PALAYE ROYALE BOOM BOOM ROOM SIDE B // RECENZE

Bratrské trio z Las Vegas, ale původem z kanadského Toronta; Remington Leith, Sebastian Danzig a Emerson Barrett. První unsigned umělci, co vyhráli MTV Musical March Madness v roce 2014 a od té doby jsou na téměř nepřetržité tour ukazujíc neuvěřitelnou oddanost svému umění. Jejich dechberoucí živé vystoupení si získali rychle rostoucí fanouškovskou základnu (Soldiers of The Royal Council) a v roce 2016 vydali dlouho očekávané debutové album, Boom Boom Room (Side A) pod Sumerian Records.

Je rok 2018 a Palaye Royale jen přidávají úspěchy za svůj pomyslný opasek, včetně strhujícího vystoupení na letošním Slam Dunk festivalu, dokončení poslední Warped Tour stejně tak jako nahrání a vydání jejich sophomore alba, Boom Boom Room (Side B). A jaké že je?

Skáčou do toho rovnýma nohama a otevírají album s Death Dance. Skladba se zabývá negativama moderní společnosti a konfliktními zásadami, které prosazuje. Pokroucená self-image, pochroumané mentální zdraví a nezdravé cesty útěku toho, které chtě nechtě používáme. Během prvních tří minut je všem jasné, že se zdaleka nevydají cestou přeslazeného pop-rocku/pop-punku s Boom Boom Room (Side B).

I když je to méně komplikované než úvodní skladba tak Teenage Heartbreak Queen rozproudí adrenalin od prvního kytarového riffu. Neodolatelná melodie, syrový, ale dynamický rock a dechberoucí harmonie budují intenzitu a dávají na odiv elegantní práci s nástroji. Sebastianova kytara na této skladbě, stejně jako na zbytku alba, je neskutečná. Konzistetní jak z pohledu vedoucího nástroje tak rytmu.

You’ll Be Fine se vrací k debatě o mentální individualitě, prezentujíc vnímavý pohled na to jak “neběžnost” je vnímaná jako negativum. Pro Emersonův výstup na bubnech snad nemám slov – nekonečně zajímavý a impulzivní. Stejně tak Remingtonovi vokály, jeho barva hlasu je stále něco, co mi nahání husí kůži, což v kombinaci s temnými tématy, kterých se texty dotýká, je nebezpečná kombinace.

Není zcela tak pravdou, jak byste u Palaye Royale mohli čekat, že “čím hlasitější a bláznivější tím lepší; i když to živě rádi drží hot and heavy. Ale Dying In A Hot Tub, Mrs Infamous (My Sweetness) a do určité části i Hospital Beds ukazují komplexnejší styl více než se spoléhají na vášnivý přednes. Mrs Infamous konkrétně  mluví o rozporu emocí zranitelnosti a bezohlednost ve vztazích, s mnohovrstvou důvtipností.

Love The Void je analytické objevování života a lásky, co vám podrazí nohy. Zakončit album touto skladbou by bylo chytré rozhodnutí, ale Palaya Royale se rozhodli ještě přihodit The Boom, filozofickou rozpravu, které má potenciál živit několik celonočních konverzací či vás dny nenechat spát. Nečekaný a až geniální přídavek.

Vzhledem k tomu jak očividně talentovaní Palaye Royale jsou, není těžké uvěřit tomu, že v tvorbě budou pokračovat a stoupat vzůru. Umělecké uchopení nuancí melancholie a zlomyslnosti, které se vyskytují na Boom Boom Boom (Side B), mají obrovský a ohromně výbušný potenciál, pokud by tuto cestou šla kapela dál. Ale to nám napoví jen čas.

Boom Boom Room (Side B) neobjevuje nové žánry, ale je kombinací klasických rockových, popových a post-punkových vlivů s nezaměnitelým podpisem Palaye Royale. Zatímco jejich harmonie, palpitace rytmů a to, jak sdílejí hudbu, vytváří výrazný, duchovní a zvláštní zážitek.

Share: