MALLORCA&TURKEY PHOTO DIARY

Konec léta byl přeletadlovaný. Létání nesnáším a tak to že jsem dobrovolně kývla na další dva lety navíc… je šokující. Ale stálo to za to. Mallorca byla překrásná.

Tvrdohlavě jsem trvala na tom, že chci být poblíž Palmy. Z všech fotek, které jsem kdy viděla jsem usoudila, že je to naprosto kouzelné město a byla jsem deadset, že se tam pojedeme podívat. Dovolené u moře jsou pro mne za trest, mě to válení se na léhátku celé dny nebaví, po opálení nijak dvakrát netoužím a tak výlety jsou jedna z mála věcí, co mě drží při životě.

Z procházky k místnímu přístavu, kterou jsme podnikly hned první večer. A stihly jsme nádherný západ slunce.

Palma de Mallorca. I přes X fotek co jsem viděla, jsem si nebyla moc jistá co čekat. Ale byla jsem unešená. Už z autobusu mě katedrála kousek od pobřeží naprosto ohromila.

Chvílema jsem měla pocit, že jsem se omylem dostala na set Game of Thrones a budu další chyba v záběru z King’s Landing. Po kelímku s kafem, dva nic netušící turisti s bradami na zemi.

Celkem jsme v Palmě strávily asi dva dny. Původní plán byl jen jeden den, ale druhý den bylo hnusně a pod mrakem tak jsme jely znovu.

Ale v těch uličkách bych mohla bloudit do dnes. Obchůdku s perlami na každém růžku, stejně tak kavárničky apod.

Hrad Castell de Bellver se tyčil na jednom z kopců nad městem a při výstupu jsme málem umřely. Nahoru vede asi 400 schodů a stín aby tam člověk pohledal. Ale štreka stála za to.

Z hradeb byl výhled na celou Palmu i s přístavem a hezky tam foukalo, což v tom vedru bylo doopravdy příjemné (obzvlášť po těch schodech nahoru).

Co nás celkově překvapilo je jak levné byli vstupy kamkoliv. Do katedrály byl vstup za 7 EUR, do zámečku vedle katedrály 6 EUR a do Castell de Bellver asi 4 EUR pokud si dobře pamatuji. Všude měli cedulky s historií a dalším vyprávěním a člověk tam lehce strávil 2-3 hodiny i když to bylo jen pár místností.


V Turecku jsem byla již několikrát, ale nikdy jsme nejeli nikam na výlet, ale tentokrát jsem rodiča ukecala k výletu do Efezu, který byl spojený s návštěvou domečku Panny Marie a troskami Artemidina chrámu (jeden ze starověkých sedmi divů světa).

Efez jsem chtěla vidět již dlouho a tak výlet byl snad vrcholem dovolené, i když to bylo hned třetí den. Být na místě s historií osídlení už z 2. tisíceletí před naším letopočtem je neuvěřitelné. Narodil se tam Hérakleitos, pobýval tam Hannibal a kousek od Efezu pobývala Panna Maria spolu s Janem z Jeruzaléma a měla tam i zemřít. A prý tu byla a zemřela i Máří Magdaléna.

Efez býval přístavním městem, dnes je pobřeží vzdálené cca 10 kilometrů, odliv moře způsobil konec tohoto historického města (solí nasáklá země nebyla úrodná (dodnes tam toho moc neroste) a vlhkost přitahovala komáry).

Většina města stále není odkryta (stadion, domy v kopcích apod.) a probíhají tam vykopávky, ale to co je odkryté a přístupné je dechberoucí.

Celsova knihovna. Kvůli zemětřesení a následnému nájezdu, kdy byla vypálena, z ní zbyla jen přední stěna. V době největší slávy v ní byl přes 12 000 svazků (3. největší knihovna po Alexandrii a Pergamu) a Celsus byl pod knihovnou i pohřben v mramorovém sarkofágu.

Mramor by mohl být heslem Efezu. Z mramoru je tam všechno možné. Včetně chodníků (většina z nich je původních) a třeba i toalet (fun fact – Římané měli otroky na ohřívaní těchto mramových toalet aby je nestudily do zadnic)

Divadlo v Efezu se zátiším překrásného jeřábu… Kapacita až 25 tisíc lidí. V té době se divadla stavěla zhruba pro desetinu obyvatel, v době výstavby tohoto kousku tedy v Efezu a jeho okkolí muselo žít až čtvrt milionů obyvatel. Což mi přijde neuvěřitelné.

Vydrápat se takto vysoko bylo o život. Většina schodů a sedaček je z mramoru a nějakého dalšího zatraceně kluzkého kamene. Nahoru se lezlo fajn, dolu jsme se doopravdy bála.

Domeček Panny Marie je na proklatě vysokém kopci vedle Efezu, jít nahoru pěšky tak umřu. V domučku není dovoleno mluvit ani fotit. U stropu jedné ze dvou místnůstek visí dětské botičky – když se pár k Panně Marii pomodlí aby jim nadělila miminko a stane se tak, pár se vrátí a uváže tam botičky onoho mimča. Stejně tak tak visí např. berle.

Venku poblíž domečku je stěna plná přání. Přání napsaná a uvázaná k oné zdi se prý plní, lidé jezdí nepřipravení a tak je to zeď plná přáních napsaných na kouskách toaletního papíru. Po dešti jich tam moc asi nezbyde 😀

Z celého Artemidina chrámu zbyl celý jen jeden sloup (na pozadí hrad v Selçuku).

Chrám podobně jako Celsova knihovna zničen žhářstvím. Poté byl znovu vystavěn (dokonce i Alexandr Veliký nabídl pomoc, ale místní odmítli a po jeho smrti jej postavili znovu z vlastních zdrojů), ale pozdeji znovu zničen při nájezdu a po uzavření křesťany byl eventuálně „rozebrán“ a kameny bylo použity pro stavbu jiných „důležitějších“ budov.

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: