Koncertní 101 – tipy a triky

Koncerty jsou můj druhý domov. Dokáží být sice neuvěřitelně frustrující, ale lehce tomu se můžete vyhnout. Stačí přijít připravení, se správným mind-setem a znalostí základní koncertové kultury.

Už přes osm let „trpím“ namáčklá v upocených davech a nechávám si dobrovolně šlapat po nohou. Od mého prvního koncertu se toho hodně změnilo – ať už z hlediska pravidel klubů a hal tak i na mé straně. A věřím tomu, že jsem i přišla na pár triků jak si celý ten proces zpříjemnit a ulehčit.

Nikdy jsem nebyla na koncertě typu One Direction či Justina Biebera takže nedokážu posoudit jak užitečné jsou mé rady pro koncerty tohoto druhu. Ale po shlédnutí pár videí a kvant hysterických fanynek si myslím, že pokud s tímto přežiju hard-rockový koncert tak vy přežijete i dvě hodiny masové hysterie. A ještě vás budu obdivovat, já bych prchala.

A tak pokud si nejste úplně jistí co se sebou na koncert, co na sebe a podobně tak klikejte.

CO SE SEBOU

Za posledních pár let se pravidla klubů a hal radikálně změnili. Pravidla možná byly napsaná již před tím, ale nikoho moc netrápili a ochranku už vůbec ne, ale to vše se změnilo po Bataclanu. Byla jsem na koncertě pár dní poté a příšnější kontrolu jsem do a od té doby nezažila.

Jednotlivé kluby a haly se lehce liší v tom jak velkou tašku apod. vám dovolí vnést dovnitř, ale věřte mi, že pokud vaše zavazadlo je větší než A4 tak budete mít smůlu. Obecně platí, čím menší tím lepší. Omezte i obsah tašky, ve většině případů totiž kontrolují i obsah a nechcete aby se přehrabovali ve vrstvě účtenek, ubrousků atd. Ale nemyslete si, že je „očůráte“ tím, že si věci nacpete do kapes – dnes už i šacují. A tak se vyplatí být na pozoru zda nejsou oddělené fronty pro ženy.

Sebou vcelku nic nepotřebujete – lístek (pokud váš lístek má QR nebo čárový kód tak ten kód před koncertem neukazujte na žádné fotce), klíče, telefon, občanku a peníze. Zbytek je zcela ad hoc.

Láhev s pitím nepronesete, nějaké kluby vám seberou víčko a flašku vám nechají, což je potom osina v zadku, ale v tomto případě se vyplatí si víčko schovat do podprsenky, samozřejmě ne přímo před nimi. Nejde jim ani tak o to abyste si koupili pití uvnitř, ale spíš o to, že někteří lidé ty lahve (i ty plné) hází po vystupujících (viz Brendon Urie, kterého knock-outovala plná láhev). Takže láhev je potencionální zbraň, stejně tak selfie tyče, s nimi také máte utrum. Většinou nenechají projít ani transparenty na pevné konstrukci. Takže buďte doopravdy opatrní s tím, co si berete sebou.

Vnášení kamer je poněkud zapeklitější. Oproti zaběhlé informaci, že o tom rozhoduje hala/klub, o povolení kamer a případně o tom jaké kamery jsou povolené rozhoduje samotný umělec. Respektive může over-rule pravidla haly. Takže se vyplatí si to zkontrolovat, jak u haly tak u samotného umělce. Např. Panic! At The Disco povoluje i profesionální kamery + 1 objektiv, navíc pokud vás Zac (bodyguard) uvidí s hezkou kamerou tak vám může dát šanci být pár písniček před bariérou.
Ale vyplatí se to mít se sebou černé na bílém, protože ochranka občas ani neví čí koncert to je, natož jaké mají pravidla a kolikrát si vymýšlí blbosti.

Ale co nikdy nesmí chybět je powerbanka. Krátíte si čekání scrollováním apod. a není nic horšího než když vám po třetí písničce chcípne telefon. Doporučuji si pořídit takovou, která vám telefon nabije minimálně dvakrát – jednou při čekání před halou a podruhé v případě nouze při koncertě či cestě domů.


CO NA SEBE

U oblečení platí podobné pravidlo jako u předchozího bodu. Čím míň tím líp (s přihlédnutím na počasí).

Většina hal a klubů bude mít k dispozici šatnu, ale pokud je to velká akce tak u té šatny strávíte po koncertě mládí (po Five Finger Death Punch + Papa Roach jsme na kamarády, co si dali věci do šatny, čekali přes hodinu).

Pokud musíte jít v bundě tak si vemte nějakou skladnou, kterou bez problémů přehodíte například přes zábrany, tašku či zavážete kolem pasu. Nikdo nechce držet bundu 3 hodiny v ruce.

Já, koncerty zběhlý blázen a docela otužilec, zásadně chodím ve flomcavém křiváku a například pod bundu už neberu žádný svetr, maximálně třeba flanelku či něco lehkého, co uvážu kolem pasu.
Je lepší stát chvilku v bundě než se prostor zahřaje, než ze sebe postupně sundavat vrsty jako cibule. Budete toho mít akorát plný zuby a lidi kolem vás taky – není nic horší než když do vás někdo strká taškou přes kterou má 20 vrstev oblečení. Jestli jste cibule tak si odložte v šatně.

Pokud máte v plánu čekat X hodin před halou a venku bude zima, vemte si starou deku + podsedák nebo si kupte nějakou levnou, kterou vám nebude líto tam nechat a zabalte se do deky. Je-li extra zima, kupte si v lékárně navíc termo-fólii nebo si ji vemte ze staré autolékárničky.

Pokud vás třeba někam povezou rodiče nebo máte kamarády co bydlí poblíž a nejdou s vámi, domluvte se s nimi, že si vaše přebytečně věci těsně před koncertem vyzvednou.

Silně doporučuji bavlněné trika nebo cokoliv za sacího materiálu. Úplně nejlepší jsou různá body s volnými zády apod. nebo tílka s velkými průramky – pak máte příjemný průvan a je vám stále fajn.
Šifonové košile apod. nechte doma. Ať chcete nebo ne tak se zpotíte. Kožené kalhoty apod. jsou určitě fajn v obecné rovině, ale po koncertě to je jiná story. Uff.

Boty… kapitola sama o sobě. Sandálky, žabky apod. nechte doma i když je venku 30 stupnů, nechcete-li přijít o prsty. Vemte si minimálně tenisky. Nejideálnější jsou boty s pevnější špičkou, aby případné šlapání na nohu tak nebolelo, ale tenisky jsou zlaté minimum. Já na koncerty většinou nosím vojenské kozačky či workery – v zimě nemám omrzliny a v létě to stále vypadá cool. Ale prosím vás, máte-li v plánu crowdsurfing tak boty tohoto typu nechte doma!

Není totiž nic lepšího než dostat kanadou do spánku… Au.


Trochu „kontroverznějším“ tématem je make-up. V žádném případě nechci nikomu říkat co může a nemůže nosit. Ale je vhodné uvážit několik věcí…

  • jak moc se potíte. Pokud z vás po 10 minutách leje tak bych se možná vyhla tomu full-coverage make-upu co nosíte každý den a raději se držela něčeho lehčího.
  • voděodolná řasenka je vás nejlepší kamarád. S ní si můžete s klidným srdcem i pobrečet.
  • vykašlete se na rtěnky, minimálně ty výrazné. Nechcete celý večer přemýšlet zda se vám nesetřela, nerozmazala, nedrolí apod. Raději si přibalte balzám na rty.
  • nikdo vás neuvidí. Nejsem ten správná osoba, protože s make-up na koncerty si vždy vyhraju, ale at the end of the day, na koncertech bývá tma, uřícený a zpocení budete všichni stejně a nikdo nebude zkoumat zda máte dokreslené obočí nebo ne.

KONCERTNÍ ETIKA

Jste oblečení, zabalení a co teď? Koncert se pro vás může ubrat více směry…

a) máte lístek na sezení, tudíž nemusíte stát ve frontě abyste měli fajn výhled a stačí když přijdete půl hodiny či hodinku před tím než se otevřou dvěře (takže cca 2-2,5 hodiny před samotným koncertem)
b) máte GA (general admission, takže stání pod pódiem) a je vám jedno kde budete, takže opět stačí když se na místě objevíte cca hodinku před otevřením dveří. Říkám hodinku, protože i když lidi jsou ve frontě kolikrát od rána tak tu hodinu před, nebývá ta fronta ještě tak dlouhá a kontroly u vstupu zaberou dost času (ozvlášť je-li to velká akce) a tak je lepší tam být dřív a vyhnout se tak největšímu návalu a neriskovat, že přijdete o část koncertu.
c) máte VIP a jste vysmátí. VIP mají vlastní pokyny, takže se řiďte jimi. Pokud dostanete instrukci být v 17.00 o vchodu G, buďte tam v 16.55. VIP doopravdy na nikoho nečeká.
d) máte GA, ale chcete být co nejblíž pódiu a v tomto případě si přečtěte následující odstavec 🙂

JAK BÝT POKAŽDÉ V PRVNÍ ŘADĚ?

Může se zdát, že na tuto otázku je velmi jednoduchá odpověď – stát ve frontě jako trotl od božího rána. Samozřejmě je to jedna z možností pokud máte ten čas, ale jsou i jednodušší cesty. A předbíhání to není – prosím, nepředbíhejte/nesnažte se protlačit frontou jako buldozér.

Na můj poslední koncert jsem dorazila ani ne půl hodiny před tím než otevřeli dveře. Zdaleka jsem nebyla první, konec fronty jsem nešla solidních 300 metrů od samotného vstupu. Ale i tak, kdybych chtěla tak bych si našla místo v cca 4-5 řadě po pódiem.

Ale první řada není všechno 🙂

V dnešní době musíte počítat s tím, že před vámi půjde dovnitř 30-300 lidí (v závislosti na tom, čí je to koncert), kteří si koupili VIP. Ale nejdou dovnitř až s tak velkým předstihem. Z mých zkušeností je to cca 10-15 minut (pokud tedy ještě nemají před koncertem jiný program s kapelou). Což si oni neuvědomují a myslí si, jak nemají času nazbyt takže jsou u merche, u baru, v šatně apod. A to, v kombinaci s brzkým příchodem k hale a tedy dobrým místem ve frontě, vám dává šanci ulovit místo u barikády. Ale nemusíte tam být celý den, byly koncerty kam jsem přišla asi 2 hodiny před a byla jsem vepředu. Záleží jak se zachováte když se dostanete dovnitř.

Před tím než se někde upíchnete si pořádně zkontrolujte halu. Většina lidí má tendenci chtít místo uprostřed pódia, takže strany bývají vždy prázdnější což se rovná větší šanci ulovit místo v prvních řadách. Většinou mám již předem preferenci na jaké straně chci být, podle toho jak se kapela hýbe po pódiu, což mi taky šetří čas při hledání nejlepšího místa.Vždy když jsem byla vepředu tak to bylo po straně pódia a ač si myslíte že blbě uvidíte tak ve finále uvidíte nejlépe. Nikdo se na vás netlačí, máte prostor skákat či tancovat a celé podium máte jako na dlani.

Pokud vás jde víc tak je dobré delegovat role, např. chcete-li si odložit věci do šatny – tak všechno dát jedné osobě, druhý člen výpravy může vyrazit pro pití a zbytek může jít držet místa apod.

Internet je plný tipů jak se vetřít do první řady či jak si vyrobit falešné lístky do lepší sekce (u jednotlivých sekcí už je většinou neskenují, ale jen kontrolují zda tam doopravdy patříte) apod., ale prosím nedělejte to. Buď tam buďte brzo, vydobijte si dobré místo čestně nebo se prostě smiřte s místem vzadějc. Občas když to není vyprodané tak vás tam ochranka pustí, když poprosíte, ale doopravdy neriskujte, že vás vyhmátnou a vyrazí vás.


Nemáte místo u bariéry? Ani v předních řadách? Nezoufejte! Koncert si skvěle a možná i lépe užijete ze zadních řad 🙂

DALŠÍ TIPY PRO NEJLEPŠÍ KONCERT

  • mluvte s lidmi ve vašem okolí. I když jste na koncertě se svými kamarády tak se vyplatí si najít další. Hodí se – můžete si odskočit pro jídlo, pro pití a tak celkově se cítí člověk příjemněji, když na něj jsou namáčklí lidi, které „zná“. Navic už předem máte něco společného a je pravděpodobné, že celkově váš hudební vkus bude dost podobný takže jste si rovnou našly parťáky na další koncerty. Kamarádi z koncertů jsou ti nejlepší kamarádi.
Navíc máte možnost poznat lidi z celého světa 🙂
  • bavte se s ochrankou, lidmi u merche apod. Známí na správných místech nejsou k zahození. Obzvlášť pokud jste ve frontě strávili celý den tak kamarád sekuriťák bodne. Je to taky nebaví tam stát a jen civět. Navíc nevíte kdy se vám bude hodit voda či pomoc u bariéry a hlavně vědí věci, co můžou obyčejný koncert změnit v nezapomenutelný zážitek. Lidi u stánků s merchem jsou úplně jiná kategorie, u menších kapel to jsou většinou jejich kamarádi takže chcete-li něco podepsat atd. tak by onen člověk měl být váš nejlepší kamarád.
  • zaberte si pro sebe co největší prostor. Obzvlášť máte-li jen lístek na stání. Sedněte si na zem, stůjte hodně rozkročmo atd. Čím víc místa si ulovíte před začátkem koncertu tím více vám ho zbyde až zhasnou světla. Lidi do vás budou pravděpodobně strkat a snažit se dostat před vás, ale nenechte se. Stůjte pevně, oni to za chvilku vzdají a půjdou otravovat někoho jiného.
  • pokud hraje předkapela, kterou nemáte rádi, doražte později. Jedna z mých oblíbených kapel často dělá support jiným, momentálně v Británii s Enter Shikari, a lidi je z nějakého důvodu nemají rádi a fanoušci Enter Shikari to dávají dost najevo a mrzí to nejen nás, fanoušky, ale i je a to mnohem víc. Enter Shikari budou i v Praze spolu s Set It Off a chování jejich fanoušků je důvod proč nepůjdu a to chci vidět Set It Off (o Enter Shikari jsem do teď v životě neslyšela),  just nope. Takže pokud předem víte, že předkapelu nemáte rádi, doražte později a obětujte místa vpředu nebo se alespoň ovládejte natolik, že nebudete skandovat jménu hlavního vystupujícího během jejich setu a mít zdvižený prostředníček.
  • nebojte se do lidí strčit. Tím neříkám, že máte do lidí strkat hlava nehlava bez důvodu, právě naopak (nechtěnému tlačení apod. se nevyhnete), ale když vás někdo chce odstrčit z cesty, strčte ho zpátky, dloubněte ho loktem (nebo… ehm dejte mu pěstí ehm). Vymezte si hranice a braňte je. Jakmile přes vás přeleze jeden člověk tak vás čeká ješte tlupa jeho kamarádů – takovýhle lidi přichází v tlupách a ničí koncerty.
  • zkontrolujte si, kde se nachází nejbližší východy. Sama jsem to začala dělat až loni. Koncerty jsou mé happy place takže mě nikdy ani nenapadne, že by se mohlo něco stát, ale jeden nikdy neví. Lidi jsou schopni zaútočit na koncert Ariany Grande, které zpívá o zlomeným srdíčku, a já chodím na koncerty kritizující náboženství, války, světové vlády apod. a tak opatrnosti není nikdy dost. Náhoda je blbec a může se stát cokoliv jiného.
  • nebuďte sobci. Pokud ochranka vpředu posílá kelímky s vodou tak si cucněte a pošlete ho dál, nejste jediní kdo má žízeň.
  • pokud vám není dobře, řekněte to lidem kolem vás. Je jedno jestli je neznáte, řekněte jim to, obzvlášť pokud se vám motá hlava, nemůžete dýchat, je vám na omdlení. Dohlédnou na vás a pokud bude potřeba dostanou vás z davu ven – ať už sami nebo upozorní security.
  • pozor na crowdsurfery. Obzvlášť pokud jste ve středu. Středy parketu se sebou nesou několik nevýhod – tlačenice, mosh pity a crowdsurfery. Nechcete-li býti dotčeni ničím z mého výčtu tak nestůjte ve středu. A když už k vám crowdsurfer dopluje, NEPOUŠTĚJTE HO! Můžete mu vážně ublížit.
  • netrapte se tím co si ostatní myslí. Všichni jste zaplatili za lístek tak se bavte! Tancujte, skákejte, zpívejte z plných plic a vůbec se netrapte názorem ostatních.

MÁTE VIP?

Posledních pár let bylo svědkem rozmachu VIP lístků/balíčků. Já osobně proti nim nic nemám a párkrát už jsem ho i měla a zcela chápu, že pokud to je vaše poprvé tak je to o nervy.

VIP lístky mají většinou přednostní vstup, takže máte solidní šanci být v prvních řadách. I já byla nějakou dobu first row warrior, ale pak mi došlo, že vzadějc vidím jednak líp, ani se nemusím s nikým přetlačovat a tak celkově mi je líp (mám lehkou klaustrofobii, úzkosti a jako bonus nízký tlak). A jelikož VIP mají mimo přednostního vstupu ještě jiný program a tak mi ta první řada nepřijde tak důležitá. Ale each to their own.

Ten jiný program většinou bývá mimo jiné i Meet&Greet. Což je ta o-nervy-část a nutí vás zapomenout, že šifonová košile a podpatky nejsou ideální outfit.

Znám stejně velké hudební fanoušky jako jsem já, kteří vůbec necítí potřebu své oblíbené umělce potkat a to je OK. Samozřejmě jsou kapely, které mám ráda, ale potkat je nechci. Ale pokud mi ti lidi přijdou zajímaví, zábavní, no prostě fajn kopa tak je potkám ráda.

Říká se, never meet your heroes, protože vás většinou a nevyhnutelně zklamou. To riziko tam samozřejmě je; neznáte je, nevíte jací jsou apod. Ale při nejmenším vám to otevře oči. Já nikdy vyloženě zklamaná nebyla, ať z placeného M&G nebo náhodného setkání. Pravda, náhodné setkání (po koncertě, Black Veil Brides) jsem si užila víc, protože nespěchali, byli uvolnění a bylo na nich vidět, že tam chtějí být. Placené M&G jsem měla (zatím) jen s Tokio Hotel a znovu bych to do toho s nimi nešla – viditelně je to nebaví, je to uspěchané (jestli máte půl minuty face to face tak je to možná moc) a pro to co to je, je to zbytečně drahé. Já s nimi nikdy neměla vyloženě špatnou zkušenost, ale vím, že ne všichni odešli s příjemným zážitkem.

Různě populární kapely/umělci mají různě naceněné VIP lístky/balíčky, takže záleží na vás zda vám za to stojí. Těžko se určuje, co už je drahé a co ne; nezáleží to jen nich, je v tom započítaná cena věcí co například dostanete, pronájem prostoru, zda to pořádá někdo pro ně (Adventures in Wonderland pro Thirty Seconds To Mars, Treehouse Ticketing pro Tokio Hotel apod.) atd.

Já vždy byla zastáncem toho, že kapely v tomto ohledu nebudu porovnávat, ale to vyletělo oknem.
Porovnávejte jako o život, čtěte „recenze“ od fanoušků co je už potkali, sledujte videa na jejich YT kanále pokud něco takového provozují, sledujte jejich interakce s fanoušky na sociálních sítích apod. Pokud jste rozhodlí, že je chcete potkat tak se tím ujistíte, že toho nebudete litovat, to za prvé a za druhé třeba zjistíte, že bez ohledu na VIP stejně budete mít šanci je potkat buď u merche či před tour busem. Nebo po porovnání počtu jejich fanoušků na Faceboooku/Instagramu/apod. a jejich cen za VIP lístky s jinou srovnatelně populární kapelou, zjistíte, že platíte za jejich nabobtnalé ego a řeknete si stejně jako já – fuck you guys.

Pokud jste na podobné vlně jako já a máte VIP tak mám pro vás pár rad, které můžete a nemusíte brát vážně, protože seznam mých trapasů na M&G je docela solidní.


Jsou to také jen lidi. Tohle si můžete opakovat jako mantru dokolečka dokola, ale být tváří v tvář s tou osobou z pódia je prostě děsivé. Je to nefalšovaná emocionální horská dráha. Ale udržte se pohromadě a chovejte se co nejvíc normálně – oni to ocení, budete totiž jedni z mála. Udržet emoce na uzdě je těžké, obzvlášť je-li to někdo, kdo pro vás hodně znamená, ale brečící a vyšilující fanoušci make everyone uncomfortable. Buď je utěšují lidi ve frontě, mimo frontu nebo samotná kapela – ti jsou možná na tyto reakce zvyklí, ale i tak pokaždé vypadají ztraceně.
Stejně tak i pokud se nehroutíte tak s nimi mluvte jako s kýmkoliv jiným, mezi vámi není žádný rozdíl, jste si rovni a pokud si ta kapela/umělec myslí cokoliv jiného tak za to nestojí.

Váš životní příběh nikoho nezajímá. Ač to zní krutě tak je to pravda. Uvědomila jsem si to, až když to takhle na plnou hubu řekl VIP organizátor ve Varšavě a zpětně si uvědomuji, že pravidelně protáčím oči, když někdo takovou story spustí. Hodně lidí má tendenci jim začít vyprávět celou životní story jejiž pointa je, že jim pomohli s tím a tím apod. Vynechte to a rovnou jim řekněte, že vám pomohli. Ušetříte čas všem.

Buďte připraveni čekat. Obzvlášť máte-li M&G po koncertě a ještě tuplem je-li koncert v jejich domovském městě. Musí se osprchovat apod. a pokud jsou „doma“ tak tam mohou mít kamarády, rodinu apod. Já nejdéle čekala asi 2 a půl hodiny (mé selfie je z 1:18 ráno uff), ale zase nám třeba objednali pizzu, VIP koordinátor z toho sám nebyl nadšený a snažil se nám to vynahradit takže i blbli s jejich fotografem atd. Není to ideální a upřímně si nemyslím, že je to dvakrát profesionální- ať si počká rodina a né platící fanoušci, ale budiž.
Silně tedy nedopuručuji Tokio Hotel VIP s M&G po koncertě v Berlíně a Hamburgu, strávíte tam mládí a odejete silně underwhelmed, protože v těchto městech je tuplem vidět že tam nechtějí být.

Komunikace je klíčová. Nebojte se jich zeptat, pokud chcete třeba něco podepsat apod. Většině kapel, které takovýhle mecheche pořádá, na fanoušcích záleží a tak se vám nějakým způsobem pokusí vyhovět. To samé máte-li nějaký problém, nebojte se jít za VIP koordinátorem (mě na prvním VIPčku sháněl vodu atd.), je tam od toho aby vám pomohl a zajistil, že si večer užijete. Jít za ním doporučuji i v případě nejste-li VIP, i tak se vám pokusí pomoct a většina z nich jsou fajn lidi tak si s nimi aspoň i promluvíte (+ jak jsem už zmiňovala s takovými lidmi se vyplatí být za dobře). Rozhodně je lepší problémy řešit na místě, než potom brblat na Twitteru.

A ještě pár bodů na závěr:

  • jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá. V těchto případech to platí dvojnásob. Členové kapel nejsou splachovací a pokud se rozhodnou, že vás vážně nemají rádi tak se to s vámi potáhne celý večer. Naopak když budete milí apod. tak vám projde i porušení ne tak důležitých pravidel, tedy hlavně stanete-li se během večera „nejlepšími kamárady“ s koordinátorem VIP.
  • nic vám nedluží; z duše nenávidím lidi, kteří argumentují stylem „však jsem zaplatila lístek tak musí tohle a tamto…“, nemusí nic a opět jak se do lesa volá.
  • máte-li pro ně dárek tak vás pravděpodobně nenechají ho předat z ruky do ruky. Netuším proč to tak je, ale zřejmě pro ušetření času a bezpečnost.
  • nenoste jim jídlo ani pítí – ledaže by vás viděli ho brát na baru; vyhodí to. Každý je ze začátku rád, ale pak sní jedny cookies se zapečenými vlasy (true story) a rychle změní názor.
  • respektujte jejich osobní prostor, jsou-li objímací typ tak to nabídnou sami, orgnizatáři většinou objímání stejnak zakazují – nemoci apod. a tour nepočká. Nesahejte na ně (ruka kolem pasu/ramen apod. na fotku je samozřejmě ok), žádné líbání na tvář apod. – jste pořád přeci jen cizí lidi.

Ať je to čí je to koncert tak se hlavně bavte! Každodenní starosti nechte před halou a na těch pár hodin vypněte. Budete odcházet sice unavení, ale zároveň plní energie.

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: