Jak se setkat s vašimi oblíbenými umělci?

Svět se v tomto ohledu za poslední roky radikálně změnil (nebo mám alespoň takový pocit).

Když mi bylo 10, 12 let tak mi připadalo až nemožné potkat se tváří v tvář s jakoukoliv zahraniční „celebritou“ pokud jste neměli ze zadnice kliku a nevyhráli na T-Music M&G. Za prvé sem nikdo nejezdil (opět – alespoň si to nevybavuji) a za druhé M&G/VIP/apod. nebyli „a thing“.

A celebrity culture byla celkově docela jinde. Za mě se posunula tím správným směrem, co se vztahu umělec x fanoušek týče. Jsem skálopevně přesvědčená, že před 10 lety fanoušek neměl ty příležitosti jako má dnes. Velký podíl na tom určitě má zrod fandomů a rozvoj sociálních sítí, nástup nové generace „celebrit“… Stejně tak i posun myšlení fanoušků, před lety se k „celebritám“ vzhlíželo jako k polobohům, zatímco dnes fanoušek spíš ocení real lidi.

Budu se opakovat, ale chápu, že né každý má/cití potřebu své oblíbené muzikanty/atd. potkat. You do you, boo.

Já měla to štěstí a potkala velkou část svých oblíbených kapel. Člověk si na to nikdy nezvykne a i na popáté je stejné nervozní. Nebo alespoň já. Pokaždé jsem uzlíček nervů, menší nebo větší. Ať žije úzkost.

Rčení never meet your heroes mě ještě do zadku nekouslo, ale asi mám štěstí.

PLACENÉ M&G

Způsob ke kterému nepotřebuje štěstí, jen peníze. Posledních pár let se tento způsob šíří mezi kapelami apod., a nyní skoro každá kapela má alespoň jeden druh „VIP balíčku“.

Cena se samozřejmě liší kapelu od kapely, kde závisí jak na obsahu onoho balíčku (málokdy to je jen M&G), „slávě“ oné kapely a… jejich egu. Nebojte se ceny a obsah VIP porovnat s jinou stejně populární kapelou. Kolikrát fakt doopravdy platíte jen za ego, ale pokud vám to za to stojí tak no judgement.

Většinou neočekávejte ani nijak dlouhé setkání, většinou to jde celkem šupem. Pozdrav, fotka, rozloučení, šlus. Samozřejmě se to lehce liší kapelu od kapely, ale zázraky nečekejte.

O svých tipech a trikech pro VIP jsem psala už v lednu a post najdete tu – Koncertní 101 – tipy a triky.

Placené M&G jsem měla zatím jen se dvěma kapelami – Tokio Hotel a Palaye Royale. Nebe a dudy. Kapely si nejsou úplně nejblíž v počtu followerů, ale close enough takže je směle a vesele porovnávám.

Tokio Hotel: 2x M&G po koncertě (cca 250€; merch, podepsaný plakát, prof. fotka, selfie, Q&A) a jednou před koncertem (cca 120€; merch, podepsaný plakátm prof. fotka, Q&A). Kapelu to očividně nebaví, nechtějí tam být, kolikrát na ně čekáte klidně i dvě hodiny. Obzvláště po koncertě to je celé strašně uspěchané, protože tam tuplem nechtějí být. Kluci jsou milí, ale extra welcomed se necítíte. Rozhodně nečekejte že půjdou tu extra mile. Když se u nich moc zdržíte tak vás jejich bodyguard odtáhne za loket. Rozhodně platíte extra za jejich ego (hlavně dvojčat).

Žádný hate, kluky mám stále strašně ráda, ale jejich chování mi jde strašně proti srsti a nějak jim nevěřím, že si fanoušků strašně váží tak moc jak tvrdí. Kdyby to byla pravda tak by se asi chovali trochu jinak.

Palaye Royale: 2x M&G (65€), v balíčku je to samé co je v dražším balíčku od Tokio Hotel, jen bez selfie. Nečekáte na ně, jen co se dostanete dovnitř tak kluci už tam jsou. Netváří se jako když je to strašně obtěžuje, dostanete z nich upřímné úsměvy, plnohodnotnou konverzaci. Taky je to celkem šup šup, ale nikdo vás netahá za loket pryč. Kluci jsou až nechutně milí, dávají si tu práci a snaží se věnovat každému individuálně. Pokud jste je už potkali tak si vás pamatují (od pohledu, nebo i jméno či o čem jste se minue bavili apod.). Objetí a komplimenty jsou zdarma.

SETKÁNÍ PO KONCERTĚ

Mnoho kapel se po koncertě zdrží na místě a vy tak máte šanci. Většina se zdrží jen na chvilku třeba u tourbusu, ale jsou i tací blázni (ehm… Palaye Royale), kteří jsou odhodlaní potkat každého.

U tourbusu to chce trochu ostré lokty nebo se tvářit jako zmoklé štěně aby se nad vámi slitovali. Já se tvářím jako zmoklé štěně defaultně – všichni jsou potom strašně milí (což jsou tedy i bez tohodle výrazu).

Tady je hlavně důležité si uvědomit, že tam jsou z vlastní vůle a nebýt naštvaní, když odejdou ještě před tím než se k nim dostanete vy. Unpopular opinion, nic vám nedluží. Koncert, za který jste zaplatili, odehráli, zbytek je jen na nich. Nedluží vám setkání, fotku ani autogram. Ano, jsou tam kde jsou z části díky fanouškům apod., ale jsou to jen lidi – můžou být unavení, nemocní, nemít náladu na potkávání X lidí. Být fanouškem někoho není garancí ničeho – setkání, autogramu ani fotky. Takže nebuďte bitter Betty.

Takhle jsem potkala dvě kapely – Palaye Royale (ano, opět) a část Black Veil Brides. Tady porovnávání nemá moc cenu, jsou tam z vlastní vůle takže nárok fanoušků na cokoliv je 0. U Palaye máte více méně garanci že je potkáte, málo kdy odejdou dřív než je sál prázdný. U BVB to není tak jisté – u tour busu můžou a nemusí být všichni, pokud vůbec někdo.

Z PR***** KLIKA

Pak samozřejmě občas běží soutěže o M&G, kterých se můžete zúčastnit. Takové soutěže se většinou pořádají hlavně pro umělce, kteří VIP neprodávají, nezdržují se po koncertě nebo jsou prostě moc slavní (což píšu s největším sebezapřením, nikdo není tak slavný aby normální člověk nebyl hoden jejich přítomnosti).

Ale štěstí můžete mít i mimo soutěže. Např. Yungblud potká prvních 100 lidí z fronty (+ se zdržuje po koncertě, takže máte dvojitou šanci). Tam záleží jak velký koncert je. Já v Praze měla číslo 38 a to jsem tam doběhla až kolem půl páté a vůbec jsem nedoufala, že to stihnu (obzvlášť beru-li v potaz jak rychle ten koncert byl vyprodaný). Dominic je zlatíčko, sice to byl také fofr, potkat 100 lidí během 20 minut není na dlouhé vykecávání, ale všichni věděli do čeho jdou. Ale i tak jste se necítili odbytí – objetí, krátký pokec, fotka, další krátký pokec a odchod. Plus vzorek DNA zdarma, ten kluk strašně prská když mluví, být zhruba stejně vysocí je nebezpečné.


Je ironie, že to říkám já, ale hlavně nebuďte nervózní a buďte sami sebou. Nechoďte do těchto situací s bůhvíjakými představami či očekáváními. Když nic nečekáte tak můžete odejít jen příjemně překvapení.

Co se pro mě ukázalo býti nejdůležitějším je umět se zasmát sám sobě. Pravidelně ze sebe dělám idiota takže se to hodí. Někdy se hold nedokážu vyžvejknout, jindy zase mluvím tak potichu že mě pochopí až po čtvrtém „what was that?“ nebo si nekoukám pod nohy a málem přeletím hubou napřed přes křešlo, či konečně až díky fotce z VIP zjistím, že moje tílko je průsvitné fotí-li se s bleskem.

Asi si to žádá další článek o mých trapasech, že ano?

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: