JUNE/JULY 2019 PLAYLIST

Letošní léto by se dalo rozdělit na dvě části. Pre-RfP a post-RfP, tu a tam zasypaná kryptickými zprávami Palaye Royale, kteří mě donutili rozluštit nejen tweet v morseovce, ale také binární kód. Ugh.

Dnešní playlist je až podezřele dlouhý. 11 písniček, 10 interpretů a overwhelmed me.

BREAK ME DOWN – SLEEPING WITH SIRENS

Se Sleeping With Sirens jsem měla strašně dlouho love-hate vztah. Chtěla jsem je mít ráda, protože jsou jedním ze základních kamenů pop punku či do jaké spadají kategorie, no prostě alternativního rocku. Ale hlas Kellina (zpěvák SWS) mi vždy strašně lezl na nervy, nevím proč. A už tuplem nevím co mi cvaklo v mozku, že mi najednou nevadí.

Jejich poslední dva singly patří k jedněm nejhranějším písničkám na mém Spotify a je to až tak „špatné“ že mám lístek na jejich listopadový koncert ve Vídni.

NEVERMIND – LEONIDEN

Leoniden je jedním z objevů letošního Rock for People. Před tím jsem o nich jen slyšela a na RfP mě naprosto ohromili. Kytarista v záchvatu padoucnice, zpěvák crowdsurfoval s elektronickým bubínkem (či jak se tomu říká), pyrotechnika… I was sold. Nejvíc protancovaná hodina. V listopadu hrají v pražském Rock Café spolu s I Love You Honey Bunny (česká kapela, také byli na RfP) takže z celého srdce doporučuji si je přijít poslechnout a zapařit.

FAST FORWARD – YOU ME AT SIX

Jsem asi špatný fanda rockové hudby, ale You Me At Six jsem slyšela poprvé až na RfP. Věděla jsem, že kapela toho jména existuje, že jsou relativně úspěšní atd., ale nikdy jsem jim nedala šanci abych si je poslechla. Netvrdila bych, že byli jedni z headlinerů, ale hráli dostatečně pozdě odpoledne, abyste usoudili, že nejsou jen nějaká random kapela na vyplnění programu (ale ani to neznamená nic špatného). Parádně mě připravili na Flogging Molly a Bring Me The Horizon, měli skvělou energii a věděli jak si publikum rozhýbat.

LIQUID – BOSTON MANOR

To že hráli už kolem poledne mě dost překvapilo, nebyli pro mě až TAK neznámí a zasloužili by si slot v pozdějších hodinách. Takhle vyhráli lidi co ještě na půl spali a probírali se z kocoviny. My jsme také seděli na zemi na okraji stanu a drželi klukům pití zatímco řádili v mosh pitu. Také oni budou v nadcházejících měsících v Praze a to konkrétně 29. října ve Futuru takže pokud se také chystáte tak se tam uvidíme.

FUCKING WITH MY HEAD – PALAYE ROYALE

Kde začít? Sotva ukončili Boom Boom Room éru tak rovnýma nohama skočili do další a já nebyla ready. FWMH patří k mým nejoblíbenějším písničkám co hrají živě takže jsem over the moon, že jí konečně vydali. Je na ní něco neuvěřitelně terapiutického, ta možnost si z plných plic zařvat „fuck you!“ se zdviženým prostředníčkem je k nezaplacení.

Živá/původní verze je zcela očividně o né úplně zdravém, manipulativním a do určité míry tyranizujícím vztahu, kdežto ta nahraná se lehce liší a je více zobecněná, aby zapadla do jejich příběhu s Lieseil Inc., Warhol Stars atd. Tedy o světě, který vymyslel Emerson. Takže šance, že cokoliv z toho pochopím je mizivá – ten kluk je až moc chytrý.

Nebo já moc blbá.

Jedno z toho…

NERVOUS BREAKDOWN – PALAYE ROYALE

Druhý singl nové éry a I shit you not, já v šest ráno brečela. V šest vstávám a náhodou v šest vycházel i videoklip takže to bylo celkem krušné ráno. Málo co a málo kdy mě něco rozbrečí nebo aspoň vžene slzy do očí, ale tento refrén byl pro mé rozespalé a otrávené já moc.

First of all, ten text…

I twist the knife just a bit further
Don’t look at me, I think about murder

You say you love me but you still left me
I guess that’s why I hate myself
You say it’s over but you’re still calling
I guess that’s why I live in hell

My brain has been fucked enough
Please stop wasting all my thoughts
God damn, oh please let me go
Can’t go through another breakdown

Není tajemstvím, že miluju Remingtonův hlas, ať už při zpěvů nebo jen při mluvě a tyto dva nové singly mi to jen dokazují. V průběhu posledních let jsem si zvykla na řev/křik a zrovna Remův řev ve spojení s tím chraplákem je 10/10. Obzvlášť potom v kontrastu s tím jemným refrénem. Eargasm jak vystřižený.

I THINK I’M OKAY – MACHINE GUN KELLY FT. YUNGBLUD, TRAVIS BARKER

Za toto se tak trochu nenávidím. Tak moc jsem tu písničku chtěla nemít ráda. Ale na to je až moc chytlavá, goddamn it.

Ale nemůže příště Yungblud vydat písničku s někým neproblematických? Nejdřív Halsey a teď MGK? Vážně? Kdo dál? Chris Brown?

Trochu z toho viním Travise Barkera, který byl u obou songů.

MOTHER TONGUE – BRING ME THE HORIZON

BMTH byli vrcholem Rock For People letos. Možná ne ta nejlepší show, ale hráli na mé narozeniny a to se počítá.

Mother Tongue mi přirostla k srdci až poslední dobou a to že jsem jí slyšela živě na tom má velký podíl. A ne jenom proto, že se mi podařilo zazpívat to nejčistčí falseto svého života 😀 až tak dobré že můj kamarád, co si obvykle dělá z mého zpěvu na pozadí IG Stories dělá srandu, vysadil poklonu. Ale bylo to poprvé a naposled, se bojím 🙂

VARUJU – TROCHA KLIDU

Trocha Klidu byla první kapela celého RfP a stala se takovým guilty pleasure. Ty textu jsou neuvěřitelně cringe, ale je to tak špatné až je to dobré. A mají body navíc za to, že kdykoliv jsme je potom potkali v areálu tak byl zpěvák na šrot 😀 To se cení.

BREAK ME DOWN – JOHN WOLFHOOKER

Kapela na kterou pěla ódy moje kamarádky týdny před RfP. Mě to nechávala chladnou a ani jsem si neposlechla, protože když slyším spojení „česká/slovenská kapela“ tak okamžitě od toho couvám. John Wolfhooker hráli na zahajovacím večírku pro nedočkavé a o den či dva později ještě měli akustický set. A já byla ohromena.

Wall of death jsem na akustickém setu ještě neviděla a taky to bylo znamení, že bych měla odejít 😀

CRASHING DOWN – CAPTIVES

Captives byli dalším ranním/poledním objevem. Poflakovali jsme se areálem a nevěděli coby. V programu jsme viděli, že hned vedle na stagi budou Captives, britská alternativní metalová kapela, což znělo zajímavě takže jsme tam zůstali. Nedokázala jsem si spojit alternativní hudbu s metalem. A jako absolutní fake fans byli v první řadě a první kytarový rif nás vyděsil k smrti, protože jsme seděli na zemi opřené o bariéru, zády k pódiu a absolutně to nečekali. Málem jsem z reflexu vyhodila kelímek s pítim do vzduchu.

A patřili k našim nejoblíbenějším kapelám i na konci festivalu. Byli skvělí i přesto, že se zpěvák neustále omlouval, že má hlas v háji. Zněl dobře a nedokonalost k tomu žánru patří takže who cares.

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: