FANDOM BLABBER – Show v Berlíně a „security experience“

Už jsem to zmiňovala v článku bezprostředně po Berlíně, ale jak začal koncert tak se všichni snažili cpát dopředu (nikdy jsem nepochopila proč to lidi dělají, kdyby stáli na fleku tak všichni vidíme naprosto fajn). Já mám nízký tlak, dost nízký na to aby mi i stání v MHD během veder dělalo problém, ale odstála jsem jiný koncerty naprosto bez problémů tak jsem si myslela že odstojím i tenhle. Ale to mi nedošlo že Aliens jsou naprostí magoři a že Tokio Hotel najímají ochranku/zdravotníky ignoranty.

V mezeře mezi publikem a pódiem stála ochranka/zdravotníci a asi 3x poslali kelímky (ehm… kelímek) s vodou. Ani nevíte jak moc jsem tu vodu chtěla a to čistou vodu normálně nepiju. Ale nikdy se ke mně ty kelímky nedostaly, vždycky je vypila první nebo maximálně druhá řada. A tak jsem asi v půlce koncertu sebrala a snažila se procpat z davu ven – nadlidský úkol. Probojovala jsem se ke stěně, zdůrazňuju ani né 5 metrů od té ochranky/zdravotníků. V životě mi nebylo tak zle – motala se mi hlava, zvuk jsem slyšela jenom z dáli, tepalo mi ve spáncích, polil mě studený pot, měla jsem pocit že nohy nejsou ani moje, protože jsem je skoro necítila – prostě hnus. Zády opřená o stěnu sjedu k zemi protože bych tam sebou jinak asi švihla a ten sekuriťák na mě celou dobu kouká. Když sedím na zemi a těžce dýchám a srdce mi bije jako o život tak na něj tak nenápadně kouknu a on pořád na mě zírá a pak se otočí ke mě zády. Dělá si srandu? Od čeho ho platí? Nikdo (v tu chvíli ani já) po něm nechtěl víc aby se sebral a buď mi třeba podal kelímek s vodou nebo se aspoň zeptal jestli jsem v pořádku. Nebyla jsem ani 5 metrů od něj, ty 3 kroky navíc by ho nezabily. A dal tomu korunu když asi za 5 minut kolem mě procházel a zakopl o moje nohy a štěknul na mě ať uhnu. Nohy jsem měla skrčený s kolenama pod bradou – doopravdy nezabírala jsem hodně místa.

Zajímalo by mě co by dělali kdyby sebou někdou doopravdy praštil. Odtáhli by ho stranou a dělali že se nic nestalo?


Na té zemi jsem strávila asi 15 minut, protože než jsem se zvedla tak byl koncert skoro u konce. Po zbytek večera/noci mi nebylo zrovna hej, protože pití jsem nesehnala ani po koncertě. Jiné slečny se ptali před M&G Andera (měl na starosti VIP), kde můžou sehnat pití a on jim popřál hodně štěstí s tím že taky shání. Svojí láhev jsem byla nucená vyhodit kolem 7 večer a napila jsem se až kolem 1 ráno, když jsem se dostala do auta – takže si asi dokážete představit že mi bylo mizerně.

Abych byla upřímná tak příště mám v plánu to pití propašovat, protože tohle podruhý zažít nechci. A pokud se mi to stane znovu tak se nebudu zdráhat si klukům postěžovat co najímají za profesionály. Chtěla jsem být milá holka tak jsem odpověděla že se mám dobře, ale bylo mi na umření (a né jenom kvůli Tomově ruce na mých zádech). 

Sdílet:
Close Me
Looking for Something?
Search:
Post Categories: