Who cares if one more light goes out?

Je pátek večer, sedím ve svém novém bytě bez internetu (díky O2!) a mysl se mi toulá (za to můžu asi poděkovat vínu), učení počká, že ano? Nejsem ten blogger, od kterého se dočkáte neuvěřitelně hlubokých úvah, můj mozek takhle nefunguje. Já mám radši texty, které jsou přímé a neplácají prostor poetickými úvahami o životě chrousta.
V konceptech jsem našla rozepsaný článek s mou reakcí na sebevraždu Chestera z Linkin Park. Upřímné od toho osudného večera jsem se nad tím snažila nepřemýšlet a má mysl se tomu tématu úspěšně vyhýbala, ale jednou to přijít muselo.
Toho večera jsem byla kdesi na drinku a kolem devátý vyrazila směr domov. Cestou na tramvaj mě „vyrušila“ zpráva od Treehouse na FB a tatéž zpráva mě donutila otevřít i Twitter, kde jsem měla v plánu si „postěžovat“, když jsem zahlédla tweet od iHeartRadio. Tweet se zprávou, které mi i o více než měsíc později, nahání husí kůži. A jak jsem tweet četla dokolečka dokola, abych se ujistila, že mi něco neuchází, tak jsem si vzadu v mysli uvědomila, co mi akorát hraje ve sluchátkách za písničku… Heavy. A to je asi jedno ze slov, kterými by se dalo popsat jak jsem se v ten moment cítila. Stále jsem si přála, aby to byl hoax. Ale zprávu začalo šířit i BBC a pak se přidal i Mike Shinoda a jeho tweet byl jako sůl do otevřené rány.

Who cares if one more light goes out? Well I do…

Stejně tak nejsem člověk, který by byl nějak extra citlivý na úmrtí slavných osobností. Jediná smrt, která mě předtím zasáhla byl Michael Jackson. Možná jsem tenkrát byla těch reakcí uchráněna, protože fandom jako takový byl stále více či méně v plenkách a neoperoval v podobných rozměrech jak nyní. Ale dnes v dobách Twitteru a Tumblr je téměř nemožné se tomu vyhnout, obzvláště pokud se pohybujete ve fandom komunitě. A to celou tu tragédii dělala ještě horší, vidět a číst reakce lidí, kterým Chester a Linkin Park zachránili život. A ještě hůř se četli zprávy, že nějací lidé spáchali sebevraždu, protože bez Chestera a kompletních Linkin Park si nevěděli rady.

Just ‚cause you can’t see it, doesn’t mean it isn’t there…

Vím, že pro mnohé je tato představa naprosto mimo jejich dimenzi, stejně tak jako fakt, že psychické problémy jsou stejně vážné jako „klasické“ nemoci. Jeden by byl řekl, že dost celebrit a vlivných osobností odešlo, kvůli právě psychickým problémům, na to, aby si lidi uvědomili jak vážné to může být. Ale je to vždy stejné, týden se o tom mluví, všichni se shodují jak je důležité zbavit se onoho stigmatu, ale dny plynou a skutek utek a při další ztrátě jsou všichni opět překvapený jako by to bylo poprvé. Nikdo nemůžeme vědět jak se Chester, Robin Williams, Kurt Cobain, Alexander McQueen nebo Chris Cornell cítili nebo co přesně je k tomu vedlo, ale co můžeme udělat je nevinit je, nedělat si z toho srandu pro vlastní zisk (Misha nebo jak se to děcko jmenuje), nenazývat je zbabělci, co opouští rodiny, srabi apod, protože vzít si život je zatraceně těžké rozhodnutí a jedno, které nemůžete vrátit.
Já sama jsem velký fanoušek kapely a pravidelně mě děsí myšlenka, že tu nebudou věčně a že člověk neví hodiny. Z duše nenávidím, když přidají na Instagram Stories fotky/videa z letiště, jsem stokrát radši, když nevím, že letí apod. Přídavek k mé úzkosti, který, upřímně, nepotřebuji. Vůbec ta myšlenka, že by se jim mohlo něco stát, mě děsí k smrti. Zhruba si dokážu představit, jak se cítí skalní fanoušci Linkin Park, ale v mysli tam vůbec nechci zabíhat, protože to musí být neuvěřitelně tmavé místo. Jen slabé pomyšlení mi zase nahání husí kůži. Nikdo nechce, aby se jejich oblíbencům cokoliv stalo, ať už z jejich vůle nebo náhodou. A já, upřímně, nemám ponětí jak bych reagovala.
Bolest rodiny, přátel i fanoušků Chestera mi láme srdce znovu a znovu.
I více než po měsíci, je toto zatraceně těžký post k napsání. Jedna z věcí, která je lehce uklidňující a kterou si opakuji, vždy když sama sebe rozruším, je – aspoň odešli z vlastního rozhodnutí, nikoho neprosili o své psychické problémy a tak aspoň to ukončili, když chtěli.
Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: