ROCK FOR PEOPLE IN PICTURES

Nebudu lhát, ještě jsem ty 4 dny v Hradci nedospala.

Kemp mi přišel strašně maličký, na to kolik tam chtěli narvat lidí. Cesta ke stanu se stala překážkovou dráhou, riziko, že někomu spadnete do stanu nebo omylem ukopnete všechny kolíky nebylo vůbec malé. A úplně nejhorší bylo váš stan vůbec najít, jeden večer jsem tam po tmě chodila dokola asi 10 minut než jsem si byla jistá, že jsme dorazila správně.

Pro hibernujícího medvěda jako já to byl očistec 😀 Kdo při zdravým rozumu vzbudí ve čtyři ráno půlku kempu hraním Měls Mě Vůbec Rád? A brnká a vyřvává až do osmi? A už vůbec je sranda, když jdete spát s krásným náměstíčkem před stanem a když se vzbudíte tak tam stojí cizí stan. Tsss…


Co jsme šli obejít jako první bylo jídlo. Hned jen co se ve středu otevřel areál. A bylo tam toho dost – od hranolek, burgerů a hot dogů přes pizzu až po gyros, langoše či vietnamské nudle. Jídlo bylo s typickou festivalovou přirážkou, ale pro „pražáky“ nic šokujícího. Burger kolem 150 Kč apod.


Na to jak jsem z line-upu nebyla předem moc nadšená tak příjmeně překvapil. Druhý den byl za mě slabší i když ironicky ten byl nejvíc busy.

Můj cíl a highlight festivalu byli už od listopadu Bring Me The Horizon a to tak zůstalo. Ač jsem jejich setem nebyla až tak ohromená – energie jim v průběhu setu utíkala mezi prsty a konec koncertu jsme za Olieho dozpívali my. Ale zahráli mi Antivist takže birthday completed. Byla jsem i dost vpředu, což jsem nečekala. Dorazili jsme tam asi 10 minut před a já potvora jsem nás protáhla po okraji asi až do 8 řady.

Z čeho mám ale možná ještě větší radost je první řada na Yonace. Oželila jsem půlku setu The Hu (kteří byli mimochodem naprosto skvělí!) a běžela přes celý areál k jiné stagi.
Ještě při začátku jejich setu tam nebylo moc lidí takže nevím proč jsem tak hnala. Ale better be safe than sorry. Yonaka mé IG Story následně sdílela a zbytek i viděla – takže my day was made.
Poprvé a naposledy jsem je viděla v Berlíně jako předskokany Bring Me The Horizon a ještě z obrovské dálky. Takže jsem teď byla i ohromena jejich energií na pódiu. Kytarista, co už po první písničce odhodil košili, naprosto válel. Mít 10% jeho energie tak jsem spokojená.

Koho jsem naopak téměř neznala a nějakým nedopatřením se ocitla asi ve druhé řadě – Leoniden. Za mě beze sporu největší překvapení festivalu. Tak velké překvapení, že jsem si ještě v Hradci koupila lístek na jejich listopadový koncert v Praze.
A jestli kytarista Yonaky válel tak jejich kytarista (na obrázku v teplákách a bílém triku) měl hodinový záchvat padoucnice. Pořád to nechápu, ale bylo to dokonalý. Mám pocit, že za tu hodinu udělal víc dřepů než já za celý život.

Leoniden budou mít v listopadu předskokana, kterého jsem také na RfP viděla poprvé. I Love You Honey Bunny. Také jsem byla mile překvapená. Na jejich set jsem šla více či méně jen proto, že šli všichni ostatní z mé skupiny. Není to úplně kapela, kterou bych si vědomě pustila jen tak, ale živě to bylo zábava.

Překvapení bylo na RfP více. Až podezřele jsem si užila Toma Grennana, celou dobu jsme protancovali a bylo to strašně fajn. Boston Manor, You Me At Six, Hands Like Houses a Our Last Night jsou další mé objevy. Znala jsem je už před, ale moc jsem je neposlouchala – jen tu a tam písničku či dvě, pokud vůbec. Ale jejich sety byly taktéž skvělé.

Frank Iero byl splněným snem všech přítomných EMO kids. Zdaleka i nejhlasitější koncert, už před tím mě z horka bolela hlava (dvě hodiny před koncertem jsem prospala ve stanu rozprsklá jak mořská hvězdice jen aby se žádné části těla nedotýkaly) a toto mě dorazilo. Vibrovali mi všechny kosti v těle. Fake fan, ale neznala jsem před tím ani jednu písničku. Pochopte, stále oplakávám My Chemical Romance.


Každý den jsem viděla minimálně 5 koncertů. Proto jsem tam jela, nechtěla jsem se celé dny válet v chill zóně a vidět jen kapely co znám. Hodně neznámých kapel mě překvapilo více než ty na které jsem se těšila.

A koho že jsem viděla?

3.7.
John Wolfhooker

4.7.
Trocha Klidu
Boston Manor
Leoniden
Nothing, Nowhere
You Me At Six
Flogging Molly
Bring Me The Horizon

5.7.
Captives
I Love You Honey Bunny
Hands Like Houses
Eisbrecher
John Wolfhooker (akusticky)
Tom Grennan
Our Last Night
Olympic
In Flames
Rudimental

6.7.
Shoshin
The Hu
Yonaka
Frank Iero
Pale Waves




Long story short, RfP byl naprosto super a já pomalu, ale jistě, zahajuji kampaň za to, aby se tam příští rok objevili Palaye Royale. Uvidíme jak dlouho bude trvat než si mě kluci nebo RfP bloknout. Dělám si srandu (doufám).

Koho bych ráda viděla na dalším RfP?

Falling In Reverse (Ronnie by rozpoutal ten správný bordel aka abych si měla zpětně na co stěžovat)
Sleeping With Sirens
Samozřejmě Palaye Royale (ideálně aby hráli 4.7., ale to už bych chtěla moc 😀 )
Waterparks
Asking Alexandria
Tokio Hotel
(jsem škodolibá, ale taky bych je ráda viděla bez toho abych cpala peníze přímo jen jim)
Black Veil Brides / Andy Black (BVB je příští rok pravděpodobnější)
Slipknot
Flash Forward
To The Rats And Wolves

Chtěla jsem zmínit i nějaké české/slovenské kapely – ale nikoho neznám 😀 Letošní Olympic byl výborný tak bych si klidně zopakovala to, ale to se nestane, málokdy opakují dva roky po sobě kapely. Stejně tak bych nebyla proti I Love You Honey Bunny, John Wolfhooker či Trocha Klidu (sice mají strašně cheesy až cringe texty, ale v 11 se to dalo přežít a užít si to).

BYLI JSTE LETOS NA RFP? KTERÝ SET BYL VÁŠ NEJOBLÍBENĚJŠÍ? A KOHO BYSTE CHTĚLI VIDĚT PŘÍŠTÍ ROK?

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: