PLAYLIST – ÚNOR 2019

Leden snad trval celý rok a únor naopak zase strašně utekl.

Únor byl první full-on koncertní měsíc a to konkrétně s Palaye Royale (posty z koncertů najdete zde – Stuttgart, Vídeň, Praha). A Palaye tvořili i 90% všeho co jsem poslouchala.

Opět se budu opakovat, ale v červnu na ně běžte (budou zpět v Evropě pro festivaly a další headliner a Praha je prý na seznamu). Co běžte – utíkejte. Neprohloupíte! Kluci to umí rozjet, je to pravá rock’n’rollová show, Remington má i naživo úžasný hlas, navíc ten jeho chraplák… Plus to je ta nejmilejší banda, kterou jsem kdy potkala.

V březnu si dávám „pauzu“ a na koncerty jdu jen dva, z toho na jeden vůbec nechci. White Lies (kam nechci) a To The Rats And Wolves (což bude nářez, pro nedostatek lepších slov). Takže snad březnový playlist bude pestřejší.

You’re Gonna Go Far, Kid – The Offspring

Na tuto písničku jsem si vzpomněla naprostou náhodou. Najednou mi v hlavě začalo hrát „Dance, fucker, dance!“ a já se toho dobré dva dny nemohla zbavit a zároveň si nedokázala vzpomenout z jaké písničky to je. Takže jsem potom odevzdaně googlila. V hlavě mi to zní pořád, ale to proto, že mi minimálně 4x denně řve do sluchátek.

Cure – To The Rats and Wolves

Na konci února vyšlo jejich nové album Cheap Love a nebýt jejich spamu na Instagramu tak na to úplně zapomenu. A v rámci příprav na jejich koncert to mám samozřejmě on repeat. Jak je poslední dobou u kapel zvykem, tak je to o něco popovější, ale s jejich screamem to je zajímavá kombinace a nijak mi to dvakrát nevadí.

Death Dance – Palaye Royale

To by v tom byl čert, aby se tu alespoň jednou neobjevili Palaye Royale. Death Dance miluju už jen kvůli textu:


All the sounds are in my head again, head again
And all the thoughts are running through my brain and out the door
Rather be dumb than sane, rather numb than in pain
But you can see all the things I’m going through
Rather be dumb than sane, rather numb than in pain
But you can see all the shit I’m going through

No no no, no no no
I hide my pain inside
No no no, no no no
I bleed to feel alive

Oh oh oh, oh oh oh
I am dead inside
No no no
Makes it hard to survive

We live in an age where sex and horrors are gods
We live in an age where all our bodies are flawed


No I can’t take it
All of these memories
I can’t fake it
I’m trying to fight it, I am dying
I just want to
Just be myself
I have tried to, but now I am someone else

Popravdě bych mohla odcitovat celou písničku 😀 Z paměti…

Face Down – The Red Jumpsuit Apparatus

Dva týdny zpátky jsem upřímně netušila, že nějací The Red Jumpsuit Apparatus existují. Dokud na mě nevyskočila na Spotify tato písnička. Musím uznat, že Spotify mě začíná dokonale znát a toto je pecka.

Westwood Road – Andy Black

Bylo 15. února, cca 6-6.30 ráno a já už přes hodinu seděla ve vlaku do Vídně, když jsem dostala notifikaci, že Andy Black přidal příspěvek na IG (ano, mám pro něj zaplé notifikace, judge me). Klik. A následoval menší meltdown. Nevím jestli to bylo to časnou hodinou, faktem, že jsem akorát držela v ruce své druhé kafe, 2 hodinami spánku předešlou noc či kombinací všeho, ale na férovku jsem měla slzy v očích 😀 Andyho hlas zbožňuji, ať už v Black Veil Brides či v jeho sólovém projektu, je jedno po kolikáté ho slyším, ale první slova mi vždy naženou husinu. A ten klip je k tomu také boží.

Sucker – Jonas Brothers

Vím, že tato písnička teoreticky vyšla až 1.3., ale to nevadí. JONAS BROTHERS ARE BACK. Upřímně toto je comeback, který jsem nečekala, nechtěla, ale jsem ráda, že se to stalo. Doufám, že zachrání pop music, protože ten aktuální stav je více než žalostný.


JAKÉ PÍSNIČKY HRÁLI NEJČASTĚJI VÁM?

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: