křičet tak mi to snad vžene i slzy do očí, protože nesnáším když na mě lidi křičí (i když to není mířený na mě). A upřímně, v Aarau křičel přímo přede/nade mnou, takže jsem skoro svou předpověď naplnila. Co mě od toho zachránilo byl asi fakt, že mi během toho naprskal (nejen, do I need to say more?) do obličeje. Další vzorek DNA o který jsem nestála (to je diskutabilní, ale nepotřebuju být poprskaná od hlavy až k patě)… A pak ani růži nedostanu…


Při poslední písničce (Eternally Yours) Chris rozhazuje rudé růže.

Na obou koncertech jsem jí téměř měla, ale incident z Aarou mě “trápí” nejvíc. To že jí v Drážďaněch chytil vysoký kluk vedle mě jen aby jí dal své přítelkyni jsem schopná zkousnout. V Aarau vedle mě stály dvě paní, věk 35+, pokoušely se vplížit na VIP, pak se jedné slečně pokoušely ukrást podepsaný plakát a nakonec s mým štěstím stály hned vedle mě. Celý koncert se ani nehly a celé to točily na GoPro, které jsem měla nonstop před obličejem. Párkrát jsem je probodla pohledem a daly s tím pokoj, ale za “odměnu” se mě snažili z první řady vystrčit. K jejich smůle ale vždycky stojím v nějakém rozlitém pití takže jsem byla doslova přilepená.

Poslední písnička, Chris bere pugét růží a začíná je rozhazovat. V jednom momentě se na sebe díváme a on rukou naznačí, že jí hodí, já chytám a on se ušklíbne a hodí jí na opačnou stranu? Troll 😀 ale vzala jsem to sportovně, Chris o mě ví a tak si vzpomene s jinou. A vzpomněl , když měl poslední dvě nebo tři. Zase se na sebe díváme a on že je hodí, já kývám, zvedám ruce, on kývá zpět a hází. A ta trubka s GoPro vedle mě po ní skočí takovým stylem, že mě div nepovalí? Myslela jsem že puknu, protože ta růže letěla přímo na mě, nikdo po ní nesahal protože bylo jasný pro koho je… *nádech, výdech…* “Potěšilo” mě, že i Chris zakroutil hlavou ve stylu WTF, ale to už i poslední růže letěla někam jinam. Nevadí, snaha se cení.

Po koncertě se Chris vrací a podává ruce, plácá si atd. Podal mi ruku jako první a řekl “Love you, see you in the summer”. Nějaká má část tam umřela na 100 %.


Z VIP před koncertem jsem byla nervóznější než jsem čekala. Ani ne tak typicky nervózní že by se mi klepaly ruce nebo třásl hlas, bylo mi jen úzko. Strašně úzko 😀 A to že když jsem v poledne, když jsem se chtěla jít osprchovat a umýt si vlasy, zjistila že jsem nechala svůj outfit doma na gauči, mé úzkosti nepomohlo. Takže jsem ještě letěla do toho městečka a modlila se ať seženu nějaké tílko a bum, dalších 20 franků v tahu…

Pak přišla další krize, když jsem netušila co se svým obličejem udělat a vytvořila snad to nejškaredější líčení svého života. Ale už bylo pozdě to předělávat takže jsem se s tím musela smířit. Byla jsem odsouzena k tomu být jako sore thumb i tak, protože nevypadám jako typický fanoušek MIW a s tím nic neudělám. Goth ze mě kvůli tomu nebude.

Radši ani nezmiňuji jaká byla zima. Klepala jsem se, ale zimou. Byla jsem zmrzlá jak h***o u cesty a ani vevnitř nebylo dvakrát teplo. Takže jen co mě vzal Chris kolem ramen tak s rukou cuknul a syknul “shit must be really cold out”. No shit, Sherlock! 😂

Ricky, Ryan, Chris, , Vinny, Justin

Nikdy jsem se necítila tak prťavá jak před Chrisem a Justinem… což je s mým metrem sedmdesátpět co říct (ani za mák nevěřím Googlu, co se mi snaží nakecat, že oba mají jenom 1,85 m) . Co mě taky bavilo nějakou tu chvilku je fakt jak krátké má Chris nohy; nebo naopak já dlouhé 😀

K mému překvapení jsem se ani neztrapnila jak bývá mým zvykem. Spíš jsem překvapila je, když jsem na ně bez váhání začala mluvit. Z lidí co byli kolem mě ve frontě apod., jsem byla jediná, až na jednu slečnu, kdo uměl anglicky na komunikativní úrovni, co přesahovalo schopnost odpovědět yes/no. Pokoušela jsem se na pár lidí mluvit ať tam nestojím sama jak kůl v plotě a všichni na mě nechápavě civěli a odpovídali mi francouzsky. Takže to překvapení na jejich straně, upřímně, docela chápu. Na druhou stranu nechápu proč lidi, co neumí ani kdáknout, jdou na meetko s kapelou, která jinak než anglicky neumí, ale each to their own.

Chvilku jsem tupě zírala na Chrise, když začal vyzvídat odkud jsem apod., křížový výslech jsem fakt nečekala, a okamžitě se chtěla proplesknout, když jsem řekla “Czechia”. Do toho zahučel Vinny, který se právě podepisoval, “That sounds far…” načež se na něj všichni podívali stylem wtf dude. Chtěla jsem zmínit Rock For People, ale Vinnyho komentář mě odzbrojil.
Když se podepisoval jako poslední Justin tak jsem začala v hlavě panikařit, co s tím plakátem ať ho nedržím jak trotl i na fotce. Rozhodla jsem se, že ho dám na zem dost daleko od nás, aby nebyl v záběru. Jak se Justin dopodepisoval tak mi Chris říká, že na fotku si můžu stoupnout kam chci, jemu to odkývu, Justinovi poděkuju a jsem s tím plakátem na odchodu na stranu ať ho odložím.
Všichni až na jednoho mé úmysly pochopili. A pak jenom za sebou slyším Chrisovo zmatené “We are not done yet…”. Já trošku přiškrceným hlasem zavolala zpátky “I know, just putting the poster down…”. Všichni se Chrisovou reakcí bavili, snad z Rickyho (nebo Ryana?) vypadlo “separation anxiety ay?” a Justin se nemohl zbavit toho shit-eating úšklebku (bless that man).

Už jsem fakt chtěla jít, od kluka co to fotil jsem dostala zpátky telefon, když mi snad už potřetí Chris děkoval, že jsem přijela apod., tak to potřetí smetávám ze stolu a děkuju já jemu a už fakt odcházím, protože mám pocit, že zdržuju. Už už sbírám plakát a opět zmatený/naoko uražený Chris “No hug?”. Tak se tím plakátem ještě vracím a postupně je všechny obejmu.

Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: