Ohlédnutí se za VŠ + soukromá VŠ, ano nebo ne?

Follow my blog with Bloglovin

Ke konci září jsem odstátnicovala a tento víkend oficiálně dostala i svůj diplom. A tím je další etapa mého života uzavřena, jelikož ve studiu dále nepokračuji – alespoň zatím.

Tři roky utekly jako voda a tak je čas se ohlédnout na své působení na vysoké škole a mé dojmy. Plus zamyšlení se zda soukromé školy jsou doopravdy tak lehké jak si všichni myslí.

Nikdy jsem to tuším nezmiňovala, ale chodila jsem na Metropolitní univerzitu v Praze. A konkrétněji na obor Anglophone Studies.

VÝBĚR A PŘÍJÍMACÍ ŘÍZENÍ

Už na střední jsem měla velice jasnou představu o tom co chci studovat, takže můj výběr byl docela omezený – angličtina, historie, literature, ale ideálně všechno dohromady a ne pedagogika. Zprvu jsem uvažovala i oboru na UKčku, Anglistika-amerikanistika, ale tam mě odradilo x-kolové přijímací řízení (a teď zpětně jsem ráda, že jsem se ušetřila 6 semestrů fonetiky a fonologie). Po dni otevřených dveřích práve na Metropolitní univerzitě jsem měla jasno. Jedna z největších (ne-li největší) soukromá škola u nás, kvalitní vyučující a vysoké procento studentů, co se dostanou na Erasmus oproti ostatním VŠ. Dále také jednoduché přijímací řízení (+ já ještě měla výhodu, že mi písemný test prominuli, protože mám FCE a dělala jsem pouze pohovor) a výsledky víte, do dvou dnů, pokud si zavoláte na studijní. A asi úplně nejlepší informace ze všech – nemusíte dělat SCIO testy (považuji se za relativně inteligentní osobu, ale u SCIO testů bych vyhořela na maximum).

STUDIUM

Mohu mluvit jen za sebe a jen o mém oboru, nevím jak to funguje na ostatních oborech či v jiných budovách.

Na většině vysokých škol je zvykem, že si svůj rozvrh do jisté míry sestavujete sami během zápisu předmětů. Na MUP to tak nefunguje a rozvrh dostane již hotový, jediné co si můžete vybrat je jeden ze dvou volitelných předmětů. Ale i tak ty rozvrhy jsou sestaveny relativně rozumně, vzhledem k možnostem vyučujících jsou přednášky nacpány do co nejméně dnů. Další, co je poněkud odlišné je docházka. Na většině VŠ jsou povinné jen semináře a cvičení, my měli do jisté míry povinnou docházku u všech předmětů. Ale někteří to měli napsané jen v syllabu a ve skutečnosti to měli na salámu.

Co se skladby předmětů týče, po většinu času jsem neměla pocit, že by se nějak extra odchylovaly. Neříkám, že mi všechny něco daly nebo byly extra zajímavé, ale co se dá dělat. Jedna z věcí, co mě na MUP lákala byli zahraniční vyučující. Mohu spočítat na prstech jedné ruky, kolik vyučujích za semestr byli Češi. V průměru jeden, dva. Tento fakt Vám nabídne možnost zažít úplně jiný styl vyučování, než klasický český styl „powerpoint a hodina a půl monologu“ a taktéž je úplně něco jiného poslouchat o britské historii od Čecha a od rodilého Ira. Ono celkově se zahraničními profesory máte úplně jiný vztah – od první hodiny je oslovujete křestním jménem, lítaj vtipy, sarkastický poznámky – to jsem od českého vyučující nikdo neviděla, ani vtipy natož tykání.

Samozřejmě i tady se najde ten jeden profesor, který na jeho první přednášce v prváku, spustí monolog o tom jak se půlka z nás nedostane do druháku apod. Já tomu našemu dala přezdívku „sexistický prase“, byla na třech jeho přednáškách a následně přestoupila do druhé skupiny – protože čeho je moc, toho je příliš.

ZKOUŠKY OBECNĚ A SZZK

První zápočet jsem dostala až ve třeťáku, v posledním semestru, veškeré předměty před byly zakončeny zkouškou. Což si teď možná říkáte, že je to šílenství, ale fear not. Dejme tomu, že za semestr máte 5-6 předmětů a z nich vždy minimálně u dvou se zkouška rovná esej. A když už to je zkouška tak je písemná. Já svojí první ústní zkoušku měla v 5. semestru (pokud nepočítám angličtinu na konci prváku, která byla stylem popiš a porovnej obrázky).

Eseje? Hmm to zní jednoduše, se Vám honí hlavou. Ale z hlediska času by bylo možná rychlejší naučit se na zkoušku, než psát 2 500 slov o tématu vhodném možná tak na 800. A když do toho započítáte i čas na research a poctivé zdrojování podle předpisů tak na konci zkouškové nechcete na klávesnici ani sáhnout natož jí vidět.

Co se státnic týče, z těch jsem měla největší vítr. Jednak kvůli mému stylu učení – učím se na poslední chvíli což znamená, že jen co odejdu ze zkoušky tak už nic nevím, protože je to všechno uložený v krátkodobý paměti – a jednak také proto, že nám k hlavně průběhu samotných státnic nikdo nic moc neřekl. Ale teď zpětně těch pár týdnů musím říct, že je to podobné jako s maturitou. Před maturitou jste si také nedokázali představit, jak se to všechno zvládnete naučit a už vůbec jste si nepředstavovali, že jí přežijete, ale jakmile byla za Vámi tak Vám došlo, jaká to byla „fraška“.

SOUKROMÁ VS. VEŘEJNÁ

Soukromé VŠ jsou stále z nějakého důvodu zahaleny do obrovského stigmatu. „Diplom zadarmo“, „škola jenom jako“ apod. Samozřejmě opět záleží na škole. Ono se hodí zapřemýšlet za co vlastně té soukromé škole platíte. Soukromé školy mají trochu jiný rozpočet než-li školy státní, takže si mohou dovolit své vyučující lépe zaplatit, ne-li si dovolit ty lepší plus zahraniční; mohou si dovolit modernější vybavení; menší skupiny na přednáškách (a v ročnících obecne), což se obzvláště u jazyku projeví apod.

Rozhodně zaplacení školného neznamená přímou neručeno cestu přímo za titulem – X lidí muselo žádat o opravné termíny během zkouškového, X lidí opakovalo celý třeťák, X lidí vylítlo u státnic na poprvé i na podruhé. Nikdo nám nic nenaservíroval, jak si mnozí lidé myslí.

Tento podzim se roztrhl pytel s  nastupujícími do prváku na vysokou a tak doufám, že tento post je příjemným osvěžením proudu „první týden/měsíc na VŠ“.
Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: