PODZIM 2019 PLAYLIST

Všimla jsem si jedné věci, když jsem dnes projížděla předchozí playlisty jelikož bych se nerada opakovala. Stávají s progresivně tvrdší a tvrdší. Loni touto dobou jsem tu měla Panic! At The Disco (ty jsem asi toho dubnového koncertu neměla puštěné) a teď je to Slipknot sem a Motionless tam. Nikdy jsem si nemyslela, že budu někdy poslouchat metal a podobné žánry… no a podívejte se na mě.


Mám pocit, že se na podzim v hudebním světě stalo tolik věcí a teď když mám nějaké vypíchnout – vakuum.

Rock For People oznámil headlinery a první kapely pro příští rok. Když oznámili Fall Out Boy a Green Day tak jsem málem hodila telefon do bázenu a lístek kupovala snad 2 minuty po spuštění prodeje, hned v první vlně. A teď dooznámili ještě Motionless In White, Neck Deep a Dream State? Aaaa! Jinou reakci nemám, protože takhle dobrý line-up hned z kraje nikdy nebyl. The 1975 bych vyškrtla, ale i tak – well fucking done.

Leoniden

Sleeping With Sirens vydali novou desku – How It Feels To Be Lost. Je to jejich první deska, která se mi líbí od začátku do konce. Yungblud vydal nové EPčo, Hope For The Underrated Youth, ze kterého osobně nejsem nijak nadšená a pár dní zpátky novou písničku s Blackbear and Marshmallow, kterou jsem ještě neslyšela a nevím jestli chci. Palaye Royale nezklamali a přišli s dalším hitem, Hang On To Yourself, který jsem si nedočkavě pouštěla přes australský VPN a dvě a půl minuty měla husí kůži (má první reakce musela být zajímavá, protože kolega na mě nechápavě zíral). A skoro jsem zapomněla na nové album Waterparks, Fandom.

Yungblud

Stihla jsem si způsobit whiplash na Boston Manor, propotit všechny vrstvy oblečení na Leoniden, děkovat bohu jak jsem geniální a napadlo mě jít na Yungbluda na balkón a omylem si téměř na 90% zabookovat výlet do random alpského městečka, abych viděla Motionless In White ještě jednou.


AS IT IS – The Stigma (Boy’s Don’t Cry)

AII jsem začala poslouchat až v posledních měsících a nechápu proč mě někdo nedonutil si je poslouchnout dřív. Ale budiž odpuštěno. Docela dlouho jsem uvažovala, že pojedu do Lipska na jejich koncert v listopadu jenže jsem tam dlouho přemýšlela až už bylo pozdě. Tak příště.

As It Is vždy čelili kritice, že jsou moc političtí, že politika do hudby nepatří apod. Hudba má být odrazem autora, plus pokud si někdo myslí, že se ho politika netýká, neovlivňuje ho to a nebo ho to rovnou nezajímá tak by se měl nad sebou zamyslet.

Toxická maskulinita je velký problém dnešní doby – kolikrát slyšíte, že by se měl někdo pochlapit, že „chlapi“ nenosíte make-up, sukně či takovou pitomost jako lak na nehty. Lidi by měli být tím kým chtějí být. A upřímně pokud se někdo přes tohle všechno odhodlá jít ven nalíčený, v sukni apod. tak v mých očích je větší chlap než kdokoliv kdo ho kritizuje.

Fall Out Boy ft Wyclef Jean – Dear Future Self (Hands Up)

Budu první kdo přizná, že když jsem viděla vedle FOB jméno Wyclef Jean tak jsem nebyla nadšená. Ale výsledek není vůbec marný. Na první poslech to bylo trochu wtf, ale co písničce nemůžu upřít je její chytlavost.

I kdyby tak Patrickův hlas pozvedne i tu největší blbost o něco výš.

With Confidence – Moving Boxes

K této písničce (a kapele) jsem přišla jak slepá k houslím. Mám uložený playlist od Spotify, The Scene (za mě nejlepší playlist pro milovníky alternativní hudby, je tam celé spektrum od pop rocku až po metalcore), a tam se najednou vyloupli. Kapela to není vůbec neznámá podle počtu posluchačů na Spotify a tak mě o to víc zaráží, že jsem o nich před tím neslyšela. Ale už jsou rozhodně na seznamu kapel, které si musím poslechnout.

Simple Creatures – Thanks I Hate It

Když jsem poprvé slyšela,že Mark Hoppus (Blink-182) a Alex Gaskarth (All Time Low) se dali dohromady a vydávají EPčko, tak jsem si to vůbec nedokázala představit. Blink and All Time Low nejsou kapely, které bych nezbytně měla v hlavě spojené, ale ono to funguje! Je to hodně popové, but I am not mad at it.

Motionless In White – Reincarnate

Toto byla úplně první písnička, kterou jsem od Motionless In White před lety slyšela. A mé mladší já nebylo nadšené, jakože vůbec. Ale za ty roky mi něco v hlavě cvaklo a když jsem je slyšela opět v létě tak to bylo jasný. Já „do kapel“ skáču po hlavě takže hned na konci listopadu a začátkem prosince jedu rovnou na koncert.

Co mě mrzí u kapel jako MIW a celkově tohoto stylu hudby je to, že lidé se neobtěžují zjistit co se tím snaží říct a rovnou to odepíšou jako agresivní, nesmyslné, satanistické apod. A to je škoda.

Waterparks – [REBOOT]

Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale Waterparks! Ale vydáním Turbulent si mě zaháčkovali a už nepustili. Celé to nové album poslouchám pořád dokolečka, ale Reboot je jedna z mých nejoblíbenějších.

But now you got your gloves
And now you box me out
I’m out the ring
But the only ring I want
Is the ring around your finger
But your middle one’s up

Extra petty po-rozchodový song a to jak si hraje se slovy dělá ten song jen a jen lepším.

New Years Day fr Chris Motionless – Angel Eyes

NYD není kapela, kterou bych poslouchala, ta zpěvačka si mi za ty roky na Twitteru tak zprotivila, že nemám ani chuť jim dát šanci (možná to je chyba, kdo ví). Ale tato písnička je výjimkou, už jenom díky tomu, že je tam Chris (zpěvák Motionless In White). Ten klip je… zajímavý.

Bring Me The Horizon – Ludens

BMTH je jednou z mých nejoblíbenějších kapel, who is surprised here. AMO je experimentální zlato, BMTH jsou vždy o dva kroky/roky napřed. Po vydání That’s The Spirit na to všichni nadávali a o rok později se je X kapel pokoušelo napodobit, to samé s AMO. „It’s not hard enough!“ a další nesmysly. A teď se podívejte kolik kapel se pokouší o podobný mix EDM a hardrocku (a neúspěšně, Underoath je „skvělým“ příkladem).

BMTH jsou nevyzpytatelní. Nedokázala jsem si představit jakým směrem se po AMO vydají. A pak vydali Ludens. Takhle zmatená jsem ze žádné písničky dlouho nebyla a to myslím v dobrém. Neskutečný tease. Myslíte si, že to jde jedním směrem, je tam kousek, kde si myslíte že to rozbalí, ale oni se vrátí ke stejné pomalé melodii jako na začátku, pak z ničeho nic Olie zařve a zase se vrátí k tomu předtím a pak najednou přijde breakdown, Olie řve a vy sbíráte bradu ze země.

My Chemical Romance – Fake Your Death

My Chemical Romance oficiálně zničili/zrušili Halloween. Od příštího roku to nebude Halloween, ale den kdy MCR oznámili návrat. Moje vnitřní EMO děcko je štěstím bez sebe ještě teď. Po práci jsem se podívala na Twitter a všude byl hashtag #mychemicalromance a pochopte za ty roky už se to objevilo několikrát takže už tomu ani nevěřím. ALE ONA TO BYLA PRAVDA! Nějak jsem došla domů a přes dvě hodiny seděla oblečená v prázdný vaně, protože to bylo nejbližší místo od vstupních dveřích kam jsem si mohla sednout.

A najednou se jejich comeback v roce 2019 nezdá tak překvapivý – jejich poslední album, Danger Day: The True Lives of the Fabulous Killjoys, se odehrává v Kalifornii v roce 2019. V minulosti Gerard Way mluvil o Smashing Pumpkins jak spolu hráli X let, rozpadli se a po X letech s dali opět dohromady – MCR udělali na rok přesně to samé! V roce 2019 kapela slaví 18 let, je „dospělá“ a teenagers scare the living shit out of them. A konečně oni úspěšně faked their death a death may never stop them.

A byly tu drby, že se tento rok vrátí, říkalo to X lidí včetně Joe Jonase, ale ne… my všichni jsme se rozhodli věřit Frankovi, známému trollovi, a teď za to platíme. Pfff.

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: