Dream Machine 09/04/2017 Helsinki

Pár dní po koncertu v Praze jsem se vydala na další dobrodružství a to do Helsinek.

Byla jsem nucena letět, z čehož jsem nebyla zrovna dvakrát nadšená, radši bych strávila 30 hodin v autobuse než 2 hodiny v letadle. Ale bohužel takových šílenců jako já moc není protože žádná linka do Helsinek nejezdí.

Úplně nedřív by se asi hodilo zmínit proč jsem se do Helsinek vůbec táhla. Při FIA v Berlíně v roce 2005 jsem se krátce potkala s slečnou z Řecka, která následně v létě byla i v Praze a byly jsme na The Neighbourhood. A hned jak oznámili tour data tak jsem byla ukecávaná ať jedu někam do Skandinávie ať si užijem Tokio Hotel jednou spolu. A nakonec jsme spolu na koncertě byly dvakrát, protože jsem zpracovala já jí ať jede i do Varšavy.

Ale nyní zpět k Helsinkám – nikdy by mě ani nenapadlo že to město bude takhle malý. Očekávala jsem že bude zhruba stejně velký jako Praha, ale ve skutečnosti Helsinki jsou taková větší vesnička. Hezká vesnička, ale pořád vesnička.

Úplně maximálně jsme podcenily severskou zimu, severských sedm stupňů se rovná mínus 5 stupňům pro nás Čecháčky. Klepala jsem kosu celé tři dny. A další poznatek – finská káva je jedno velké ne 😀 chutnala jako spálenina a je jedno kolik mléka jste si do ní nalili.

Z jednoho konce města na druhý byste vycházkovým tempem za půl hodiny, a to nemluvím jen o centru, ale od jednoho přístavu k druhému, přes celý ten „poloostrov“. V den příjezdu jsme se šly projít asi v pět odpoledne a během těch zhruba dvou a půl hodiny co jsme byly venku jsme prošly všechny hlavní památky a druhý den nevěděli co dělat.
Druhý den večer jsme šly na večeři s dalšími fanynkami a poté ještě na pivo – do českého baru Vltava. Což nebylo plánované, ale byl to první bar co jsme našly. Lehčím zklamáním bylo že nikdo tam česky nemluvil a můj fórek „You can check my Czech ID“ poté co chtěli vidět naše občanky taky prošel bez odezvy. Ale fórky mě přešly při placení – 0,3l piva 7 euro, což jak mi bylo řečeno je prý normální cena.
Třetí den již byl čas na koncert a v té zimě celodenní čekání nepřicházelo v úvahu. Ke klubu jsme přišly asi v 5 odpoledne a nenápadně se vtlačili téměř k začátku fronty, protože jsme tam znaly nějaké holky tak nás pustili k sobě. Poté jsme si odskočili ještě pro pivo do supermarketu abysme se zahřály, ale moc to nepomohlo. Po vstupu dovnitř nás čekal další šok v podobě povinné šatny za cenu 4 eura načež jsem se lehce pohádala se sekuriťákem kterým hlídal schody dolů, protože jsme odmítala dát 4 eura za něco povinného. Ale nakonec mi nic jiného nezbylo.
Show jako takový byla jako vždy neskutečná a i dav byl úžasný. Nejenže vás nechali odejít na záchod a vrátit se odkud se odešli ale byli i hlasití.
Stály jsme asi ve 4 nebo 5 řadě a po odchodu KOS VIP na pódium jsme se posunuli asi do řady třetí. A ironicky z té 3-5 řady jsem viděla lépe než z první řady ve Varšavě.
A také již klasicky mi v půlce koncertu chcípl telefon takže po akustickém setu jsem skončila s nahráváním a užila si zbytek koncertu 🙂 V Helsinkách jsem neměla žádný VIP balíček takže posledním songem pro mě koncert skončil.
A po příletu z Helsinek jsem ani ne za 12 hodin odjížděla do Varšavy.
Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: