LONDÝN 2018 // Black Veil Brides, Asking Alexandria & To the Rats and Wolves

Ve svých novoročních předsevzetích zatím failuju a to dost, ale snad se z toho dostanu a začnu se sebou něco dělat. Ale vychází mi alespoň jedno předsevzetí – plním si sny.

Momentálně sedím v autobuse ve vlaku pod kanálem La Manche a mířím zpátky do Prahy (ehm to už bylo před téměř týdnem, oops). Byla jsem na otočku dva dny v Londýně a jak je mým zvykem poslední dobou, když cestuju tak cestuju za koncertem.

V Londýne jsem si splnila další bod z mého checklistu “Kapel, které musím vidět živě” a to – BLACK VEIL BRIDES (BVB). Pár let zpátky byli oznámeni jako jeden z headlinerů RfP, ale pak to zrušili – a to bylo nejblíž, co jsem byla jejich koncertu. A když oznámili tour společně s Asking Alexandria tak jsem věděla, že jedu. Někam, kamkoliv. Volba padla na Londýn, protože ač jsem tam byla již asi 6x tak to město si mě naprosto získalo a nikdy mě neomrzí tam jezdit. Na více informativní post o Londýně se můžete podívat ZDE.

BVB poslouchám už od roku 2010, kdy prorazili se songem Knives&Pens. Narazila jsem na ně naprostou náhodou, byli mi doporučení YouTubem po sledování Schrei videoklipu. Takže to že se pomalu přeorientovávám na BVB místo TH je nadneseně řečeno chybou Tokio Hotel samotných 😀 Každopádně jsem celé ty roky neměla mentální kapacitu na to se plně dostat do BVB fandomu, protože jsem měla hlavu plnou Tokio Hotel, ale poslední týdny a měsíce mi k tomu poskytly dost prostoru a já už jsem schopná si k jejich obličejům přiřadit jména – do cca listopadu jsem znala jen Andyho (zpěvák).

Resurrection tour má dva headlinery – Asking Alexandria a Black Veil Brides. Plus jejich evropským předskokanem byli To the Rats and Wolves.

Já nejsem typ, co byl někdy nějak nadšený z předskokanů, málokdy jim věnuju pozornost a přiznám se, že párkrát jsem stála i zády, protože jsem se bavila s kamarády. Jediný předskokan, který mě prozatím oslovil byl Børns, který hrál před The Neighborhoods (kteří mě naopak zklamali a to jsem je ani moc neznala). Nyní se k němu přidali To the Rats and Wolfes, což je jak jsem zjistila německá kapela.

SPOTIFYTo the Rats and Wolves


První z headlinerů, který se chopil mikrofonu byli Asking Alexandria. O AA jsem věděla i před touto tour, matně jsem zaznamenala jejich šachy se zpěvákem apod., ale nikdy jsem je neposlouchala. To se změnilo až na konci prosince, kdy vyšlo jejich nové self-titled album Asking Alexandria, které je naprosto “prďácký”. Jejich starší kousky, jsem neměla šanci si ještě všechny poslechnout a nejsem si úplně jistá jestli mě to láká. Z toho co zahráli na koncertě mám pocit, že jejich starší písničky nebudou tak úplně můj šálek čaje. Screamo snesu do určité míry a trochu se bojím, že AA se připojí k Five Finger Death Punch v kategorii “všeho moc škodí”. Danny (zpěvák) má úžasný hlas když zpívá a dle mého je škoda, že pořád jen řve.

Jejich část jsem si ale užila i díky publiku, které bylo naprosto úžasné a ne jednou jsem se zasmála na nějakou tu vtipnou průpovídku na pódium – např. zahráli kousek z písničky Baby od Biebera, chvilku mi vůbec nedošlo co hrajou, až když jsem si zpívala refrén tak mi to seplo a z pódia se jen ozvalo “oh shit, sorry, wrong song”.

Setlist:

Into the Fire
Killing You
To the Stage
Under Denver
Run Free
Alone in a Room
The Final Episode (Let’s Change the Channel)
Not the American Average
Vultures (Acoustic)
Someone, Somewhere (Acoustic)
Eve
Where Did It Go?
A Prophecy

Encore:
Moving On
The Death of Me (Rock Mix)


Po AA a nekonečném čekání na pódium konečně vyběhli Black Veil Brides. Určitě to znáte taky, když vidte svojí oblíbenou kapelu/zpěváka/zpěvačku poprvé naživo tak máte takový ten moment, kdy Vám dojde, že jsou vlastně skuteční. V tomto šoku jsem prožila první písničku, obzvlášť já s mojí úchylkou na hlasy – pokud má někdo doopravdy příjemný hlas tak můžou číst Zlatý Stránky a já budu s radostí poslouchat a Andy je jedním z těch lidí – hluboký, ale jemný hlas, melted butter. A tak první zvuk, který na pódiu vydal, mi nahnal husí kůži. Taktéž nechápu jak takový drobek jako Andy může zařvat tak jak umí, kde se to v něm bere?

Kapela nastoupila s takovou energií, kterou jsem ke konci tour ani nečekala. A dav znovu ožil, kolikrát jsem neslyšela Andyho, ale jenom nás – naprosto neskutečné! Kluci si ten šílený dav maximálně užívali a i přesto, že na dálku špatně vidím a stála jsem skoro úplně vzadu, jsem viděla ty široké úsměvy. Z čeho jsem byla unešená asi nejvíc (krom Andyho hlasu) byl Jinxx a jeho housle. Hudbě rozumím asi tak jako fyzice (čti: nemám ani páru), ale housle v rocku mě asi nikdy nepřestanou bavit.

Už od příchodu do sálu jsem přemýšlela, k čemu mají na pódiu dvě obrovská děla. Usoudila jsem, že asi na mlhu, protože mi nepřipadali jako konfetový typ. Ale k mému překvapení se při poslední písničce, In the End, na nás snesly červené konfety. (Také ta ironie, že poslední písnička je In the End; mělo by to být Goodbye Agony, protože v této fázi jsem již necítila  nohy a neskutečně mě bolely záda)

Setlist:

Faithless
Coffin
Wake Up
I Am Bulletproof
Rebel Love Song
When They Call My Name
Shadows Die
Lost It All
The Legacy
Wretched and Divine
Knives and Pens

Encore:
Perfect Weapon
Fallen Angels
In the End


Overall koncer byl neskutečný! Den poté nemůžu téměř mluvit, mé tělo se snaží násilně se zbavit mých plic, pokud stojíte dál než dva metry ode mě tak Vás pravděpodobně neuslyším, nohy necítím a bolest zad je nepopsatelná – to je známka skvělého koncertu. Update: téměř o týden později – nikdy jsem snad neměla takovouhle chřipku, tělo se mi asi snaží naznačit, že jsem na takovýhle koncerty asi stará 😀

Jakoukoliv ze zmíněných tří kapel můžu jen a jen doporučit – showmeni na svém místě a skvělí muzikanti.

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: