PLAYLIST – ŘÍJEN/LISTOPAD 2018

V říjnu jsem se klepala na svůj další hudební splněný sen – Bring Me The Horizon živě. Koncem října a začátkem listopadu navíc dvě mé oblíbené kapely vydali nová alba atd. A to se rozhodně v mém playlistu promítlo.

Opravdu si dávám záležet, abych Vám v těchto postech vždy ukázala něco nového a neopakovala se. Nevím nakolik jsem úspěšná, protože poslouchám jen určité množství kapel a můj vkus hudby není zrovna mainstream (i když Panic! asi je…).

Veškeré měsíční playlisty nově vytvářím i na Spotify. Tento můžete najít TU.

YONAKA – CREATURE


Yonaka je dalším zářným příkladem, proč se vyplatí věnovat pozornost předskokanům. O jejich existenci jsem neměla ani potuchy dokud jsem je neviděla minulý týden v Berlíně na pódiu. Ženské hlasy v hudbě já osobně moc nemusím (strašně lehce se mi oposlouchají a pak mi lezou na nervy), ale její hlas je naprosto úžasný a já si Yonaku dávkuji po troškách, ať mi to chvilku vydrží.

FEVER 333 – MADE AN AMERICA


Další objev z mého posledního Berlínského výletu. Po Yonace jsem čekala něco podobného. takže když spustili tak jsme se na sebe s kamarádkou jen zaraženě podívaly. Čekaly jsme všechno, jen ne toto. Ale nakonec to byla naprostá smršť, v tom nejlepším slova smyslu.

BRING ME THE HORIZON – MANTRA


A konečně samotný důvod proč jsem se opět táhla do Berlína – Bring Me The Horizon. “Objevila” jsem je už v jejich popovější fázi s jejich posledním albem Throne v roce 2015 (ano, toto je jejich popovější stránka) a i přes to jsem si na Mantru musela zvykat. Ale na živo to bylo naprosto geniální, nekecám, když řeknu, že v tom davu nikdo nestál pevně na zemi, všichni skákali, mlátili hlavou – neskutečná energie, která vydržela celý koncert.

FALLING IN REVERSE – LOSING MY MIND


Losing My Mind vždy pro mě byla nudnější sestra Losing My Life, ale za poslední měsíc mě to nějak chytlo. Nikdy bych nevěřila, že rap v hard-rocku si dokáže přivlastnit někdo jiný než Linkin Park (ano, vím, že nebyli/nejsou hard-rock, ale new-metal, ale nechytejte mě za slovo :D), ale Ronnie Radke mě asi přesvědčil o opaku.

I DON’T KNOW HOW BUT THEY FOUND ME – ABSINTHE


IDKHow se pomalu stávají mou slabostí. Slabost jsem měla už pro Dallona ještě během Panic! časů, texty co spolu s Brendonem napsali pro Too Weird to Live, Too Rare to Die jsou výborné (až tak, že se stanou motivem mého dalšího tetování, ale pssst!). Celý koncept za jejich debutem jsem vysvětlovala již v přechozím Playlistu – ztracené nahrávky kapely z 80. let, která nikdy pořádně neprorazila; a to mi přijde naprosto geniální a co víc -v jejich případě to funguje.

9. listopadu vydali debutové EP, já to poslouchala během pár hodin po vydání a byla jsem nadšená. Už teď se nemůžu dočkat jejich full lenght alba.

I DON’T KNOW HOW BUT THEY FOUND ME – BLEED MAGIC

PALAYE ROYALE – DEATH DANCE

Za poslední měsíce jsem si Palaye Royale doopravdy oblíbila, hlavně tedy Remmingtonův hlas, až na tolik, že v únoru jdu na jejich pražský koncert. Když už je řeč o koncertu – tak mě to až šokovalo, že hrají v Praze. Vůbec jsem to nečekala, nikdo je nikdy nezná, když je zmíním, ale má to palcem Rock For People tak asi nějaká poptávka bude 🙂

Share: