0   10
0   7
1   17
0   11
0   25
0   8
1   28
0   15
0   35
0   18
0   12
0   10
0   17
0   15
0   12
0   13

When an awkward person goes out on a date…

Myslím, že jsme se už všichni shodli, že jsem strašně awkward osoba a neuvěřitelně náchylná k trapasům nebo k momentům kvůli kterým se budu rvát vlasy ještě měsíce potom. V tomto článku jsem Vám slíbila story-time o nějkých trapných momentech z internetových randíček. A že jich mám hned několik… Ale jedno rande zatím sbírá všechny “ceny”.
Přes dva roky zpátky jsem na Badoo “potkala” kluka A, byl asi o 2 nebo 3 roky starší, celkově můj typ. Pár dní jsme si psali a pak jsme se sešli na Jiřáku asi ve 2 odpoledne protože jsme oba dělali noční takže nic jiného nepřipadalo v úvahu. Já Prahu moc neznala, nevěděla kam se takhle chodí atd., takže místo vybíral on a odmítal mi říct kam to vlastně jdeme. A já, vzhledem k tomu, že jsem měla asi půl hodiny na to se vyhrabat z postele a vypadnout z bytu, jsem na sebe hodila první věci, co mi padly pod ruku – vytahaný šedý svetr a černé džíny s dírama na kolenou – a měla snad jenom řasenku, ale možná ani to ne. A jako bonus otlaky od polštáře na tváři, protože postel je moje oblíbený místo. Prostě krasavice a stoprocentní dating material.

Dojedu na Jiřák skoro na minutu přesně, což je úspěch protože v Praze neumím chodit na čas – vždy jsem všude buď brzo nebo pozdě – a spustila se lavina trapných momentů.

Jen co v metru na Jiřáku chytnu signál tak mi přijde zpráva, že čeká u výlezu z metra. Tak vyjedu nahoru a v tom vestibulu vidím nějakého týpka, jen tak ve svetru uprostřed zimy a s ještě vykasanými rukávy (pro kontext – byl leden a neuvěřitelná kosa) tak si říkám “né to nebude on, magor není můj typ… navíc psal u výlezu” a dál si ho nějak neprohlížela (navíc jsem neměla ani brýle takže bych toho moc stejně nevypozorovala). No jo, jenže těch výlezů tam bylo několik tak vylezu prvním nejbližším a sotva dojdu nahoru tak přijde další zpráva “Asi jsme se právě minuli, čekám dole”. V ten moment maximální facepalm a potupně sejdu zpátky dolů, rudá až na prdeli.
Pořád si pamatujete co jsem měla na sobě? Jo? Super! Teď to začne být relevantní. 

Po úvodním trapásku se rozejdem směrem k místu co vybral, já pořád nemám ani páru kam to jdeme. Nakonec jdeme do té restaurace na Žižkovské věži… Ano, tam… a já mám vytahaný svetr a roztrhaný džíny… prostě maximální homelessák. Ukázalo se, že tam měl udělanou i rezervaci takže jsem byla ještě za většího idiota.

Když pomineme několik trapných momentů ticha, který jsem se snažila zakecat vtípky typu že je těžký najít někoho ještě míň ukecanýho než jsem já. Ukázalo se, že v tomhle ohledu, jsme si byli až nechutně podobní. Dopili jsme kafe aka jediná věc kterou jsem si mohla tenkrát dovolit a byli na odchodu. Cestou zpátky na metro jsme se trošku víc rozkecali takže to už bylo fajn.
Teď ale přijde moment ze kterého mám stále nutkání skákat pod metro.

Vlezem do metra, ukázalo se že oba musíme stejně přestoupit na Céčko takže jsme se spolu svezli až na Muzeum a tam čekali na další metro. On si nechal to v jeho směru ujet, abych tam nečekala sama, což jsem ocenila.

Jestli v něčem vážně nejsem dobrá tak to je loučení, neumím číst lidi, nevím co čekají nebo nečekají atd takže to je vždy menší katastrofa. V dáli už je slyšet blížící se metro takže začalo to strašně divný “jéé mě už to jede” atd. Tak jsem k němu přiblížila protože jsem si říkala, že ho aspoň obejmu na rozloučenou. Tak jsem se po něm natáhla jelikož byl asi o dvě hlavy vyšší, on po mě taky takže jsem se chvilku radovala že jednou jsem to nepoto… Z radosti mě probral jeho obličej milimetry od toho mého. Myslím si že v tu chvíli jsme zpanikařili a hodili zpátečku oba a nebylo to ani přátelský objetí ani políbení, ale neuvěřitelně neohrabaná pusa na tvář, protože jsme hovada. Já ho z nějakého nepochopitelného důvodu ještě tak divně poplácala po zádech a po rychlým “ahoj” doslova zdrhla do vlaku metra. A celou cestu domů se bránila nutkání mlátit hlavou o okénko.

Je to až k neuvěření ale to nebylo naposledy co jsem ho viděla. Buď to vytěsnil nebo si myslel že jsem malá blbka a bude to mít o to jednodušší 😀 Do dneška nevím co z toho to bylo. Trapných momentů  v jeho přítomnosti mám mnohem víc, ale o těch dalších aspoň neví (doufám).

Follow:
Share:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: