MOJE TETOVÁNÍ

“Neee, to už je vážně poslední, slibuju!”

Věta kterou opakuji mamce pokaždé, co mi na kůži přibude další obrázek, A vůbec nemám tu sílu slib dodržet.

Začalo to zcela nevinně. Jedním tetováním a pak dlouho dlouho nic. Pak se s nimi roztrhl pytel.

První tetování jsem si nechala udělat v 17, s posvěcením rodičů (tedy alespoň mamky, tátovi jsem to takticky řekla až když jsou ho měla a on do dneška žije v přesvědčení že mám jen jedno). Už ho nemám, nechala jsem si ho překrýt, protože bylo naprosto šeredný 🙂 Překrýt jsem si nechala nejen z důvodu, že bylo šeredný jak noc, ale také strašně cringe. Tenkrát jsem si myslela bůhví jak znak nekonečna není cool. No… není to cool.

Dělal mi ho týpek v ústeckým Tribu a už to nezní jako nejlepší nápad. Tetování milo spíše šedé, než-li černé, křivé čáry, nápis co měl být “alien” vypadal spíš jako “a lie n”. Asi dva roky zpátky se mi ho pokoušel zachránit v Praze Fíla (na IG @filatattoo), bless his soul, ale tomu tetování již nebylo pomoci.

Jestli jsem byla šikovná, tak možná někde vidíte fotku a sami asi usoudíte, že to není nic moc.

Asi každého zajímá bolest i mě strašili jak zápěstí je nesnesitelné atd., ale tak žhavé to nebylo. Samotná bolest samozřejmě záleží na vaší toleranci, únavě, nervozitě atd. Na stupnici od 1 do 10, kdy 1 je šimrání pírkem a 10 stahování z kůže, tak to bylo tak 1,5. Doopravdy jsem to téměř necítila, jedině co bylo lehce nepříjemné byly ty šlachy vedoucí středem ruky, ale to by se dalo přirovnat ke škrábnutí kočky – spíše to pálilo.

Pak v roce 2015 následoval šíp na žebrech. Tenkrát to byla moje první návštěva Fíly a od té doby jsem nebyla u nikoho jiného (tedy až na to poslední spontánní tetování). I když ani ten šíp nebyl nijak extra plánovaný. Poslala jsem e-mail a za týden či dva šla.

Bylo to mé období deep quotes a ta níže ke mě promluvila asi nejvíce a tak jsem skončila se šípem:

“An arrow can only be shot by pulling it backward. When life is dragging you back with difficulties, it means it’s going to launch you into something great. So just focus and keep aiming.”

Nebudu vám lhát, byla jsem pos***** až za ušima, když jsem ta šla. Žebra jsem přeci jen úplně jiná kategorie bolesti (aspoň se to říká) a vzhledem k tomu, že jsem první tetování téměř necítila, tak jsem nevěděla co čekat. A co také nepomohlo byl fakt, že jsem noc před tím byla na noční takže jsem vůbec nespala – z práce jsem jela rovnou za Fílou.

Teď si budete myslet, že jsem se naprosto zbláznila, ale ta bolest nebyla tak hrozná jak jsem se bála. Tak 3 z 10. A hodně to mělo co dočinění s tím, že jsem se bála Fílovi pod rukou dýchat 😀 Prakticky jsem půl hodiny zadržovala dech.

Cca půl roku po jedné straně žeber následovala strana druhá. Chtěla jsem to stále mít spojené s tím šípem, potažmo tím citátem, ale ten byl moc dlouhý na to, abych si ho na žebra flákla celý a tak jsem ho shrnula do “keep aiming”. Další e-mail Fílovi a šlo se.

Byla jsem relativně v klidu, jedna strana byla v pohodě tak bude v klidu i druhá. Ale já vám nevím jestli touhle stranou vede víc nervů či co, ale tak v pohodě už to nebylo (ale opět jsem půl hodiny prakticky zadržovala dech :D). Této straně musím dát takových 5 z 10.

Po žebrech jsem si dala docela dlouhou pauzu, dalším mým tetováním je až překrýtí toho prvního, což bylo letos v lednu.

K tomu jsem se rozhoupávala asi nejdéle. Všechny má předchozí tetování bylo relativně drobnosti, tohle mělo potenciál být velký. Ale když jsem seděla s depkou nad učením na státnice a viděla jsem, že Fíla otevřel booking tak jsem do toho šla. It’s just skin.

Žádný velký význam zatím nehledejte, chtěla jsem nějaký “plevel”, luční kvítí, chcete-li, a mám vlčí máky. Díky tomu, že jsem trotl co se neumí česky pořádně vyjadřovat, to Fíla kreslil až na místě – protože klasicky já o koze, on o voze.

U této kérky, jsem došla k závěru, že linky jsou mnohem horší než následné stínování a (mě osobně) to přes kosti bolí méně. Když tetoval přes zápěstní kloub tak jsem si to téměř užívala, kdyžto čím více na předloktí byl tím to bylo horší. Ale i tak bych celkově tomu nedala víc jak 4 z 10.

A zatím posledním přírůstkem je tento kousek na stehně. Potřebovala jsem nějakým způsobem sama sobě dokázat, že jsem a budu EMO děcko a tak jsem sáhla po textu od Fall Out Boy z písničky Save Rock and Roll (ft. Elton John).

“You are what you love, not who loves you”

Chtěla jsem aby to bylo vidět a žádné místo na rukou mi nepřišlo dost dobré nebo by teoreticky překáželo něčemu jinému co je v plánu; ramenem ani kliční kostí jsem si nebyla úplně jistá a tak jsem se přesunula k nohám. Jediné dost široké místo, aby se to tam vešlo bez dvojího obtáčení, bylo stehno a jelikož jsem chtěla, aby to bylo vidět tak zhruba na úroveň konce sukně.

Rozhodla jsem se během pár dní a pak si jedno odpoledne naklusala do Inkoustu během jejich flash day. Ujal se mě Pedro a šlo se na věc.

O bolesti jsem neměla vůbec žádnou představu, ale vzhledem k tomu, že mě to vždy paradoxně bolí více přes “masité” částí, jsem tušila, že to nebude zrovna procházka růžovým sadem. A rovnou vám řeknu, že vnitřní část stehna byla chyba – hrůza! Stehnu obecně bych dala asi 6 z 10, ale vnitřní části 8 z 10. Ještě na lehátku jsem si dělala srandu, že jsem si blbka vybrala moc dlouhý nápis. A i se mi zdálo, že strašně tlačil na strojek, ale nevím jestli to nebylo tím, že na stehně má do čeho tlačit, kdežto na předloktí ne.

Co mám v plánu dál? V prosinci budeme s Fílou dodělávat tetování kolem zápěstí a pak se uvidí. Nic neplánuji, ale co já vím, třeba mi jednou zase hrábne 🙂

Ale ještě mi dovolte abych to shrnula.

Tribo v Ústí n.L. bych asi vyloženě nedoporučovala. Kolem té doby, co jsem tam byla já tam bylo více lidí, co znám a nikdo z nich není zpětně moc spokojený. I když co jsem viděla na Facebooku tak dělají hezké věci a už je tam i více tatérů tak možné se zlepšili.

Fílu nemůžu nedoporučit, všechny lidi co znám posílám za ním (kolik z nich mě poslechlo nevím :D) – neuvěřitelně talentovaný a milý kluk. 3 ze 4 mých tetování jsou od něj a to čekání za to stojí. Co vím, tak otvíra booking dvakrát nebo třikrát za rok tak je třeba si to ohlídat a pak neváhat.

Inkoust se těžko hodnotí, byla jsem tam jen jednou a to tetování se stále hojí. Prostředí hezký, i když já se tam moc dobře necítila. Před tím jsem ve studiu s více tatéry nikdy nebyla a asi to není nic pro mě, alespoň tedy v Inkoustu. To velké množství lidí mi vadilo, i když v tom růžku, kde jsem byla byl klid, ale i tak tam pořád někdo trajdal atd. A stále mi v hlavě vězí docela pasivně agresivní poznámka o Fílovi, která mě hodně zarazila  a asi mi šla i proti srsti. Konkurence je konkurence, ale před zákazníkem by se to asi řešit nemělo.

CO VY A TETOVÁNÍ? MÁTE? PLÁNUJETE?

JESTLI MÁTE DOPORUČENÍ A TIPY NA SKVĚLÉ TATÉRY V PRAZE TAK ŠUP S NIMI DO KOMENTÁŘŮ 🙂 RÁDA OBJEVÍM NĚKOHO DALŠÍHO.

Share: