FEVER 333 CONCERT SUMMARY

IG TV shrnutí ZDE.

Na tento koncert jsem se strašně těšila. Kapela nominovaná na Grammy už za první rok svého působení, support pro Bring Me The Horizon (tak jsem je také objevila) apod. To je vše, co na mě kříčí „yes, please!“

Ale realita byla poněkud jiná. Často žertuji, že se na koncertech občas bojím o život. Scratch that, nikdy jsem se nebála, až tady. A fakt jsem se bála. Full blown panická ataka, level mé úzkosti prorazil střechu a já po koncertě téměř doslova utíkala, jen abych brečela v autobuse domů.

Wow.


K Futuru jsem přišla docela pozdě, až nějakých 10 minut před otevřením dvěří, takže jsem nestála ani tak před Futurem jako spíš před Tescem za rohem. Když jsem se dostala dovnitř tak mé vyhlídnuté místo, na schodech u sloupu, bylo zabrané a tak jsem si docela odvážně stoupla téměř doprostřed parketu. Ale zaplaťpánbůh jsem si pak všimla místečka u stolku vedle sloupu a nenápadně se přesunula tam.

Dobře jsem udělala, protože jen co Fever vyšli na pódium a zahráli první tóny tak se celý parket změnil v jeden velký mosh pit. Kolem mě se jenom prohnala hromada lidí a já absolutně nechápala. Kdybych zůstala stát na svém původním místě tak mě ušlapou v kaluži mého vlastního piva.

A jestli se něčím netajím tak je to má nenávist k mosh pits. Říkejte si, co chcete, ale koncert se dá užít i bez mosh pits. Tancujte, skákejte – je mi to fuk, ale co mají lidi z toho, že do ostatních strkají? Jestli si takhle vybíjí energii, tak ve mě vzbuzují do nebe volající agresi 😀

Tady to ale nebyl občasný mosh pit, s čímž jsem ochotná žít, ale toto trvalo celý koncert. Opakuji CELÝ KONCERT. A pak se do toho ještě přidali nonstop crowd surfeři. To jsem myslela, že mě odvezou. Já si jdu užít koncert, ale místo toho do mě lidi dvě hodiny strkají a snaží se mě stáhnout do pitu a ještě mám chytat crowdsurfery? Nope, not happening.

Z koncertu mám absolutní prd. Nebýt videí tak bych neviděla nic jiného než lidi vedle mě, které jsem od sebe neustále odstrkovala. Celou dobu jsem se křečovitě držela stolku a vřelé díky klukovi za mnou, který mě párkrát chytil aby mě nestrhl dav.

Dav byl maximálně bezohledný. Mosh pit, kde se dodržují určitá pravidla se dá přežít, ale když se i ty ignorují tak je to na pár facek. A asi hlavní pravidlo je netahat do toho lidi, co s tím nechtějí mít nic společného. Druhý den jsem do sebe jenom během dopoledne nacpala tři prášky proti bolesti. Byla jsem tak pomlácená, že jsem věřila tomu, že když mě Palaye večer obejmou tak to obrečím. Modřiny ze žeber mi mizí až teď, jen pro ilustraci.


Ale abych nebyla jenom negative Nancy. Kapela jako taková byla skvělá. Ale poté co jsem je viděla jako support Bring Me The Horizon bych od nic jiného ani nečekala.

Přinesli takové energie a elánu, bylo vidět, že si to doopravdy užívají. A vyprodané Futurum bylo doopravdy divoké. Lítali po pódium sem a tam, že jsem je vůbec nestíhala sledovat a čas od času je doslova hledala, protože tam kdy byly před 5 vteřinami už byl jen vzduch.


Ironicky jsem si je užila víc jako předskokany BMTH, sice jsem je vůbec neviděla jak jsme byly daleko, ale aspoň jsem se cítila v bezpečí a ne tak úzkostlivě, pečlivě balancujíc na hraně panické ataky.

Půjdu na ně znovu? Do tak malého klubu ne. A i větší halu bych si sakra rozmýšlela. Je to škoda, protože oni samotní jsou naživo skvělí, ale to publikum psychicky nedávám.

Doporučila bych to ostatním? Pokud se vyžíváte v mosh pitech nebo vám nevadí tak určitě běžte. Jak jsem řekla, je to skvělá show, odejdete sice pomlácení, ale nabití energií.

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: