YUNGBLUD, 23.1.2019 // PRAHA

Sestřih najdete z koncertu Yungblud najdete na IG TV zde 🙂

První letošní koncert je úspěšně za mnou. Ještě se potýkám (a dlouho asi budu) s následky.

Byl to nejmenší koncert na kterém jsem kdy byla, ale zdaleka ten nejlepší. Na koncert jsem se doopravdy těšila. Viděla jsem pár rozhovorů atd. a Dominic je „dělo“ takže jsem měla tušení, že nohy na zemi moc mít nebude. Jsem stále úplně vyřízená (momentálně je pátek, 25.1.), úspěšně nemocná a téměř bez hlasu (když se pokusím mluvit více nahlas tak zním jak pubertální kluk).

Po tomto zážitku se nemůžu dočkat až Futurum ovládnou Palaye Royale.

Pár dní před koncertem jsem zjistila, že prvních 100 lidí ve frontě potká Dominica. A jak už jsem párkrát zmínila, pokud mi ti lidi přijdou fajn, zajímaví atd. tak je strašně ráda potkám. Jenže to mělo háček, já byla až do 14:00 v práci, takže jsem sama sobě nedávala moc šancí. Obzvlášť potom, co jsem ráno zaspala takže jsem ještě musela domů se převléct, nalíčit atd.

Z práce jsem téměř běžela, protože v jednu odpoledne tam bylo asi deset lidí, takže mé naděje byly stále naživu. Během půl hodiny jsem byla ready, čemuž odpovídalo mé líčení (tak křívé linky se mi dlouho nepovedly pff) a byla v poklusu zpátky na Anděl k Futuru.

Při doběhu krátce po čtvrt na pět jsem dostala číslo 38. Takhle „brzo“ jsem nikdy na koncertě nebyla a to bylo docela pozdě 😀

Nějakou dobrou duši napadlo nás nechat čekat v předsálí takže jsem ani nemusela mrznout venku, ale představa že budu ještě tři hodinu sedět na studené podlaze se mi nelíbila a tak jsem se šla projít (čti: nabít telefon a najíst se) a vrátila jsem se až kolem šesté, půl sedmé. V tu chvíli bylo už předsálí nacpané lidmi, já se dovnitř ještě protřela, protože jsem měla číslo, ale dost lidí už čekalo venku a z mého cpaní se dovnitř neměli moc radost.

Za chvíli ale nastala anarchie. Lidem venku došla trpělivost a začali se hrnout dovnitř. Takže lidi s čísly se procpali co nejblíže ke dveřím do sálu a minimálně hodinu jsme strávili namačkaní jak sardinky.

Musím přiznat, že v první řadě na Tokio Hotel koncertě jsem měla víc místa než tady tu hodinu a něco. Z prvu se na lidi řvalo ať zavírají dveře, ale čím déle jsme tam stále tím více lidí chtělo ty dveře otevřít. Nějakým způsobem se mi povedlo odložit si bundu v šatně, sice ten proces trval asi půl hodiny jelikož lidi mě odmítali nechat projít, ale trpělovost růže přináší. A pak i krátce po půl osmé začali pouštět do sálu, prvních 100 lidí.


Setkání s Yungbludem/Dominicem

Jen co se ty dvěře otevřeli tak do nás vrazil ten čerstvý, nevydýchaný vzduch a já se nemohla dočkat až jimi projdu.

Dole v sálu se již tvořila fronta na fotku s Dominicem a já se přiznám, že mi chvilku trvalo, než jsem ho v té místnosti „našla“. Je to celkem drobek, z nějakého důvodu jsem si myslela, že je vyšší a tak celkově „mohutnější“. Kdyby byl nestál na špičkách (a já stála normálně) tak nebude o moc vyšší než já.

Před nějakými třemi, čtyřmi měsíci jsem netušila, kdo Yungblud je, takže jsem zdaleka nebyla tak nervózní jak bych asi měla být. Když jsem byla na řadě a došla k němu tak mě objal, na což nejsem zvyklá – v 99% to bývá zakázané, ale třikrát hurá jeho imunitě. Zároveň mi pochválil kalhoty, což jsem si všimla, že každému nějak zalichotí. A je to fakt taková prkotina, ale v ten moment to udělá dost, obzvlášť je-li člověk nervózní. Po fotce jsem s ním ještě chvilku mluvila, říkal jak je nadšený, že je v Praze atd., já na to odvětila něco ve smyslu „hope you’ll love it here, we will break you“ na což se zasmál s „I’m fucking ready“ a po otráveném pohledu slečny, co to fotila, a mým „have a great show“ jsem se poroučela.


Koncert

Tušila jsem, že dav na koncertě bude úžasný, ale toto šokovalo i mě a téměř došlo na mé slova „we’ll break you“. Mezi písničkami se klidně minutu či dvě tleskalo, skandovalo a došlo to až do stádia, kdy i Adam (kytarista) nevěřícně rozhodil rukama, když se na něj Dom obrátil nejspíše s výrazem WTF.

Nejsem hudební kritik, mám hudební hluch takže komentovat pěvecké výkony mi moc nepřísluší. Upřímně s tím jakou dává do vystoupení energii a že prakticky nestojí chvilku na místě je nesmyslné čekat bezchybné vokály. Je to co to je, když k tomu mikrofonu nedoběhne tak hold řádek či dva vynechá a jede se dál. Ale neberte to tak, že zpívat neumí.

Jeho energie šla (a stále jde) mimo mě, skákal po pódiu jako hopsakoule celou hodinu a půl či dvě. Nebylo vidět, že by ho to nějak zmáhalo a mě po první písníčce píchalo v boku.
Z koncertu jsem odcházela promočená na kost, možná trochu TMI, ale je to tak. Nejen X-krát politá vodou (hned při první písničce jsem to schytala), ale hlavně neuvěřitelně zpocená. Což v osmistupňových mrazech je naprosto ideální 😀 A řekněme, že svlékat kožené kalhoty byl docela zážitek


Od koncertu jsem moc nečekala (i když jsem slyšela jen ty nejlepší věci), protože koncerty v Praze bývají obecně underwhelming, jelikož jsme trošku suchaři. Ale toto mě odrovnalo.

Všem z celého srdce doporučuji jít na jeho koncert až se zase vrátí nebo si udělat výlet za hranice.

Stojí to za to!

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: