TO NEJLEPŠÍ A NEJHORŠÍ Z HUDBY // 2018

2018 byl pro mě docela revoluční rok co se hudby týče.

V mých nejhranějších skladbách není jediná písnička od Tokio Hotel, jejich nadcházející album a tour mě nechává naprosto chladnou a zásnubám Toma s Heidi Klum se akorát směju (pokud jste single nevěste hlavu, váš manžel(ka) se možná ještě nenarodil(a)).

Za to jsem zcela vzala za své, že do konce života budu EMO kid (o EMO připravuji celý post, protože 99% lidí tento termín používá nesprávně a i já kolikrát označím za EMO něco, co není EMO ani omylem).

Už jsem se Vámi podělila o své nejhranější skladby uplynulého roku tak dnes to trochu zbilancuji a podívám se na zoubek tomu nejlepšímu a nejhoršímu, co rok 2018 nabídl.

TO SE POVEDLO!

YUNGBLUD – 21st Century Liability

Yungblud jsem si pustila čistou náhodou, už ani nevím proč. Ale už z první písničky, Machina Gun (F**k the NRA), jsem byla nadšená a mé nadšení přetrvává i po poslechnutí celého alba. Twenty One Pilots strčí do kapsy bez mrknutí oka.

Jeho lednový koncert ve Futuru je beznadějně vyprodaný a o co víc/hůř – nikdy ani lístky neprodává. Pokud o někom víte, dejte mi prosím vědět! Budu vám nadosmrti vděčná 🙂

Panic! At The Disco – Pray For The Wicked

Na toto album byly smíšené reakce – prý nudné, moc egoistické. High Hopes je první P!ATD #1 hit on roku 2006 (I Write Sins Not Tragedies) takže něco je dobře.

Panic! jsou jedni z mála pop umělců, které dokážu vystát (ano, pop; z nějakých důvodů je všichni řadi do rocku či rock’n’rollu, ale toto není ani jedno z toho). A buďme upřímní, cokoliv s Brendonovým hlasem bude znít dobře (5 oktáv rozsah, pff nefér) a já se už nyní psychicky připravuji na březnový koncert a na fakt, že při první vysoké notě mi vytrysknou slzy.

I don’t know how but they found me – 1981 Extended Play EP

Důkaz, že Panic! je dobro světa je i fakt, že díky Panic! svět zná Dallona Weekese a tímpádem i I Don’t Know How But They Found Me. A to nevydali ani album, jen EPčko a i tak se dostali na tento seznam. Momentu kdy vydají celé album se upřímně bojím, protože pokud bude alespoň z poloviny tak dobré jako toto EPčko tak jsme mrtví.

Palaye Royale – Boom Boom Room (Side B)

Jaké překvapení! Palaye Royale jsou bez pochyby objevem roku, až takový objev, že je příští rok uvidím třikrát. Úplně v klidu všechno svedu na Remingtona (zpěvák), protože jeho hlas je naprosto úžasný a já s mojí úchylkou na hlasy jsem tomu nedokázala dlouho odolávat.

Black Veil Brides – Vale

První letošní nové album a i první letošní koncert. Black Veil Brides není každého šálek čaje takže se můžeme shodnout na tom, že se neshodneme.

Nebudu tvrdit, že je to nejlepší co kdy vydali. To ne. Ale i tak to je solidní album a jedna z mála kapel, který stále píše starý dobrý kytarový sóla. A to fakt pořádný.

 

UGH ALE TOHLE BYL OMYL…

Three Days Grace – Outsider

Od odchodu Adama Gontiera už to není ono, ale jejich předchozí album, Human, nebylo dvakrát špatné. Ale na toto album si ani po více než půl roce od vydání nemůžu zvyknout. Většinou nemám problém si poslouchnout celé album najednou, ale u Outsider se u třetí písničky ztratím v myšlenkách a přestanu vnímat.

Twenty One Pilots – Trench

Vím, že to opakuji při každé příležitosti, ale Twenty One Pilots je jedna z má tzv. EMO kapel, které prostě nemůžu přijí na chuť. Ale poté co vydali Jumpsuit a  Nico and the Niners se ve mně zrodila naděje, že jejich nové album bude něco co se mi bude líbit. A ono ne. Trench je za mě největší průšvih rokuNudnější album jsem dlouho neslyšela

The 1975- A Brief Inquiry Into Online Relationships

Ugh, nevím proč stále dávám šanci kapelám, které se mi prostě nelíbí. The 1975… vlastně asi ani nemám slov. Původně jsem měla v plánu na jejich nové album psát recenzi… popravdě mám ji rozepsanou (možná jí někdy i dopíšu), ale těch 1000 slov by se dalo shrnout asi takto – PROČ? Jsem si dala i tu práci a udělala si pořádný research a když jsem poslouchala Matta (??, zpěváka) jak o jednotlivých písničkách mluví tak jsem čekala bombastické album. A prdlajs. Stále jsem nebyla schopná se albem prokousat.

Ale každopádně jim patří moje osobní cena za nejhorší song roku a to za TOOTIMETOOTIMETOOTIME (ne, to není překlep).

MEH…

Against the Current – Past Lives

Nevěřila bych, že to někdy vypustím z pusy, ale Against the Current je asi jediná kapela, která zní lépe na albu.

Jako předskokani pro Fall Out Boy mě nenadchli, žádná stage-presence – kytaristi jak leklý ryby, za celou dobu se nehli z místa a zpěvačka jen přecházela sem a tam; a hudebně také nic moc, vše znělo strašně podobně. Ale toto album není dvakrát zlý. Až jsem pro to musela vytvořit novou kategorii

Good Charlotte – Generation Rx

Při psaní tohoto postu jsem si ho poslechala celé znovu abych se ujistila, že doopravdy patří sem. A asi patří.

Celkově je to ok album, doposlouchám ho celé a nijak extra se u toho nenudím. Ale je to album, které jsem čekala od Good Charlotte? Moc ne.

SHRNUTÍ

NEJLEPŠÍ ALBUMBoom Boom Room Side B, Palaye Royale

NEJLEPŠÍ SONGKing of the Clouds, Panic! At The Disco

ŽHAVÝ OBJEV – Yungblud

NEJHORŠÍ ALBUMTrench, Twenty One Pilots

NEJHORŠÍ PÍSNIČKATOOTIMETOOTIMETOOTIME, The 1975

RADĚJI VYTĚSNITTOOTIMETOOTIMETOOTIME, The 1975

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Product Categories:
Post Categories: